Jane Kotrášů 
Gruzie se po rozpadu SSSR v roce 1991 vrátila zpět ke svému písmu, jazyku a prozápadní orientaci. Námluvy s Evropskou unií a NATO probíhaly již během devadesátých let a veřejná podpora neustala ani po válce s Ruskem v roce 2008. Právě naopak, krátký ale intenzivní konflikt s Rusy přesvědčil Gruzínce, aby ještě prohloubili spolupráci EU a NATO. Umožnění provozu americké vojenské základny v Gruzii zároveň vytváří tlak na Ruskou federaci, která je vojensky přítomná na okupovaných územích Jižní Osetie a Abcházie, která Gruzie považuje za svá.
Proč by se tedy měla Gruzie stát členem NATO? Protože má významnou geografickou polohu a blízké vztahy se Západem (ve zkratce). Gruzie se naléza na východním pobřeží Černého moře a také přímo sousedí s Ruskem. Zároveň sdílí hranici s Tureckem, které je členem NATO. V případě války by tedy Gruzie mohla být nástupním prostorem pro invazi do Ruska. Nebo také výbornou nárazníkovou zónou, díky převážně hornatému terénu.
Samotná Gruzie proti Rusku a jeho nárokům nemá moc šancí. Pokud by se však za ni postavili velcí spojenci, tak jako v pobaltských zemích, měla by mnohem lepší pozici pro vyjednávání a získala by mnohem více, než jen vojenskou ochranu. Poloha u Černého moře by mohla napomoci k obchodu s ropou, například z Kazachstánu, který naopak musí vést svou ropu přes ruské ropovody. Gruzie má tedy v rukou samé skvělé karty, a má i dobře rozehranou hru.
Proč tedy Gruzie ještě není členem NATO? Protože mezinárodní situace tomu nyní nepřeje. Současná krize na Ukrajině a přítomnost jednotek NATO v pobaltských zemí tvoří výbušnou směs okolností pro Ruskou federaci, která se stále více cítí ohrožená Západem. Vstup Gruzie do Severoatlantické aliance by tedy v tuto chvíli byl pověstnou poslední kapkou pro konflikt mezi NATO a Ruskem, což ani jedna ze stran nyní nechce riskovat.
