Kristýna Jarošová V první části svého výstupu se snažil posluchačům přiblížit denní režim v redakci. Nastínil časový rozvrh redaktora a obsah novinářských konzultací.
Jako vedoucí celé rubriky se každý den účastní dvou porad. První je se zahraničními redaktory, kteří všichni sledují, co se v jejich úseku (Země) stalo, a rozhodují se, o čem se bude psát. Pak vedoucí postupuje o stupínek výše a výsledky první porady se snaží prosadit mezi ostatními vedoucími, šéfredaktorem a editory, aby se případně dostaly na titulní stranu. Každý den také probíhá interní hodnocení už hotových výtisků, kdy si novináři mezi sebou zkritizují svou práci, nebo se podle reakce čtenářů ukáže, že byl výběr tématu dne špatný apod.
Novinář a prezidentské volby v USA
Pro volební žurnalistickou práci je důležité vědět, že je Amerika politicky pevně rozčleněna - obě pobřeží jsou demokratická (levice) a vnitrozemí je republikánské (pravicové). Ale v každých volbách je několik států, které vybočují z řady, protože výsledek u nich nelze předpovědět a rozhodují o celkovém vítězi, těm se říká bitevní.
V „primárkách“ (druh voleb) se začíná hlasovat ve státě Iowa, takže, ač jde o jinak bezvýznamnou destinaci, v počátku volební kampaně (2 roky před samotným hlasováním) se v tomto státě kandidáti střídají jako na běžícím páse. Zkušenost ukázala, že mnohdy, kdo vyhraje v Iowě, vyhraje v celých Státech.
„Politika se v USA stává součástí vlastního rozhodnutí. Můžete tam oficiálně investovat vlastní přesvědčování, iniciativu…“ hodnotil hlavní rozdíl mezi americkým a evropským politickým modelem redaktor.
Při práci za mořem se novinář potýká s tzv. syndromem Uzbekistán, kdy většina Američanů netuší, kde Česká republika leží, jestli mají očekávat černocha nebo asiata, jestli se u nás běžně jezdí v autě, a tak preventivně veškeré návrhy na spolupráci přes telefon zamítají. Proto je prakticky nemožné domluvit si rozhovor se Schwarzeneggerem či jinou osobností.
Už kvůli tomuto syndromu poradil p. Marjanovič začínajícím žurnalistům: „Nemáte šanci se dostat přímo k politikům, proto se na ně nesoustřeďte, ale jděte mezi lidi. Zjistěte, co si myslí, jak to vnímají.“ A prozradil svou nejčastější otázku během volby prezidenta Obamy: „Jak mu můžete věřit, že dokáže překlenout všechna ideová spektra, když toho jako senátor nebyl schopen?“.
Během přednášky redaktor svým zapáleným přístupem boural standardní formální zeď mezi přednášejícím a posluchači, nebál se politiku okomentovat vlastním názorem ("Když jsem poprvé viděl Obamu, říkal jsem si, jestli tohle má být naděje..."), a tak výklad narušovalo jen parazitické slovo jakoby.
Fotozdroj: http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp
