Markéta Štefková 
Od narození ti chybí část horní a dolní končetiny. Následně jsi podstoupil operaci a dostal protézu. Jaké to bylo, a jak dlouho ti trvalo se s tím naučit fungovat?
Když jsem se narodil a byly mi tak dva nebo tři týdny, tak jsem byl na operaci, protože na noze na konci pahýlu jsem měl výrůstek. Doktoři to přirovnávají k tomu, že se dítěti chtělo ještě v děloze matky vyvíjet chodidlo, ale nastala tam nějaká chyba. Takže to mi museli jen amputovat, protože bych nemohl nosit protézu. Už tehdy se vyráběly první protézy. První jsem měl, když mi byl rok, ta byla ještě dřevěná a mám ji pořád doma, vystavenou na poličce. Když jsem začínal jako malý instinktivně chodit, tak jsem vždycky spadl hlavou o ohrádku postýlky. Měl jsem omlácenou hlavu a samé modřiny, možná to na mě něco zanechalo doteď.
Co jsi vystudoval?
Mám sportovní gymnázium s tím, že jsem se tam měl zaměření na plavání. Byl jsem tehdy v plavecké reprezentaci. Pak jsem zkusil dvě vysoké školy jiného zaměření v Olomouci, ale ty jsem nedodělal.
Proč jsi nešel na vysokou školu se sportovním zaměřením?
Nemusím moc biologii a chemii, ze kterých byly přijímačky a nedostal jsem se.
Jak jsi se dostal ke sportu, kde jsi získal i úspěchy?
Když jsem byl malý, doktoři řekli rodičům, že bych měl z rehabilitačních důvodů plavat. Kromě toho, že mi chyběla část ruky a nohy, tak jsem díky tomu měl celkově tu druhou část oslabenou. Měl jsem špatná záda, skoliózu, kyfózu i lordózu. Řekli, že bych měl začít plavat a nějakým způsobem ty záda i tělo posílit. Závodně jsem začal v osmi. Byl jsem tehdy druhý na mistrovství republiky a od 16 jsem byl dva roky v reprezentaci. Měl jsem tam úspěchy i v zahraničí, ale nic velkého. Měl jsem jet na mistrovství Evropy 2013. Splnil jsem určité limity, ale trenérka řekla, že ne a že mám čas. Ve skutečnosti šlo o nedostatek dotací. Byla to velká demotivace, přestalo mě to bavit a skončil jsem. Teď už plavu jen rekreačně, ale přemýšlím, že bych se k tomu vrátil.
Jak vypadá tvůj týden, co se týče sportu, kterému se teď věnuješ, tedy fitness? Máš rozplánované tréninky?
Mám čtyři až pět druhů tréninku. Trénuju každý den. Snažím se sedm dní v kuse a pak si dávám dva dny volno, takhle mi to vyhovuje. Občas to nevyjde. Mám teď dvě práce, takže jsem pořád tam. Ale snažím se ten režim dodržovat.
Kdo je pro tebe ve sportu vzorem a máš nějaký cíl, čeho bys chtěl dosáhnout?
Vzor ve fitness nebo posilování nemám. Jako motivaci beru třeba Nicka Santose má jen jednu ruku, je to v Americe model a živí se tím nebo Bethany Hamilton. Chci zkusit závody. Necvičím sice kvůli tomu, ale protože mě to baví a chci motivovat ostatní. Závody bych bral jako bonus, chtěl bych to zkusit, mohlo by mě to proslavit. Když cvičíš tak často, tak to chceš posunout někam dál, navíc bych byl první v Česku s takovým handicapem.
Zažil jsi někdy šikanu od vrstevníků kvůli handicapu?
Setkal jsem se s tím na druhém stupňi základní školy, tak šestá nebo sedmá třída. Nebylo to přímo z mojí třídy, tam byli v pohodě lidi. Spíše o ročník starší, to se vybavuji celkem živě, ti mi docela dávali. Hlavně jsem dostával přezdívky, kvůli ruce a tak. Nebylo to úplně příjemné a nějakou dobu mi trvalo, než jsem se přes to přenesl. Pochopil jsem, že když si z toho udělám srandu, tak si řeknou, že to nemá smysl, když si z toho dělá sám srandu a neubližuje mu to.
Omezuje tě tvůj handicap v běžném životě?
Jediné co mě omezuje je, že nemůžu moc běhat. Paradoxně za to může ta noha, co mám. Za tu dobu, co je přetěžována, tak mám problémy s kolenem a čekají mě operace. Takže zatím bohužel běhat nemůžu.
Jakou děláš práci a jak se staví zaměstnavatelé k tvému handicapu?
Moji hlavní práce je na pozici security ve firmě, přímo ve firemním areálu v Otrokovicích, kde bydlím. Měl jsem hodně času, tak jsem si k tomu našel ještě brigádu jako asistent v bance. Celkem mě to baví, takže doufám, že jednou to bude na plný úvazek. Zaměstnavatelé s tím vůbec problém nemají. Pracuji na počítači a psaní je úplně v pohodě.
Máš nějakou radu do začátku cvičení pro ty, kteří mají taky handicap?
Důležité je se za to nestydět a udělat si z toho svým způsobem přednost. Když okolí ukážeš, že jsi vnitřně s tímhle silný, tak je to to nejlepší, co můžeš udělat. Ze začátku se na mě lidé dívali, proč je v posilovně někdo, kdo nemá ruku a nohu, ještě si ublíží, co to je za blázna. Po nějaké době už mě začali respektovat, ale chce to čas, není to hned. Je dobré nejdřív začít chodit s někým.
