po., 3. duben 2017 11:09

Trhání zubu není žádná katastrofa, usmívá se zubařka Lenka Svobodová

Mladou krev zastupuje v ordinaci stomatologie na Gymnáziu Olomouc-Hejčín zubařka Lenka Svobodová, která stojí na počátku své kariéry. Promovala v roce 2015 na Univerzitě Palackého v Olomouci z oboru Zubní lékařství. Praxi si v rámci studia vyzkoušela i předtím, a to v ordinaci své tety, která je také zubařka, dále půl roku na Klinice zubního lékařství nebo na současném místě u paní doktorky Dvořákové. V začátcích pomohlo mladé zubařce i štěstí, doktorka Dvořáková se zrovna rozhodla odejít do důchodu a tak praxi převzala zubařka Svobodová. V Olomouci příliš nové ordinace kvůli zákazu pojišťoven nevznikají.  Zubařky se znaly díky předchozí praxi, mladá lékařka se navíc u pacientů starší doktorky osvědčila. V současnosti působí v Hejčíně druhým rokem.

zubJaké byly vaše začátky v ordinaci?

Těžké. Měla jsem pocit, že mě škola připravila technicky, ale vůbec jsem nebyla připravená na nával v soukromé praxi. Předtím jsem pracovala půl roku na klinice, kde  je to klidnější, člověk má na pacienty čas a kdykoli se může někoho na něco zeptat. Tady (v ordinaci) musí člověk všechno vyřešit sám. Měli jsme i předmět ohledně  komunikace, absolvovali jsme i psychologii, ale jen v hodně zkrácené verzi. V podstatě se komunikace vyzkoušela až na pacientech na klinice.

 

Proč jste si zvolila zrovna stomatologii?

Původně jsem na stomatologii vůbec jít nechtěla. Vzhledem k tomu, že moje babička a teta jsou zubařky a moje maminka dělá sekretářku na klinice zubního lékařství  panu docentovi, pohybovala jsem se v tomto prostředí s tím, že zubařem nebudu. Ale když jsem se pak rozhodovala, jestli medicína nebo zuby, což byly předměty,  které mě bavily, rozhodla jsem se jít na zuby. Navíc je považuju za komplexní obor, kde člověk může dělat extrakce, takže se dostane i na chirurgii, může také řešit  estetické záležitosti jako je bělení zubů. Může se zaměřit na jakoukoliv část, od dětí přes dospělé, vždy to bude úplně jiné. Každý člověk je jiný.

Co vás na vaši práci nejvíce baví?

Baví mě pracovat s dětmi. Naučit děti, že se nemusí bát, zpracovat je psychologicky. Mám pár dětí, které jsem si v podstatě vypiplala, od původního pláče v ordinaci teď  zvládáme naprosto všechno a bez breku.

Myslíte si, že se k vám pacienti chovají jinak vzhledem k vašemu věku?

Na začátku ano. Když přišli poprvé, byli zaražení a říkali, že jsem hodně mladá, ale po zkušenosti se mnou se pak chovali úplně normálně. Pak se stává, že mě někdo na  ulici nepozná, ale tyká mi, protože si myslí, že mě zná. To už je detail.

 

Čeho se pacienti nejvíce bojí?

Nejvíce se bojí bolesti. Já ale hodně používám anestetika, protože mi přijde zbytečné pacienta trápit. Potom, co zjistí, že to nebolí, jsou v klidu. Nejvíce bývají nervózní  před extrakcí, tedy vytažením zubu, ale většinou je uklidním, že to není žádná katastrofa. Co se týče vrtání, mám spíš pacienty, kterým vadí ten zvuk, přestože je v tu  chvíli nic nebolí, ale vyřešili jsme to nasazením sluchátek. Vždy je nějaká alternativa.

Vzpomenete si na nějakou zajímavou situaci, kterou jste s pacientem zažila?

Zatím asi ne, maximálně si pacientka nevšimla, že už jsem zub vytáhla. Pořád usilovně držela otevřeno a já jí říkám, že už je hotovo a ona mi říká: „Ani jsem si nevšimla, že už jste mi to vytáhla, paní doktorko.“

 

Jaký byl nejnáročnější zákrok, který jste kdy absolvovala?

Nejobtížnější je pro mě vždy ošetřování kanálku. Je to hodně o zkušenostech, postupně se do toho dostávám. I pro zkušeného lékaře jde o obtížný zákrok, protože každý zub je jiný. Jak už jsem řekla, důležité jsou zkušenosti, je to složité.

 

Které věkové skupiny se o zuby starají nejvíce a které naopak nejméně?

Řekla bych, že lidé se o zuby starají nejvíce ve třiceti až čtyřiceti letech. A nejméně, tam je to docela komplikované. Nejde vyloženě o věk, ale spíš o konkrétní lidi. Chodí třeba pacienti, už starší, kteří hygienu nezvládají z hlediska technické stránky. U nich je to problém. Dále často u dětí, ale tam záleží na rodičích. Mám děti, které jsou naprosto v pořádku, mají krásně vyčištěné zuby, bez kazů, a pak další, kde co návštěva, to sundáváme plak. Snažím se rodiče nějakým způsobem vzdělávat a trošku na ně tlačit, potom se hygiena zlepší. Když pacient na čištění kašle, snažím se ho nějakým způsobem motivovat. Zabírá to jak u koho. Někteří lidé si třeba zuby čistit neumí, ale chtěli by, tak je to můžeme naučit. Když nechtějí, nenaučíte je nic.

Jaká školení nebo další možnosti vzdělávání dnes máte k dispozici?

Jednak jsou to povinná školení, která člověk musí absolvovat, zrovna nedávno jsem byla na školení ohledně rentgenu a kardiopulmonální resuscitace (metoda oddálení klinické smrti). Pak jsou nepovinná školení, která se týkají všech jednotlivých odvětví stomatologie, od školení přes implantáty, ošetřování kanálku až po řešení protetických prací. Jakékoliv téma dnes můžete najít. Člověk musí zjistit, co funguje, a když to nefunguje, musí použít něco jiného. Pak jede zase na školení, kde se dozví o nových technologiích a jak je zavést do své praxe. Školení nejsou jen o nových poznatcích, ale musí se také nakoupit materiál a pomůcky. Všechno stojí hodně peněz. Člověk si hlavně musí vybrat školení, které chce sám absolvovat. Nikdo vám nedoporučí seznam školení, které musíte absolvovat. Pouze pokud děláte postgraduální vzdělávání, je tam vypsaný určitý seznam školení, který musíte absolvovat, když chce člověk větší odbornost.

Zobrazeno 3645 krát
Naposledy upraveno: po., 10. duben 2017 09:03
Pro psaní komentářů se přihlaste