První vražda v knize je jednou z mnohých stop, které mají Joonovi ukázat, že někdo, kdo měl být už dávno mrtvý, je nejspíš ještě naživu. Nato komisaře kontaktuje německá policie. Mrtvý, kterého zde našli, se mu snažil před několika dny dovolat. Způsob, jakým byl muž před smrtí mučen, ukazuje na jistý vzorec. Zdá se to být šílené, ale zároveň to nelze ignorovat. Joona tak okamžitě přistupuje k nouzovému plánu, aby se pokusil zachránit lidi, na kterých mu záleží nejvíce.
Joonova kolegyně Saga Bauerová si totiž byla jistá, že muže, který mu dělá starosti, zastřelila. Existuje však titěrná šance, že to mohl přežít, i když nad Joonovou teorií zprvu všichni jen kroutí hlavou. Už samotný název knihy evokuje kladnou odpověď na otázku, zda je Jurek Walter mrtvý. Nad tím bude při čtení přemýšlet každý. Zmrtvýchvstání bychom mohli nazývat zázrakem, v případě Waltera by se však spíše jednalo o noční můru. Tato záporná postava si zahrává s nitrem policistů a dokáže odhalit nejtemnější zákoutí jejich mysli. Kepler tady s psychologickou stránkou postav pracuje dokonale a postupně odhaluje, jak přemýšlejí a kam vedou jejich kroky.
Nevyřešené otázky
Samotná postava Waltera je však značně problematická. Místy je vylíčen jako nadlidský superpadouch s výrazným handicapem, kterého ani přesto není možné zastavit. Rozum zůstává stát nad tím, jak se mu určité vraždy podařily uskutečnit, to z knihy dělá místy nerealistické a překombinované dílo.
Děj provází mnoho násilí a brutálních vražd popsaných do nepříjemných detailů. Autor nechává zemřít i řadu nevinných lidí. Čtenáře však takové množství akce vtáhne do děje hned od prvních stran. Keplerovi se daří udržet neustálé napětí, a to knihu dělá nesmírně čtivou. Jednoduše se děj předpovědět nedá, obsahuje totiž mnoho zvratů, které čtenáře nechávají v šoku.
Hlavní hrdina Joona Linna opět využívá svých instinktů, aby pronikl do vrahovy mysli a dokázal předpokládat jeho kroky. Poznáváme ho i z druhé stránky, a to jako milujícího otce, který toho o své dceři neví tolik, kolik by chtěl. Důležitým článkem románu je také vztah Sagy Bauerové se svým otcem a sestrou s Downovým syndromem Pellerinou. Především se sesterským poutem souvisí jednotlivé Sažiny kroky, a to vezme za srdce snad každého.
Konec knihy čtenáře nechává zmateného a několik otazníků zůstává nedořešených. Především jde o to, jak se v dalším pokračovaní projeví postavy, které měly to štěstí a krvavé řádění přežily.