Klasifikovat Triptykon z žánrového hlediska není téma, na němž by se všichni shodli. Přestože Celtic Frost pokládali základy moderním black metalovým kapelám, Triptykon od této cesty maličko upustil a brouzdá se vodami doom a gothic metalu. Album nabízí všechny prvky těchto žánrů a není o čem polemizovat, geniální mysl Toma Fishera nevyhasíná. Celé album dýchá neznámem, bídou a temnotou stejně jako obal alba, jehož autorem není nikdo jiný, než Hans Reudi Giger. Tvorba tohoto surrealistického malíře již zdobila první počin kapely, a u Melana Chasmata nemohla být lepší volba.
Harmonické, hluboké a tíživé
Tohle album je určeno k poslechu. A tím se myslí k opravdovému poslechu. Ačkoli oficiálně Triptykon spadá pod „extrémní“ žánry, soustředěné vnímání tohoto díla nabízí neopakovatelný umělecký zážitek. Prudký začátek v podobě skladby Tree of Suffocating Souls rozproudí krev a připraví na jízdu, která může skončit jen dvěma způsoby. Buďto v posluchači nic nezanechá, nebo jej přinutí si celé to sezení zopakovat. Po otvírací písničce vše totiž spadne do hlubin a album vychrlí mračno zoufalství kombinované s precizně hranými riffy. Za zmínku zde stojí baskytara. Na rozdíl od většiny kapel, v nichž basa stojí v pozadí, z ní Triptykon dělá jakousi devizu mnoha písní a baskytaristka Vanja Slajh je na ni schopná vykouzlit zvuky hodné lámání světů. Synchronizace s Normanem Lonhardem za bicími je téměř dokonalá a Vincent Santura tvoří s Tomem kytarové duo, které bere dech.
Každá skladba v albu nese svůj určitý příznak, a jakkoli mohou být odlišné, jako celek pracují impozantně. Od démonických hymen Altair of Deceit nebo Demon Pact až po téměř snovou Aurorae, Melana Chasmata tvoří krajinu nočních můr, kde posluchači společnost dělá jen věčné zatracení. Bravurně a precizně synchronizované a zahrané zatracení.
Od poslechu Monotheist od Celtic Frost jsem nenarazil na album, jehož atmosféra by byla natolik pohlcující, že bych se přinutil k opakovaným poslechům. Triptykon svým posledním albem podle některých nepřekonali stín „keltského mrazu“, ale Thomas Fisher ještě nedal metalovému světu sbohem. Melana Chasmata je nesporným důkazem génia svého strůjce, zvučné a hluboké dílo, kterému není problém dát přívlastek „mistrovské“.
foto: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/8/86/Melana_Chasmata.jpg