Stanislav Petřík 
Co je to vlastně Šambalát?
Je to významné uskupení těch nejlepších lidí, které jsem našel ve svém okruhu a mohu je nazývat přáteli. Nejsou to jenom přátelé, jsou to i skvělí lidé, kteří mají nějakou vizi a také skvělou budoucnost.
Co všechny členy spojuje?
Já. Osoba Sancheze de Tortilly. Spojil jsem tyto lidi dohromady a vytvořil uskupení, které se pravidelně schází. Diskutujeme o současných problémech světa a sdílíme své umění.
Předpokládám, že umělecké je i vaše jméno.
Ano, je to přesně tak. Ve skutečnosti se jmenuji Jakub Pytolaj. Uznejte sám, pane redaktore, že s takovým jménem se umění dělat prostě nedá. Musím dodat, že jsem si Sancheze už docela osvojil. Někteří lidé si dokonce myslí, že se tak opravdu jmenuji, protože mám snědou barvu pleti.
Všichni členové Šambalátu mají svůj pseudonym, který si buď sami vymysleli, nebo jim byl přidělen. Máme tu Zuggu, Čóma, Wulpinu, Zemniče, Tetsuyu nebo Ó Velkodušného. S takovými jmény se to naše umění hned dělá lépe, nemyslíte?
To nepochybně. Jaké vůbec byly počátky Šambalátu?
Vzniklo to pouze jako vtip v době, kdy na internetu frčely Jolandy a další věštkyně. Založil jsem si s kamarády vlastní náboženství nazývající se Všeskupský Šambalálismus. A konečně na podzim roku 2015 byla podepsána Zakládací listina Šambalátu. A tak se stalo, že se z vtipu stalo reálné uskupení, které se oddělilo od všech ostatních lidí, se kterými jsme si neměli co říct.
Jste tedy založeni nábožensky nebo světsky?
Nechávám si říkat duchovní a politický vůdce Šambalátu, ale ve skutečnosti jsem pouze skvělá osoba, stejně jako všichni ostatní. Jsme umělecký spolek, který má určité renomé zejména díky pobytu na šternberském gymnáziu, kde jsme se postupně dostali do povědomí všech učitelů.
Mnozí učitelé si o vás ovšem mysleli, že jste sekta. Jak jste dokázali vyvrátit tyto předsudky?
Nijak, protože to byl ten vtip, že jsme sekta, takže jsme to i říkali. Ovšem každý, kdo nás zná, tak ví, že rozhodně nepraktikujeme žádné rituály typu obětování koček a tak podobně.
Musím ale přiznat, že někteří z našich členů jsou poměrně divní, třeba Tetsuya, který byl několikrát vyloučen.
Jakými úspěchy se můžete pochlubit?
Snad každý z nás je v něčem úspěšný, všichni vynikáme v umělecké tvorbě. Nejúspěšnější je SPH, který vytvořil to nejlepší, co jsme kdy poznali. Uchvátil nás svými básněmi v Nedělní chvilce poezie a také povídkou Copánky, která zmapovala neuvěřitelné osudy dnešní mladé generace. Absolutní špičkou naší literatury je ovšem autobiografické dílo Polobezdomovci, které bylo vydáno letos v srpnu. SPH v něm s humorem sobě vlastním popisuje dlouhé čtyři roky studia na šternberském gymnáziu.
Slyšel jsem, že se zabýváte i natáčením filmů. Povíte nám o tom víc?
Ano, je to tak. Natočili jsme již mnoho filmů, třeba migrantskou baladu Alessandro Merkapto nebo povídku Maršál Bakamuriš, která byla promítána na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Bohužel kvůli zaujatosti lektora byla hodnocena průměrně. To je věc, se kterou Šambalát stále bojuje. Starší lidé nás moc nechápou a vidí v nás jakousi blíže nespecifikovanou hrozbu.
A jak to vypadá s filmem Cítím vraždu, který jste sám režíroval?
Na filmu Cítím vraždu se stále usilovně pracuje. Vzhledem k potížím s filmovými efekty lze očekávat vydání v horizontu následujících dvou let.
Podílíte se i na filmech, které natáčí SPH?
Ano, ztvárnili jsme hlavní role ve velkofilmu TEXTILÁK 2: INKVIZITOŘI Z BRUSELU, jehož natáčení proběhlo během letošního června v nádherných exteriérech Moravskoslezských Beskyd.
Zajímáte se také o politiku. Setkali jste se s nějakými politiky?
Ano, například v roce 2017 jsme se setkali s prezidentem Milošem Zemanem, který zrovna zavítal do Šternberka. Položili jsme mu otázky týkající se jeho zdravotního stavu, na které odpověděl znamenitě. SPH dokonce natočil dokument, který si může pustit úplně každý.
V letošním roce byl SPH vyslán do Prahy jako přímý zástupce Šambalátu, kde se zúčastnil připomínek listopadových událostí let 1939 i 1989.
Co Šambalát a čeští umělci? Obdivujete je, nebo uznáváte pouze vlastní hráče?
Samozřejmě obdivujeme mnoho lidí z české umělecké scény. Uctíváme legendární české herce, komiky a zpěváky, kteří jsou dnešními mladými lidmi neprávem opomíjeni. Nejradši mám Vlastu Buriana a Rudolfa Hrušínského staršího.
V poslední době nás velmi zasáhl náhlý odchod Mistra Karla Gotta. Velmi živelně jsme proto vytvořili smuteční delegaci, která se byla poklonit tomuto velkému člověku přímo na Žofíně. Následně jsme poskytli rozhovor pro TV Prima.
A jaké jsou plány do budoucna?
Velkým úkolem bude proniknout mezi obyčejné lidi, kteří zatím poznali jen pár našich děl, zbytek byl představen v rámci Šambalátu. Zatím nejdále došel SPH, který rychle proniká do čím dál vyšších kruhů. Nedávno si zahrál na TV Barrandov, nyní se chystá do soutěže Kde domov můj? Každopádně, našim cílem je samozřejmě proniknout až do kruhů nejvyšších a všechny seznámit s naší tvorbou.
Nezanevřeme ani na filmový průmysl. SPH už připravuje scénář filmu TEXTILÁK 3, ve kterém se děj přenese z chalupy do města a opět zde zazáří mnoho našich členů.
