Anna Řezníčková Všechno začalo opožděnou registrací
„O projektu jsem se dozvěděla náhodou až 1. prosince. Když jsem si pak vygooglila jeho webové stránky, zjistila jsem, že zrovna skončila uzávěrka na přihlašování středních škol do blížících se studentských prezidentských voleb,“ líčí gymnazistka. První kolo se totiž mělo uskutečnit už za dva týdny, 12 a 13. prosince.
Francesca se ale časovým presem nenechala odradit. „Napsala jsem organizátorům email, že jsme jako škola bohužel nestihli přihlašování, a že bych to ráda napravila. I když v tu dobu jsem ještě akci neměla nikým schválenou, všechno zkrátka bylo hodně narychlo,“ popisuje začátek tohoto složitého procesu osmnáctiletá studentka. „Obratem jsem pak dostala odpověď. Totiž že pokud je z naší strany nadšení, oni to berou,“ usmívá se dnes Francesca již po obou proběhlých kolech.
„A pak mi do školy přišel zničehonic neznámý balíček…“
Hned po zpozdilé registraci ale nastaly nové problémy. Projekt studentských voleb musí na školách totiž zastřešovat někdo z pedagogů, který se pak také registruje do systému, jenž sbírá data z jednotlivých přihlášených institucí. Kontaktní učitelé po proběhlém hlasování zasílají informace o počtu zúčastněných studentů-voličů a výsledky samotných voleb. Z těch se posléze připravuje celorepubliková statistika. Na většině škol navíc konkrétní pedagog zajišťuje celou akci. Tudíž zařizuje propagaci voleb, studenty do „volební komise,“ materiály i umístění urny. To vše ale na Slovanském gymnáziu záviselo právě na Francesce.
„Můj profesor ze základů společenských věd je skvělý, ale v té době byl zrovna nemocný, takže si na mě nemohl udělat čas. Bohužel mě ze začátku odmítli s nedostatkem času i další učitelé,“ objasňuje první potíže Francesca. Nějakou dobu to tedy vypadalo, že nakonec z celé akce sejde. Občas ale v tu pravou chvíli přijde malé popostrčení. „O pár dní později mi najednou přinesl náš třídní na oběd balíček. A to mi Člověk v tísni poslal všechny potřebné materiály, jako nálepky, volební lístky a podobně. V tu chvíli jsem věděla, že s tím musím začít hýbat,“ směje se dnes studentka.
První kolo znamenalo především zburcovat zbytek školy
Přesto, že se Francesce nakonec podařilo sehnat vyučující, která propůjčila své jméno k registraci a nabídla se s povolebním zapsáním dat, vše zbylé zůstávalo na ní. „Měla jsem hrozný strach. Slyšela jsem o škole, kde odvolilo jen třicet lidí. A mně přitom přišlo 120 lístků. Bála jsem se stejného fiaska,“ popisuje přípravy před prvním kolem gymnazistka.
Její první kroky k úspěchu celé akce vedly přes vedení a pedagogy. „Napsala jsem hromadný email všem učitelům, řediteli a zástupcům. O tom, že je tato akce důležitá pro naši občanskou společnost, že bychom jako úspěšné gymnázium měli jít příkladem, a že pokud mají tu možnost, tak ať doporučí třídám se voleb zúčastnit. Nikdo mi ale neodpověděl.“ Přesto se nakonec prvního kola zúčastnilo okolo 270 lidí. Svou spolužačku jednak podpořila třída, na poslední chvíli ale také zástupce ředitele a třídní učitel, kteří pomohli především s přípravou materiálů.
Zájem o akci předčil v obou případech očekávání
S novou motivací bylo následující druhé kolo 16. a 17. ledna ještě úspěšnější. Do samotné organizace se přihlásilo přes dvacet lidí, kteří mimo jiné tvořili například živé buňky, chodící po škole a propagující akci přímo na chodbách gymnázia. Každý den se navíc volby připomínaly v rozhlase.
„Napodruhé se zúčastnilo zhruba tři sta lidí, přičemž dvě velice aktivní třídy už z prvního kola tou dobou ani nebyly ve škole. Takže jsem měla velikou radost. Navíc se dost studentů zapojilo i do příprav, což je podle mě velmi důležité. Být součástí celého procesu. Propagovat určitou myšlenku je mnohem snazší, pokud se k ní vážou nějaké vzpomínky a vlastní zkušenost,“ pochvaluje si povedený závěr nelehké cesty ke studentským volbám jejich iniciátorka.
„Politiku a zpravodajství mám odmala už u snídaně“
Sama o sobě Francesca tvrdí, že zájem o politiku má v rodině. Odmalička prý u snídaně poslouchala s rodiči radiožurnál, v osmi letech složila první politickou básničku. Příští rok tak bude o stejné akci uvažovat znovu. Na řadě bude volba do evropského parlamentu a Francesca díky letošnímu ročníku vidí projekt jako smysluplný.
„Zjistila jsem, že dost lidí je nervózní jen z toho, že mají jít před nějakou komisi. A to, že si můžou celou situaci vyzkoušet nanečisto, jim pomůže do budoucna o volbách alespoň přemýšlet. Navíc dost lidí, kteří by jinak volit nešli se díky takové hromadné události nechá strhnout zbytkem kolektivu,“ sděluje své poznatky Francesca, která v budoucnu uvažuje například o studiu politologie, ke kterému má teď jistě slibně nakročeno.
