Anežka Vymětalová 
Co je to vlastně muzikoterapie?
Existuje mnoho různých metod muzikoterapie, ovšem mnozí se domnívají, že už jen samotný poslech hudby je terapie. K tomu mohu říct jen jediné – Lidé poslouchají neustále nějakou hudbu. Pokud by hudba byla univerzální léčivé terapeutikum, tak by byli všichni zdraví, že? Což nejsou. Nelze tedy tvrdit, že by hudba byla léčivá sama o sobě, naopak může dokonce i uškodit. Náš svět ovládají nejrůznější teorie a světonázory, které jsou převážně materialistické.
Naše společnost, věda, medicína vše je založeno na nezvratných důkazech a faktech. Pouze to, co lze zaznamenat a změřit je považováno za validní důkaz, nic jiného jako by neexistovalo. I lidé, jež věří v Boha, se obracejí směrem k materialismu. Ale mnozí z nich, mezi nimi i významní vědci, nositelé Nobelovy ceny a tak dále, se již dostali na hranici mezi materialistickým a takzvaným duchovním světem. Tuší, že se za ní nachází ještě něco jiného, co je dokonce podstatnější. Proto se dnes dostává ke slovu stále více právě celostní či holistický přístup.
Co si můžeme představit pod celostním přístupem k muzikoterapii?
Dnes je známa celostní medicína, architektura a tak dále. Znamená to, že člověka chápeme jako celek, který zahrnuje nejen fyzické tělo, ale i jeho duši. A energetickou stránku existence. Léta jsem působil jako profesionální hudebník. Vyzkoušel jsem mnoho různých žánrů – jazz, gotickou, etnickou hudbu a mnoho dalších. Ale vždy jsem se zároveň zajímal i o duchovní rozměr světa a probádal jsem mnoho svatých knih. Nakonec jsem našel svoji vlastní cestu v přístupu ke světu i v muzikoterapii.
Celostní přístup v hudbě se týká i volby hudebních nástrojů a z hudebně – teoretického hlediska i volba určitého tónového systému, který nazýváme „přirozené ladění“. Současná hudba má totiž tzv. temperované ladění, jehož původ lze najít na přelomu období gotiky a renesance. Hudebníci a skladatelé tehdy hledali nové cesty, jak s hudbou pracovat. Přirozené ladění totiž s rozvojem vícehlasu, harmonie a akordů ve vzdálenějších harmonických strukturách nestačilo. To se používá dodnes. Nejrozšířenější je takzvané rovnoměrné temperované ladění – na osmitónové stupnici máme šestnáct půltónu, které jsou všechny stejné. Tímto způsobem jsou dnes laděny všechny hudební nástroje.
Ale příroda sama nám nabízí něco jiného. Z fyziky je známo, že všechna tělesa určitým způsobem kmitají – ať se jedná o kov, vzduchový sloupec nebo naše hlasivky.Všechno kmitá na společném základě, a to právě na přirozeném ladění. Zrovna tak jak v přírodě kmitá i ta nejmenší část našeho těla. Hudba takto hraná je schopná v našem těle rozkmitat i ty nejmenší částice na subatomární úrovni, a tím může harmonizovat a léčit.
Ve svém životě jste se věnoval mnoha oborům, hrál jste například v jazzových kapelách. Je muzikoterapie náhoda nebo jste k ní směřoval od začátku?
Nejprve jsem si myslel, že jazzová hudba je ta, kterou chci dělat do konce života. Odešel jsem do Prahy, kde jsem měl mnoho přátel a kolegů, jazzových hudebníků. Začínal jsem ve skupině Contraband Milana Svobody, takže jsem vlastně přišel k hotovému.
Postupně jsem se seznamoval s mnoha žánry – s etnickou hudba, starou hudbou,... a především s tím, jak daná hudba na lidi působí. Když jsme začali hrát se souborem Kvinterna gotickou hudbu, zjistil jsem, že akustická hudba účinkuje zase úplně jinak. Pozoroval jsem chování lidí, jak se mění v průběhu koncertů. Původním vzděláním jsem speciální pedagog, proto mi bylo tohle téma velmi blízké a veškeré souvislosti se postupně navzájem propojovaly.
Jazz pozvolna odcházel a vynořila se muzikoterapie. Nebyla to intelektuální úvaha nebo rozhodnutí, zkrátka to ke mně přišlo. Zároveň s ní se objevil i koncept celostního přístupu s etnickými a lidovými nástroji. Najednou jsem jednoduše věděl, co mám dělat a jak.
Nazval bych to takovou proměnou shůry a jazz se svým temperovaným laděním se vytratil.
Proč jste se rozhodl věnovat právě této formě muzikoterapie?
Tuto cestu jsem zvolil právě proto, že jsem chtěl postupovat v souladu s přírodou a jejími přirozenými zákony. Přirozené ladění má dodnes své místo v mnoha kulturách, například v Číně, Kambodži a u přírodních národy. Když přijedete do Indie a zeptáte se místních hudebníků jak dělají muzikoterapii, tak vám nejprve nebudou rozumět. Po nějaké době jim to dojde a řeknou vám, že oni nepotřebují vytvářet žádnou muzikoterapii. Jejich hudba je sama o sobě léčivá a ozdravující, protože hrají na nástroje v přirozeném ladění.
Jste ve svém oboru velmi známý, bylo těžké se prosadit?
Nejenom, že to bylo těžké, ale stále je. Muzikoterapeutických přístupů je celá řada a každý má svůj vlastní přístup. Člověk by si řekl, že lidé, kteří chtějí pomáhat druhým, budou na nějaké lidsky morální a etické úrovni, ale bohužel tomu tak není. V ČR je v současné době asi pět asociací, které mezi sebou stále vedou různé „žabomyší“ války, dokonce i soudní spory.
Jak probíhá takové muzikoterapeutické sezení?
Celý proces léčení probíhá neverbálně. Já hraji a zpívám, ale nepoužívám texty. Cílem je uvést klienta do změněného či mimořádného stavu vědomí. Člověk dokáže reagovat na určitou hudbu tak, že se dostane do stavu bez myšlení, vypne hlavu. Je to těžké, ale díky hudbě je to možné, stačí jen poslouchat. Existence těchto stavů jsou prokazatelné, dají se i změřit pomocí EEG.Ve specifických stavech se vlnění, které vytváří mozek, dostane do stádia, kdy je v určitém rozpětí. Při běžném stavu vědomí jsme na úrovni beta, například právě teď. Lidský mozek se však dokáže ponořit na úroveň alfa či dokonce théta, kdy můžeme hovořit o tom, že mysl je vyprázdněná a začne opravdu hluboce odpočívat.
Každý má sám v sobě svého lékaře. Ten však nemá na léčení potřebný klid a prostor. Neustále jsme frustrovaní, ve stresu, bez přestání nad něčím přemýšlíme. Proces léčení může začít až tehdy, kdy je mysl v klidu. Není to ale jen o tom. Používám ještě zásadní duchovní energie, které známe a víme, jak působí na člověka, umíme se na ně napojit. Dokážeme je použít například k zesílení účinku muzikoterapeutického umění. To chce ale dlouhodobý výcvik.
Asi to ale není otázka jednoho sezení? Musí to asi být dlouhodobý proces.
Dlouhodobý a pravidelný. Záleží také na druhu nemoci či postižení. Mí klienti jsou většinou děti, lidé s mentálním postižením a s kombinovanými vadami. Jezdím pravidelně do různých zařízení, pracuji s autistickými dětmi, ve stacionářích... To jsou skupinové terapie.
Obrací se na mě i jednotlivci, lidé, kteří mají závažná onemocnění nebo psychické problémy. Ti u mě v muzikoterapeutické laboratoři podstupují pravidelnou léčebnou kúru, která trvá dvě až tři hodiny. V průběhu celé terapie postupně procházíme společně celý jejich život, podíváme se na všechny složky - jakou potravu přijímá, co pije, jaké má postoje, myšlenky, vztahy,... Zabýváme se společně nejen jeho tělesnou stránkou, ale celým jeho životem.
Dnes jsou lidé zvyklí jít k lékaři, vzít si prášek a chtějí být druhý den zdraví. Tak to nefunguje. Člověk musí často projít celkovou změnou. Svým klientům se při úvodním pohovoru snažím od začátku vysvětlit, že příčiny jejich problémů se mohou skrývat někde úplně jinde než v jejich těle, mohou to být i podvědomé myšlenky, jež nám řídí život a my se pak ocitáme v začarovaném kruhu. Pracuji různými způsoby a metodami, ale nezbytnou součástí léčebného procesu je i aktivita samotného klienta. V žádném případě jim také neradím, aby přestali navštěvovat svého lékaře. Právě naopak, pokud je to jen trochu možné, spolupracujeme všichni dohromady. Právě fungující spolupráce klient-lékař-terapeut, to je můj sen.
Může se stát, že se člověk po terapii necítí příjemně? Že v něm to sezení probudí právě nějaký ten konflikt?
Terapie slouží především k harmonizaci psychického stavu. Člověk by měl najít díky ní vnitřní sílu, optimismus, motivaci překonat zdravotní obtíže - to je můj cíl při každém jednotlivém sezení. Samozřejmě může dojít k situaci, kdy klient zažije nepříjemné stavy, protože v sobě třeba něco řeší. Ale i to lze překonat. Na závěr každého sezení mi klient dává zpětnou vazbu, hovoříme spolu o jeho pocitech, případně spolu hledáme příčiny nepříjemných pocitů. Pokaždé se maximálně snažím o to, aby klient odcházel z terapie v klidu a vyrovnaný.
Které nástroje mají, na základě vašich zkušeností, nejsilnější terapeutický účinek a máte nějaký oblíbený?
Při každé terapii se používá celá řada nástrojů. U každého z nich vím, jak působí ale žádný nepreferuji. Když hraji a zpívám, užívám si to také a terapie působí léčebně v obou směrech, nejen ke klientovi. Pokud bych měl zmínit některé z nástrojů, používám například salašnickou fujarku to je dechový lidový nástroj, historický nástroj brumly, gongy, australský lidový nástroj nazývaný didžerida, různé tibetské mísy, těch používám i dvacet během jednoho sezení či šamanský buben. Jsou jich desítky a každý má v sobě něco jiného.
Jakou hudbu rád posloucháte ve volných chvílích? Nebo dáte přednost tichu?
Ve volných chvílích mám nejraději ticho. Hudba je kolem mě celý život. Dřív jsem poslouchal různé žánry, dnes si občas něco pustím ale minimálně. V plném provozu hraji 4 až 6 hodin denně. Dokonce jsem i přestal chodit na koncerty. Většinou tam jsou silné aparatury a já si svůj sluch musím šetřit, opatrovat jej a něco už kolikrát ani slyšet nechci.
Může na nás mít dnešní hudba, která je více technologická, špatný vliv?
Odklon lidí od přírody nastal a stále pokračuje. Technologie jsou součástí našeho života i hudby, která však není pro člověka vhodná a může být v některých ohledech dokonce škodlivá. Funguje totiž mimo přírodní zákony, o kterých jsem již hovořil. Rozlaďuje nás. Hudba v přirozeném ladění nás naopak harmonizuje, člověk se díky ní cítí dobře. Lidský organismus nikdy nepracuje stejně, přizpůsobuje se různým situacím jako je stres, klid,... Technologická hudba, která je ale stále stejná, se snaží náš organismus zarovnat, zaškatulkovat. To všechno souvisí s přirozenými fyzikálními zákony a samozřejmě i s vyššími vlivy.
Dnešní doba je náročná pro nás všechny, podzimní počasí nám k dobré náladě taky nepomáhá, mohl byste nám na závěr doporučit nějakou hudbu ke zlepšení nálady?
Ze západní produkce nedoporučuji kvůli temperovanému ladění skoro nic. Vhodné jsou lidové, klasické nebo etnické hudby. Například indická klasická hudba. Konkrétně mě napadá Ravi Shankara, sitárista, se kterým v Indii hráli The Beatles. Díky nim se Ravi proslavil i na západě. Jeho následovnicí je Anushka Shankar, jeho dcera. Dále sibiřské či altajské skupiny, které hraji na lidové nástroje. Pustím si i africké lidové hudebníky. Jejich hudba je vždy optimistická. Miluji také moravské lidové písně. Ty já sám rád hraji v doprovodu gotického hudebního nástroje cistra.
