Kateřina Drgová 
Pozorujete rozdíl v množství hromadění věcí u mužů a u žen?
Myslím si, že tvrzení že ženy mají více věcí, je nesmysl. Má-li muž dílnu, najdete tam více věcí, než má žena v koupelně. Ta je jen více vidět. Zkrátka, nedá se to říct na základě pohlaví. Spíše na základě demografických charakteristik - věku, místa bydliště, velký dům na vesnici v porovnání s malým bytem ve městě a podobně. Jediné co bych si dovolil, i když s jistou opatrností, tvrdit, je, že ženy raději nakupují a to díky emocím, které dokáží lépe prožívat než muži. A reklama stojí na jediném - na emocích.
Zaznamenal jste změnu v nakupování věcí mezi generacemi? Liší se nějak zásadně potřeba hromadit věci mezi generacemi X a Z?
Rozhodně se přístup liší. Obzvláště pak v ČR. V zemi která byla 40 let dost na štíru s jakýmkoliv zbožím. Lidé si více věcí vážili, byly hůře dostupné, tak se jednodušeji a zcela pochopitelně hromadily. Dnes můžeme mít vše během pár hodin doma a máme k věcem jiný vztah než generace před námi. Což má také spoustu negativních důsledků, i když to může vést k menšímu hromadění.
Když mám špatnou náladu, jdu si ji spravit do obchodu. Když mám dobrou náladu, mám chuť nakupovat. Takhle funguje nespočet lidí. Je tedy klíč k minimalismu najít si jiné radosti, než nakupování?
Více lidí jde nakupovat, když má špatnou náladu. Ze zcela zjevného důvodu. Nákup přinese pocit krátkodobého štěstí. A to je rizikové, protože tak jednoduše může vzniknout na nakupování závislost a může se z něj stát jediný nástroj pro řešení špatných nálad. Klíčem je uvědomit si, že štěstí není nic, co by mělo trvat věčně. Bez neštěstí bychom nikdy nemohli být šťastní. Měli bychom proto hledat u věcí užitnou hodnotu, sledovat co nám věci přinášejí a k čemu nám slouží. Nikoliv jak se s nimi cítíme a jestli v nás vyvolávají radost. Ta radost vyprchá. A pak budeme potřebovat novou věc, a znovu a znovu a znovu.... Přitom pozitivní psychologie tvrdí, že většinu pocitu štěstí si ovlivňujeme sami, svým vlastním přístupem a nastavením zatímco vnější vlivy mají menšinový vliv.
Rapperka Sharlota zmínila v rozhovoru pro Real Talk, že měsíčně za oblečení utratí 5000 korun. Je to podle Vás hodně, málo, nebo tak akorát?
Když si vezmu, že tričko stojí ve fast fashion řetězcích 90 Kč, tak to je skutečně hodně. Možná budu mít předsudky, ale většina lidí zkrátka nakupuje ve fast fashion řetězcích. 5000 každý měsíc je za mě rozhodně moc. I když bychom museli jít po tom, co s věcmi dělá, proč to dělá a jak je využívá. Nicméně myslím si, že bychom došli k tomu, že se jedná o zbytečný nadkonzum, který nepřínáší to, co si od něj slečna slibuje.
Je hromadění oblečení větší problém, než hromadění jiných věcí?
To se těžko odpovídá. Obecně by se dalo říci, že je to jeden z největších problémů. Oblečení produkujeme neskutečné množství. Ročně se vyhodí až 80 miliard kusů oblečení a z toho 1/3 se ho vyřadí po dvou nošeních. Fast fashion řetězce (H&M, Zara, C&A, Reserved a spousta dalších) vyrábí oblečení v rozvojových zemích, kde neplatí ani zdaleka důstojnou mzdu zaměstnancům, nechávají je pracovat s toxickými chemikáliemi, v nebezpečných prostorech (viz kolaps Rana Plaza), níčí životní prostředí - například vypouštěním chemikálií do řek a dalších zdrojů pitné vody a tak bych mohl s vyjmenovávání jejich odsouzeníhodného chování pokračovat. Ovšem elektronika také nemá čistý štít - těžba drahých kovů v rozvojových zemích s dost podobnými důsledky jako má rychlá móda. Obecně je zkrátka problém nadkonzumu - spotřeby a nakupování věcí, které nepotřebujeme, které nám nepřináší užitnou hodnotu a kupujeme je z rozmaru, snahy se vyrovnat někomu, či z toho, že podlehneme reklamě.
Četla jsem, že minimalisté rádi kupují pár triček stejné barvy a žádné jiné nenosí. Jak to máte vy?
Ano, žijeme v holobytech, které mají pár metrů čtverečních, vlastníme jen meditační podložku a jíme jen rýži... Je to nesmysl. Mám ve svém šatníku tři barvy - černou, bílou (samozřejmě odstíny šedé) a modrou. Žiji tak, aby mě to příliš neomezovalo ale taky abych nevlastnil věci, které nevyužívám. Minimalismus není o tom se deprimovat ale o tom nalézt vhodné množství. Klidně může mít minimalista 8, 10, 12 triček a každé jinak barevné. Výhoda toho mít omezené množství barev spočívá v tom, že se to jednodušeji kombinuje, šetří to tak čas a mentální kapacitu každé ráno při rozhodování, co si člověk na sebe vezme.
Co Vás vedlo k založení blogu?
Vždy jsem chtěl psát, bavilo mě to. A ve chvíli, kdy jsem narazil na amerického blogera Joshuu Beckera a poté na dvojici úspěšných blogerů The Minimalists jsem si řekl, že by to byl vhodný formát. V té době se hodně mluvilo o Youtube, ale na to jsem se necítil. Tak jsem se dal do psaní a nějak se to samo vyvinulo v to, co je to dnes - celkem čtený blog.
Mezi velké problémy patří znečištění životního prostředí odpadky. Myslíte si, že kdyby se minimalismus rozšířil, mělo by to reálně vliv i na tuto problematiku?
Každá věc, kterou si koupíme se jednoho dne stane odpadem. Má to tak několik rovin. Předejít jeho tvorbě - vhodným designem výrobku a také tím, že si nepotřebnou věc nekoupíme. Potom ovšem nějaké věci potřebujeme. Někdy není alternativa toho koupit si plastovou pet lahev, nebo si vzít mikrotenový sáček na nákup. Musíme pak s odpady dobře nakládat a třídit je, aby se mohly recyklovat. No a poté potřebujeme přejít na model cirkulární ekonomiky, aby se z odpadů stával zase zdroj, druhotná surovina. Je to komplexní. Nebude na to ovšem stačit jen sama cirkulární ekonomika, i když v tom výrazně pomůže. Budeme muset změnit například model měření růstu ekonomiky a společnosti z HDP na jiné, komplexnější měřítko. Jde to vše ruku v ruce a minimalismus je dobrý začátek, způsob jak začít u sebe, protože tam to musí vše začít. Potom můžeme stoupat v řešeních výše. Dalo by se snad ještě dodat - Když si nebudeme určité věci kupovat, výrobci je nebudou vyrábět. Takhle jednoduché to je.
