Základní výbavou každého střelce IPSC je zbrojní průkaz, zbraň, náboje, sluchátka a brýle. Mnozí by ještě doporučili dobrou náladu a přátelskou povahu, protože právě kamarádství, slušnost a vzájemná podpora tvoří atmosféru typickou pro každý český závod. „Vždycky tvrdím, že IPSC není sport, je to náboženství, je to skupina fanatiků. Na střelnici jsou všichni kamarádi. Jeden poradí druhému a druhý zase třetímu. Zároveň tam ale samozřejmě funguje kamarádská škodolibost. Když se vám něco nepodaří, tak se vždy najdou ti, kteří se vám za to posmívají a nezapomenou to vykecat dalším, ale vždy jen v dobrém,“ uvedl Petr Švrček, který je předsedou klubu IPSC Ostrava, aktivním střelcem i rozhodčím. Jak ale upozornil, jednou za čas se objeví někdo, kdo hold tuto filozofii nechápe. Takový člověk, pokud není ochoten své chování změnit, se podle něj v IPSC dlouho neohřeje a ostatními je z kolektivu vyštván.
IPSC závody jsou rozděleny do pěti úrovní, tzv. level 1 – 5. Do jaké úrovně je daný závod zařazen závisí na počtu situací, pro které používají střelci anglický výraz „stage“, a minimálním počtu ran, který je potřebný pro zasažení všech terčů. To, jak budou jednotlivé stage vypadat, záleží vždy na pořadateli, který se ale vždy snaží připravit situace co nejpestřejší. Závodníci se s jejich podobou mohou částečně seznámit předem na papíře, ve skutečnosti je ale vždy vidí až v den závody, když přijdou na střelnici.
Před zahájením závodu jsou střelci zařazeni do skupin (squadů), kterých je maximálně tolik, kolik je stagí. Každý squad pak postupně odstřílí všechny připravené stage, které mají v IPSC co nejvíce napodobovat situace, s nimiž by se mohli závodníci setkat i v reálném životě. Každou situaci má na starosti minimálně jeden rozhodčí, který nově příchozí squad vždy se svou stagí nejprve seznámí a provede tzv. brífink. Zmíní, zda se jedná o krátkou, střední nebo dlouhou situaci, uvede minimální počet ran, který na vyřešení, závodníci potřebují, objasní, jak má vypadat startovní pozice, a v případě potřeby upozorní na bezpečnostně komplikovaná místa, na které si je třeba dát pozor. Poté dá střelcům prostor, aby si nanečisto, bez zbraně v ruce, stage vyzkoušeli.
Úkolem každého střelce pak je po zaznění zvukového signálu vyřešit, tedy odstřílet, danou situaci co nejpřesněji, a zároveň v co nejlepším čase, protože výsledek je počítán jako podíl celkového počtu dosažených bodů a času, který je měřen od pípnutí do poslední rány. „Řešení vždy závisí na každém střelci, je na něm, v jakém pořadí se rozhodne zasahovat papírové terče, kovové gongy nebo sklopky. Do každého papírového terče se střílí dvakrát. Tyto terče jsou navíc rozděleny na tři části, nazvané alfa, charlie a delta. Zásah do alfy je hodnocen nejlépe, delta je sice hodnocena nejhůře, ale je to pořád lepší varianta než miss, což znamená netrefení terče,“ vysvětlil šestadvacetiletý člen elitního týmu CZ Shooters Robin Šebo, který začal s IPSC v šestnácti letech. Jak dále uvedl řešení je přísně omezeno bezpečnostními pravidly, na kterých je IPSC postaveno, a rozhodčí, kteří po celou dobu střelby stojí za závodníkem, striktně vyžadují jejich dodržování. To pro střelce například obnáší neustálou kontrolu nad směrem, kterým míří jeho zbraň, nebo hlídání si prstu, který v případě sebemenšího kroku musí být zřetelně mimo spoušť. Kvůli bezpečnosti jsou v areálu střelnice vyžadovány i brýle, které musí mít nejen střelci, ale i ostatní přihlížející, a to z toho důvodu, že v průběhu závodů dochází k odrážení kovových úlomků.
IPSC se střílí v několika divizích. Jde o kategorie, které střelce dělí v prvé řadě podle typu zbraní. „V divizi Open soutěží ti, kteří mají zbraně v podstatě bez omezení. Pistole mají kompenzátor, optická mířidla a není pro ně omezený počet nábojů v zásobníku, ale pouze jeho délka. Druhou divizí je Standard, která je určena pro továrně vyráběné modely zbraní s otevřenými mířidly a bez kompenzátorů, ale zároveň jde o pistole, které jsou upraveny pomocí komerčně vyráběných dílů. Třetí divize Production je určena pro zbraně, které lze běžně zakoupit a na kterých jsou jakékoli další úpravy zakázány,“ popsal kategorie Adam Grohol z klubu IPSC Ostrava a dodal, že mimo tyto kategorie existují ještě divize Revolver a Classic, ve které se střílí výhradně zbraněmi colt 1911. Z těchto všech divizí jsou dále vyčleňovány a samostatně hodnoceny další tři – pro ženy Lady, pro střelce do 18 let Junior, od padesáti let Senior a od šedesáti let Supersenior.
České úspěchy na světové úrovni
Podle údajů české Asociace praktické střelby (APSČR) se historie IPSC začala psát v sedmdesátých letech v USA. Od té doby se tato střelecká disciplína rozšířila do zhruba padesáti zemí a má své mistrovství světa (IPSC World Shoot), mistrovství Evropy (IPSC European Handgun Championship), ale i mistrovství dalších kontinentů. „Dnes je největší velmocí Malajsie. Praktické střelbě se tam věnuje i prezident, takže jejich střelnice mají podobu obrovských stadiónů. O růst se v poslední době snaží ale hlavně Rusko, kde IPSC neskutečně rychle roste a Rusové se z toho snaží udělat olympijský sport,“ přiblížil Petr Švrček, který za poslední rok navštívil Rusko čtyřikrát a snaží se své dlouholeté zkušenosti Rusům předávat a pomáhat jim tak s rozvojem tohoto sportu v jejich zemi.
V České republice se IPSC začalo rozvíjet v devadesátých letech a v současnosti je u nás jednašedesát klubů. Za jednu z prvních významných osobností českého IPSC, která se zapsala do povědomí střelců, je považován Jaroslav Špaček, který se snažil o rozšíření IPSC u nás, sponzoroval mnohé závody, založil, dnes druhý největší klub, IPSC Ostrava a na jeho počest vznikl po jeho smrti také závod s názvem Memoriál Jaroslava Špačka. „Byla to ikona, zapálený blázen, který tímto sportem žil. Kdokoli se pohybuje v IPSC alespoň pět let, ví, kdo byl Jarda Špaček,“ uvedl Petr Švrček, který společně se svou manželkou Věrou každý rok organizuje Memoriál.
Ačkoli je česká historie IPSC podstatně kratší než v jiných velmocích, kterou je v tomto sportu například Amerika, nemá se Česká republika zač stydět. Naši reprezentanti již od devadesátých let drží krok se světovou elitou a pravidelně přiváží ze zahraničních závodů výborné výsledky. Mezi první úspěchy naší asociace se například řadí čtvrté místo na mistrovství světa ve Švédsku v roce 1996, kterého dosáhl Pavel Jasanský. Ten o tři roky později přivezl první místo z mistrovství světa ve filipínském Cebu. Mezi další úspěšné reprezentanty patří také Miroslav Kameníček se svým synem Martinem Kameníčkem, Josef Rakušan nebo Michaela Hořejší.
CZ Shooters aneb výběr těch nejlepších
Nejlepší střelci u nás jsou sponzorováni Českou zbrojovkou, která jim tak zajišťuje účast na světových závodech. „Zbrojovka je jediný podnik, který má svoje družstvo, které zaštiťuje a sponzoruje. V týmu je nás třináct, všichni jsou ale zároveň v nějakém klubu, tak jako já jsem stále členem IPSC Ostrava. CZ Shooters je v podstatě jen výběr těch nejlepších střelců z českých klubů na základě výsledků,“ objasnil fungování týmu Robin Šebo. Jak dále vysvětlil IPSC je pro naprostou většinu střelců stále pouze koníčkem, ke kterému je třeba mít flexibilní a dobře placenou práci. „Často se setkávám s lidmi, kteří si myslí, že si tím vydělávám. Živit se tím, ale opravdu nedá, obzvlášť v České republice,“ dodal Robin Šebo, který se na posledním mistrovství světa v roce 2014 umístil na čtvrtém místě.
Extrémní Extreme
V České republice se nyní pořádá několik desítek závodů ročně. Tím největším je CZ Extreme Euro Open konaný v Hodonicích u Znojma, který je zároveň i největší evropskou soutěží ve střelbě z krátkých zbraní. O tom svědčí i velmi početná účast českých i světových závodníků, kteří se každoročně závodu účastní. Poslední, sedmý ročník podle údajů pořadatelů přilákal šest set devadesát sedm střelců ze třiačtyřiceti zemí, kteří si změřili střelecké síly na třiceti situacích. „Extreme je určitě nejdůležitější závod nejen pro české střelce, ale i pro celoevropské, ne-li celosvětové. Takže je to určitě to nejvýznamnější, co se v tomto roce pořádá v Evropě,“ uvedl během sedmého ročníku Extreme Euro Open pro Českou televizi jeden z členů elitního týmu České zbrojovky Martin Kameníček.
Hodonice u Znojma, kde se každoročně Extreme koná, jsou mezi střelci také známé svým extrémním počasím. „Vždycky, když jsem byl v Hodonicích, bylo tam, buď opravdu velké teplo, nebo naopak zima, déšť a bláto. Asi nikdo ze střelců nepamatuje, že by někdy v Hodonicích bylo tak akorát,“ řekl Adam Grohol, který na jihomoravské střelnici dělal mnohokrát rozhodčího.
Budoucnost IPSC u nás?
IPSC se ani po více než dvaceti letech nedokázalo v České republice dostat do širšího povědomí obyvatel. Stále tak zůstává spíše sportem několika stovek nadšenců, závodníků, kteří si zároveň dělají sponzory, jezdí na závody za přáteli a zábavou a okolí se jich neustále ptá, co to vlastně dělají.
Někteří střelci, ale už vnímají změny, kterými IPSC prošlo, a podle staršího bratra Robina Šeba nejsou všechny pozitivní. „V době, kdy jsem s praktickou střelbou začínal, nebylo IPSC ještě tak známé. Závody mívaly lepší atmosféru a úplně všichni se znali, no a startovné bylo taky někde jinde. Dneska, ačkoli se stále střílí to samé, už mi to přijde jiné, příliš komerční. Příkladem je třeba Extreme, ze kterého se stala přehlídka aut, což mě na tom štve. IPSC se tak trošku stalo sportem podobným třeba golfu, na to já nejsem,“ objasnil z jeho pohledu negativní dopady popularizace IPSC Petr Šebo.
Jeho bratr, ale i přesto doufá, že sport, který dělá, bude jednou veřejnosti více znám. Právě nyní podle něj možná nastává doba, kdy se tato nevědomost začíná lámat. V posledních svou letech se IPSC začalo dostávat na kanál ČT 4 Sport. „Letos bude dokonce Česká televize živě vysílat jak Extreme, tak mistrovství Evropy,“ uvedl Robin Šebo. I přes tyto první popularizační kroky má ale IPSC v tomto ohledu ještě hodně před sebou, ačkoli už prostor v médiích dostává, stále musí komentátoři věnovat pozornost především vysvětlování pravidel a elementárním informacím, které diváky s praktickou střelbou seznamují.
