Recenze: Linkin Park – A Thousand Suns. Strach a poslední vteřiny lidstva

A Thousand Suns je, stejně jako předešlé album skupiny, konceptním albem. Znamená to, že má jedno nebo více určitých témat, okolo kterých se točí všechny písně v jeho tracklistu. Už tento fakt album v očích „běžných posluchačů“ staví v nemilost. Někdy totiž konceptní alba nejsou hudebně tak chytlavá jako jiná alba, která se skládají z písní s odlišnými tématy. To ale nutně nemusí být pravidlem.

Ústředními tématy desky jsou lidské strachy jako je nukleární válka, vniknutí technologií do běžného života a zánik lidstva jako takového. Samotný název alba „A Thousand Suns“ je referencí na slova, která byla pronesená a popularizovaná strůjcem atomové bomby J. Robertem Oppenheimerem, jenž popsal výbuch atomové bomby jako „jasný jako tisíc sluncí“.

Celé album je také protkáno promluvami osobností, které hýbaly historií lidstva. Jednou z těch osobností je opět J. Robert Oppenheimer, který pronáší v souvislostí s atomovou bombou slavnou větu: „Nyní jsem se stal Smrtí, ničitelem světů.“ Jako další řečníci se nám představí také americký aktivista Mario Savio, který mluví o robotizaci, a bojovník za lidská práva Martin Luther King Jr.

Mezi písněmi, které jsou zpočátku alba velmi energické a později přecházejí spíše na pomalejší a melancholičtější notu, se objevuje mnoho meziher, které dotvářejí velmi hutnou a ikonickou atmosféru alba. Ze samotných skladeb bych vyzdvihnul hlavně srdcervoucí „Iridescent“ a ještě smutnější „The Messenger“. Hlas zesnulého zpěváka skupiny Chestera Benningtona na těchto písních opravdu vyniká a jsou z něj cítit silné emoce. Také rapper a kytarista skupiny Mike Shinoda se v mnoha ohledech na albu činí ve vokálech na skladbách „Waiting for the End“ a „Wretches and Kings“.

Jak už jsem zmiňoval zpočátku, jako u všeho, na co si vytváříme názor, záleží na úhlu pohledu, jakým se na věc díváme. Pokud tuto desku posluchač vnímá pouze jako další pokračování předchozích alb skupiny typu Hybrid Theory a Meteora, pravděpodobně bude z jejího poslechu zklamaný. Pokud však desku vnímá jako konceptní album a zamyslí se nad jejím textem a referencemi, na které je opravdu bohatá, odnese si zcela unikátní a chvílemi i velmi silný zážitek, na který si občas vzpomene a album si pustí znovu.

Já osobně jsem A Thousand Suns během posledního týdne slyšel asi čtyřikrát a pokaždé jsem si jeho poslech užil. Považuji tuto desku za plnohodnotný a kvalitní celek, který se sice liší od svých předchůdců, ale jen v tom dobrém. Je vidět, že skupina chtěla experimentovat a stvořit něco s významným přesahem do současnosti. A to se Linkin Park opravdu povedlo.