Eva Nývltová 
Prostory pardubické Východočeské galerie hostila hned pět různých uměleckých výstav. Na výběr měla veřejnost z výstavy Na Betlémě od Bohumíra Komínka a Miroslavy Zychové, Zelených obrazů od Zdeňka Daňka, RAW od Jakuba Lipavského, Matěje Lipavského a Petra Stirbala, expozici Reflexe krajiny a přírody a výstavu českého moderního umění Jedno místo prázdné.
Výstavy Na Betlémě a Reflexe krajiny a přírody se vyskytovaly přímo na Pardubickém zámku a zbytek umění byl vystavený v domě u Jonáše. Vstup do obou objektů je pro studenty za pouhých třicet korun. Za každý objekt samostatně je to pak korun dvacet.
Já se svojí cestou za načerpání inspirace začínala na zámku. Vzhledem k tomu, že se první výstava jmenuje Na Betlémě, byla jsem k ní zprvu poměrně skeptická. Představovala jsem si, že se budu muset koukat na instalace a obrazy s vánoční tematikou. Po přečtení brožury jsem se ale dočetla, že výstava obsahuje různá vyobrazení prostředí hlineckého Betléma. Lidé na obrazech posedávají v kavárnách, hospodách, povídají si v ulicích prostředí Betléma. Obrazy ale na můj vkus byly mírně kýčovité. Vyobrazení barevných dětských hraček, které bylo součástí expozice, není úplně něčím, co bych ve světě umění vyhledávala. Naopak jsem si ale užila výjevy lidí užívajících si bujaré hospodské oslavy.
Reflexe krajiny a přírody na mě udělala velmi dobrý dojem, jelikož jsem fanouškem impresionismu. Takových obrazů tam bylo mnoho. Největší dojem na mě udělala instalace Karla Malicha s názvem Sedím a pozoruji oblohu.
Smíšené pocity jsem měla z děl výstavy RAW. Na malém nádvoříčku v domě U Jonáše se totiž vyskytovaly instalace, u kterých jsem musela váhat, zdali patří k výstavě, nebo k celému objektu. Některé z nich bych si dokázala představit jako takový kýč u někoho na předzahrádce. Oceňuji ale práci se světlem a prostorem u několika objektů, které se opět nejdřív zdály jako součást prostor, ale při důkladnějším zkoumání vytváří důmyslnou hru stínu.
Dále mě čekala výstava s názvem Zelené obrazy, na kterou mě paní pokladní nejvíce lákala. Už z názvu jsem čekala, že bude obsahovat stromy. Jak už jsem ale byla plná dojmů z výstav, které byly poměrně rozmanité svými tématy, moc mě nenadchlo koukat na různé perspektivy zelených lesů, lesníků a lesních cest. Výstavu ale určitě mohly ocenit rodiny s dětmi, jelikož byla interaktivní a pro děti bylo v jedné místnosti přichystána spousta aktivit.
Vylepšila to poslední výstava Jedno místo prázdné, která byla na téma společnosti a vnitřního světa člověka. Obsahuje obrazy z konce druhé světové války až po minulé desetiletí. Jen mi bylo líto, že po čtyřech předchozích výstavách jsem byla jaksi umělecky ‚přestimulovaná‘ a nemohla si tak expozici užít naplno.
Kromě výstav bych ráda vypíchla krásné prostory, ve kterých se díla nachází. Dům U Jonáše a zámek se perfektně hodí pro výstavy a dokreslují uměleckou atmosféru. Nyní si můžete prohlédnout už jen stálé výstavy Reflexe krajiny a přírody, Jedno místo prázdné, a výstavu Na Betlémě, která je přístupná do 19. června.
