Jan Meichsner 
Pozvolný rozjezd velkého televizního díla
Seriál se měl na obrazovkách původně objevit už v roce 2006, ale scénáristům pořadu televize úvodní díl vrátila a sdělila, že koncept není špatný, ale měl by být přepracován. Tvůrci celý rok předělávali úvodní epizodu a výsledkem byl oficiální pilot, který se na televizních obrazovkách objevil v roce 2007. První série byla nejkratší a měla pouhých 17. epizod. I přesto zaznamenala velký úspěch a televizní seriálová show se stala hitem.
Sitcom měl dle mého názoru perfektní rozjezd, který člověka bavil od prvních minut. Vždyť vzpomeňte na tu legendární scénu ve sperma bance, ze které hlavní hrdinové vycouvají a vracejíc se domů, probírají aktuální zajímavosti z fyziky. Prostě skvělý start. Následuje pár dalších dílů až přichází za mě ten nejlepší z první sezóny, a to šestý. V tom partička nerdů vyráží na hallowenskou párty k soudce Penny a u epizody se smějete od začátku dokonce. Pak se střídají lepší a slabší díly, jsou také ustáleny charakteristiky postav. První série na rozdíl od těch ostatních nemá žádný efekt wau finále a končí tak nějak nevýrazně. Ději to však neškodí.
Od druhé série producenti a tvůrci seriálu výrazně mění styl a posouvají dle mého názoru show na novou úroveň. Začínají se odehrávat delší dějové linky. Sheldon je ten pravý potrhlý vědec, který baví diváky, Leonard prožívá zajímavý vztah s doktorou Stefanii Barnethovou. Což je ovšem ale nejslabší moment série, neboť rychle se rozvíjející dějová linka je z ničeho nic ukončena a od jedenáctého dílu už je zase vše ve starých kolejích. Mimochodem, již zmíněný jedenáctý díl je první vánoční epizodou celého seriálu a jeho zakončení je neskutečně dojemné. Celá druhé série je tou starou a dobrou Teorií velkého třesku a žádná ze sérií už taková nedokázala být. Celkově mohu říct, že druhá sezóna je mou vůbec nejoblíbenější.
Po velkém finále druhého ročníku tak nějak čekáme, co se stane, a děj první epizody řady třetí to jasně naplní. Leonard a Penny se konečně dají pořádně dohromady a začíná období jejich prvního vztahu. Následují skvělé epizody, které pokazí až dost (a možná vůbec první) smutný díl v historii TBBT. V průběhu třetí sezóny se rovněž znovu na scéně objevuje matka Leonarda. Ta je naprosto perfektně zahraná a nikdo jiný než Christine Baranski by její roli nedokázal ztvárnit lépe.
Pokud bych měl třetí sérii zhodnotit jako celek, tak se jedná o poslední sérii, kterou lze hodnotit jako samostatnou řadu. Jedná se totiž o poslední sezónu, která je tak dobrá, že si zaslouží vlastní hodnocení. Navíc jako jediná (a to beru jako velké plus) má regulérní prequel epizodu, ve které je vysvětleno mnoho věcí z předseriálové doby. Série je dokonce tak dobrá, že nemusí tahat velký závěr a tak přirozeně uzavírá vývoj postav pro danou sezónu. Hlavně zde nastává zlom Sheldona, který se seznamuje s Amy. To je velký zvrat v seriálu, ale tvůrcům se daří jej nenásilně napasovat na děj TBBT.
Jiná ale přesto skvělá Teorie velkého třesku
Startem čtvrté sezóny se uzavírá seznam hlavních postav, které nastoupí cestu, ze které už neuhnou. K partičce čtyř nerdů je vytvořena protiváha v podobě ženských hrdinek, které děj otáčejí od těch zlatých vědních časů předchozích tří sezón. Postupně víc do hry vstupují vztahy, dokonce i Sheldon začíná prožívat určitý vztah se svou Amy. Mimochodem, k jejímu projevu si nemůžu odpustit hodnocení. Její postava je v prvních epizodách čtvrtého ročníku, a trochu i pátého, neskutečně protivná a místy až přílišně názorná. Hlavně co se týče některých ženských charakteristik. Je fajn, že její postava prodělá opravdu velký vývoj a stane se pro mě osobně o hodně víc přijatelnější.
V průběhu čtvrté sezony Leonard zažije vztah s indickou právničkou Pryou, která je příjemným ozvláštněním seriálu. Jejím odchodem se pak nastupuje cesta k vztahově-dějovým linkám, které už neopustí zajeté koleje. Leonard má později zase zpět po svém boku Penny, Howard má Bernadatte, Sheldon svou Amy a Rajesh pořád hledá dokonalý vztah a člověk si občas si řekne, jestli náhodou neskončí nakonec s Howardem. Ale ne, co se týče vztahů, seriál si jede až dokonce své vyjeté koleje a neuhne z nich ani o milimetr.
Pátá až devátá série se dají zhodnotit v pár řádcích. Seriál sbírá jedno ocenění za druhým. Kvalita si drží laťku a neexistuje příliš mnoho nějakým způsobem nepovedených epizod. K té vůbec nejlepší dojde v sedmé sérii a konkrétně deváté epizodě.
Všechny hlavní postavy se scházejí u Howarda na Den díkůvzdání a Sheldon zde navazuje zajímavé a trochu hodně nečekané přátelství s otcem Bernadett. Oba je spojí zápas v americkém fotbale a díl je pro mě osobně tím vůbec nejlepším ze všech dílů, které seriál vyprodukoval. Dalo by se říct, že se jedná o jakýsi vrchol seriálu, kterým pro mě tento díl je. Je to jakýsi zlom, od kterého už jde seriál dolů. Dějové linky běží kupředu, přibývají potomci, věda ustupuje do pozadí na úkor řešení vztahů stále více a více. Ale tvůrcům se jakž takž daří držet alespoň nějakou kvalitu až do konce 11. sezóny.
V nejlepším se má přestat
Konec předposlední řady je fenomenálním vyvrcholením, svatba Sheldona a Amy. Brilantní nástup Kathy Bates jako Amyiny matky. Mark Hamill jako oddávající. Prostě bomba. Ta epizoda má všechno. Ale v posledním možném momentně, když už to snad ani nejde, se do děje zásadním způsobem vrací věda a otáčí celý děj úplně mimo zavedené koleje. Tvůrci se najednou rozhodli, že vědátorství bude zase cool a po x sezónách se seriál pokoušejí vrátit někam kam už dávno nesměřoval. Prostě a jednoduše seriálové počínání mělo skončit odchodem novomanželů ze svatební síně. Byl by to krásný konec a dokonalé zakončení, které se povedlo například u Přátel. Jenže přichází vynucený wau konec, který seriál zbytečně protahuje o další řadu.
Zásadní vědecký objev je ve 12. řadě nejprve strhán pak zase potvrzen. A na scéně se objevují dva podivní vědci, kteří se chovají jako naprostí pitomci a člověk nevěří, na co se to právě dívá. Aby toho nebylo málo, do role jednoho z nich byl obsazen Kal Penn. Je vám to jméno povědomé? A vyrostli jste na ztřeštěných komediích typu Zahulíme uvidíme? Kal Penn je totiž představitel Kumara Patela, věčně zkouřeného indického synka a životního amatéra bez budoucnosti. S ohledem na jeho předchozí role to jen devalvuje značku a hodnotu Teorie velkého třesku. Vlastně si troufnu říct, že to tak nějak podtrhuje kvalitu poslední sezóny. Tady producenti šlápli vedle.
Poslední řada je zkrátka poživatelná jen prvních pět, maximálně šest epizod. A ani z poloviny dle mého názoru nedosahuje kvality předposlední sezóny. Dialogy působí uměle, nedobře, namyšleně. A proto říkám – v nejlepším se má přestat. Díky, že tvůrci nenaplnili původní zvěsti o 14. řadě.
Závěrečné hodnocení
Za mě to bylo jedenáct řad plných zábavy, které si rád dopřeji znova a znova. Dle mého hodnocení se jedná o jeden z nejlepších komediálních seriálů všech dob, který kdy spatřil světlo tohoto světa. Poslední sezóně navzdory.
