Barbora Zůnová 
Na 25. listopadu měla Katarzia naplánovaný koncert v legendárním Café V Lese, který se vyprodal tak rychle, že druhý den byl přidán ještě jeden. A ten se vzápětí vyprodal taky.
Katarzia nastoupila na pódium ve futuristické verzi slovenského kroje se svítící čelenkou připomínající tykadla a už od první písně bylo jasné, že tenhle koncert bude velká emoční zátěž.
Já jsem si Katarzii osobně všimla v roce 2016, kdy jsem objevila desku Agnostika. Melancholické niterné texty, vlastní hudba a produkce celé desky z ní sundala nálepku písničkářky s kytarou a nahradila ji progresivní zpěvačkou, za kterou stojí velmi dobře fungující kapela.
Na nejnovější desce Antigona, původně doprovodné hudbě ke stejnojmenné divadelní hře, Katarzia výrazně začleňuje elektronický sound a nechává prostor i pro nadpozemsky znějící klávesovou linku v podání Alberta Romanuttiho, jež stojí za mladou a velmi výraznou kapelou Bert & Friends.
Setlist byl poskládán jak z Antigony a Agnostiky, tak z ještě nevydaných písní, z nichž mě (a myslím, že rozhodně ne jedinou) nejvíc dostala píseň Bonsaj – vyznání lásky pro zpěvaččiného blízkého přítele, který mimochodem byl v publiku.
Katarziu jsem slyšela už víckrát – většinou ale na festivalech či ve větších a otevřených prostorech (například ve Veletržním paláci na festivalu Lunchmeat). Tento koncert byl ale něčím úplně jiným. Emoce nahuštěné v malém prostoru klubu byly o to víc citelné a přišlo mi, že naprosto neznámí lidé najednou sdíleli úplně tu samou melancholii a možná až depresi nad tím, jak se jim významy textů zarývaly do duše.
Objektivně můžu říct, že pokud o Katarzii ještě někdo neslyšel, tak nebude trvat dlouho a změní se to. Subjektivně říkám, že tyhle texty jsou zároveň sůl do duševních ran a lék, který je s pokorou dokáže vyléčit.
A abych dokončila myšlenku z názvu článku - jestli Katarziu neznáte, pusťte si její tvorbu, ať už kytarovou Generaciu Y, experimentálnější Agnostiku, nebo elektronickou Antigonu. Tak či tak, bude to stát za to.
