Klára Žlučová 
Písmo, čítající původně 41 znaků, do Dalmácie přinesli žáci Cyrila a Metoděje. První doložené zmínky o bohoslužbách ve slovanském jazyce pochází z roku 925 a za nejstarší památku je považován opis Glagolita Clozianus z 11. století. Hlaholské písemnictví se rozvíjelo v prostředí benediktinských klášterů, jejichž centrální biskupství sídlila v Ninu, na Istrii a v Kvarneru. Byly jí psány misály a breviáře, avšak nikdy se nerozšířila za zdi klášterů. Ve středověku spolu na území Chorvatska totiž soupeřila hned tři písma, latinka, hlaholice a cyrilice. Důležitým faktorem pro šíření právě hlaholice byla tzv. svatojeronýmská legenda, která považovala za autora písma sv. Jeronýma, přičemž věrozvěstové Cyril a Metoděj ji pak měli pouze rozšířit na Velkou Moravu. Ačkoliv byla tato legenda později vyvrácena chorvatským badatelem Franjem Račkim, papež Inocenc IV. díky ní v roce 1248 udělil hlaholášům povolení sloužit bohoslužby ve slovanském jazyce.
Ve 14. století byli mniši hlaholáši (chorvatsky glagoljaši) pozváni Karlem IV. do Prahy, kde byl pro ně založen Emauzský klášter. Během husitských válek hlaholáši jako jediný klášter přijali husitství, a poté, kdy kolem roku 1430 odešli, přinesli s sebou zpět do chorvatských zemí i překlady dvou kázání Mistra Jana Husa, která se jinde nedochovala. Největšího rozsahu dosáhlo hlaholské písemnictví ve 14. a 15. století, vznikl například Hrvojův misál napsaný pro velkonížete Bosny. Když se pobřeží Jaderského moře dostalo na konci 15. století pod nadvládu Benátek, ustupuje i používání hlaholice. Ta, jakožto církevní jazyk, nebyla schopna naplnit potřeby jazyka, obsahujícího specifické hlásky čakavského nářečí, kterým se mluví na pobřeží a chorvatských ostrovech. Přesto však dokázala přežít ve stínu klášterních zdí a poslední hlaholský misál byl vydán v Římě v roce 1893.
V současnosti je hlaholice součástí chorvatské kulturní paměti a stala se národním fenoménem. Je inspirací pro umělce i badatele. Lekce hlaholice poskytuje Društvo prijatelja glagoljice, které vydává i časopis Bašćina. V 70. letech vznikl na Istrii památník mnichům hlaholášům Aleja glagoljaša a v roce 2009 byla otevřena Bašská stezka hlaholice, táhnoucí se vnitrozemím ostrova Krk. Dokonce vzniklo i několik fontů písma, přepisující znaky latinky do hlaholice. Z letní dovolené si tak můžete přivést suvenýry s jediným slovanským písmem, jehož původ je v našich zemích a díky chorvatským mnichům se jej podařilo uchovat do dnešní doby.
Zdroje:
KREJČÍ, Pavel. Přehled vývoje jihoslovanských spisovných jazyků. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 71-74.
STRMISKA, Milan. Hlaholské písemnictví a slovanská liturgie v českých zemích a u jižních Slovanů. Porta Balkanica. 2012, 4 (1-2), 72-75.
АКИМОВА, О. А. Глаголическая культура в Хорватии. Славянский мир: общность и многообразие. 2013, 1.
