Nikola Karkošová 
Děj Hastrmana se odehrává na počátku 19. století. Je z něj cítit romantismus, občas náladou připomíná filmovou Kytici. Té se Hastrman přibližuje i zvláštním rozkouskováním do kapitol, které tvoří jednotlivé svátky, jako třeba Velikonoce nebo Svatý Ján. Tento koncept filmu ale spíš ubližuje a dělá ho ještě vleklejším. Stejně jako v Kytici, i zde vidíme lidové motivy, zvyky, spojení člověka s přírodou, střet pohanství a křesťanství. Přesto však Hastrmanovi něco chybí, aby byl tak dobrý, jako například podobně laděná Kytice.
Hastrman totiž postrádá spád a děj, zajímavou zápletku, která by přiměla diváka zpozornět a vtáhla by ho do děje. Krásné obrázky přírody, Karla Dobrého v roli hastrmana, jak si plave pod vodou obklopený rybami nebo klečí na kolenou a zmítaný běsy křičí k nebi, případně zachycování dřívějších lidových zvyků a oslav, to bohužel nezachrání.
Nicméně Českého lva za kameru film určitě získal právem. Stejně tak v případě kostýmů, hudby i Karla Dobrého za ztvárnění hlavní role. Právě jeho výkon je na filmu asi to nejzajímavější. I když místy pochybujete, co je vlastně zač. Hastrman, zvíře nebo nějaký prapodivný mix?
Film je po vizuální stránce velmi dobrý, zvnějšku je to pěkný formát, ale chybí v něm obsah, nějaká myšlenka. Konec, zejména závěrečná scéna u stromu s hastrmanem a jeho láskou Katynkou, pak místy připomíná téměř parodii, jako byste se najednou dívali na jiný film než doposud. Celkově to je ale docela pěkny počin, který neurazí ani nenadchne. Vezmeme-li ale v úvahu, že se jedná o režisérský debut Ondřeje Havelky, patří mu palec nahoru. Kdo dostane za svůj první film čtyři České lvy?
