Adam Musil Máte zaryté vzpomínky z 13. listopadu minulého roku?
Budu reagovat asi stejně jako řada kolegů. Bohužel mě ty útoky ani moc nepřekvapily. Ano, první reakce byl šok, ale nakonec jsem si vlastně řekla „A je to tady“. Byl to zvrat ve vnímání migrace. Nechci to spojovat, ale zapadlo to do sebe.
Mluvíte o zvratu ve vnímání migrace. Váš pohled pařížské atentáty ovlivnily?
Ovlivnily v tom, že se mi potvrdilo, že když se takové množství lidí koncentruje v tak krátké době, znamená to větší riziko pramenící ze sociálních rozdílů a frustrace. A islám je chaotický, ještě se nevyvinul a má svou extremistickou formu. Takže toto existující riziko uprchlická vlna zesílila. Bezpečnostní složky se věnují hlavně té a teroristé toho mohou využít.
Všichni útočníci z Paříže byli spojeni s Molenbeekem, který leží nedaleko odsud a je v něm obrovský problém s radikalizací mládeže, třetí generace přistěhovalců. Vy máte k těmto tématům blízko, zabýváte školstvím a vzděláváním. Jak by se podle vás mělo s touto radikalizací bojovat?
Problém souvisí především se selháním integrace a začlenění lidí do společnosti tak, aby byli spokojeni a neměli tendenci se napojovat na extremistické vlivy. První věc je, že rozhodně nesmí vznikat ghetta. Evropa se hodně otevřela světu a novým kulturám, které tu dříve nebyly. Pamatuji na vyjádření jednoho imáma, který prohlásil, že si nesmírně váží evropských hodnot, naší kultury a lidských práv a je za ně vděčný. Varoval ale před těmi, kteří se místo vděčnosti a podpory našich práv proti Evropské unii obrací. To je zásadní informace. I proto, že přišla přímo od jednoho z imámů. Takže druhá věc je ta, že přistěhovalci musí akceptovat naše pravidla a přizpůsobit se jim.
Přispívají kvóty k řešení migrace?
Podělit se o uprchlíky je logický nástroj, jak vlnu zvládnout. Já ale zastávám názor, že by kvóty měly být otázkou dohody. Nemělo se o nich hlasovat na sílu. Výsledek hlasování respektuji, ale byla bych radši, kdyby se státy dohodly.
Je potom konstruktivní postoj Visegrádu v odmítání kvót?
Nemohu mluvit za ostatní země, ale Česká republika kvóty neodmítla, my jsme odmítli jen povinné kvóty. Nebráníme se uprchlíky přijmout. Vláda svým postojem vůči kvótám brání vzestupu extrémních a populistických stran, které nechtějí žádné společné evropské řešení. Drží národní linku, protože občané jsou na toto velmi citliví. Vláda se tedy podílí na evropském řešení, ale zároveň zastupuje národní zájmy Česka.
Může tento přístup extremistickým tlakům ale v praxi odolat?
Je důležité říct, že extrémní je pravice i levice. Například Zelení v Evropském parlamentu jsou katastrofální a nadávají nám, že chceme chránit vnější hranici Unie. Dohlédnout, co odolá a co ne, je těžké. Já jako politik musím prosazovat, co je dobré pro Českou republiku, tedy být součástí evropského řešení. Musíme do Evropy vnášet náš pohled, který tlačí na bezpečnost. Musíme být solidární, ale dnes je na prvním místě bezpečnost, solidarita je až druhá.
Michaela Šojdrová
Vystudovala Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně. V letech 1996 až 2010 byla poslankyní Parlamentu ČR, kde se věnovala vzdělávání, kultuře a rodinným tématům. Poté čtyři roky působila v České školní inspekci. Do Evropského parlamentu se dostala ve volbách v roce 2014. Je místopředsedkyní výboru pro kulturu a vzdělávání. Hovoří anglicky, francouzsky a německy. V roce 2008 obdržela francouzské státní vyznamenání za rozvoj česko-francouzských vztahů.
