V Uměleckém centru Konvikt se bude od osmi hodin večer promítat film Nenápadný půvab buržoazie (1972) španělského režiséra Luise Buñuela. Tento poměrně kontroverzní tvůrce inklinující k pařížské avantgardě a především k již zmíněnému surrealismu vytvořil spoustu zvláštních a neobvyklých filmů. Možná znáte jeho první snímek, označovaný za zlom ve světové kinematografii, Andaluský pes, na kterém spolupracoval s malířem Salvadorem Dalím. Vysoce ceněný je právě i Nenápadný půvab buržoazie ověnčený cenou Americké filmové akademie.
Jak už bylo zmíněno výše, Buñuel točil především ve jménu surrealismu, uměleckého směru zobrazujícího sny a fantazii, zkrátka vše, co je nad realitou (jak už sám název napovídá). Není tedy snadné takový druh děl pochopit. Neustále se musíme ptát: „Co tím chtěl básník říci?“ Oni totiž umělci toho mají na srdci často velmi mnoho, a když se pokusí ze svého nitra vysypat úplně vše, může vzniknout chaos velký jak propast Macocha. I jedinci filmově založení a odborníci na slovo vzatí mají na Buñuelovu tvorbu rozporuplné názory. Většina z nich tvrdí, že jeho počáteční díla jsou takzvaně nekoukatelná a pro normálního smrtelníka nepochopitelná.
Tím ale nechci nikoho od návštěvy promítání odrazovat. Jak obrazy Salvadora Dalího, Joana Miró, tak i filmy Buñuelovy jsou díla snová, záhadná a úžasně nereálná. A to nám v dnešní době s přemírou šedé a deštivé reality může jenom prospět. Stát před surrealistickým obrazem je nezapomenutelný zážitek, podněcující fantazii a přivolávající i ty nejtajemnější sny. Sny ukryté až daleko za půlnocí, za temnou stranou měsíce. Tak proč by to nemohl dokázat i film?
Proto zkusím ve středu popustit (nebo raději pustit úplně) uzdu své fantazie a proniknout do záhadných myšlenkových pochodů mistra Buñuela. Jediné riziko je, že se mi následující noc bude zdát několik sympatických nočních můr.