Ludmila Chudárková Pro každého toto slovo skrývá zřejmě jiný význam. Záleží na profesi, pohlaví, zálibách a v neposlední řadě také na věku. Pro tříleté dítě bude nejspíše největšího hrdinu představovat Bořek stavitel, Ferda mravenec, Angelina balerína a podobně. Kdybychom tato jména vyslovili před 70 letým člověkem, nevím, zdali by byl v obraze… možná leda proto, že čte pohádky svým vnoučatům. Ale jistě by zmíněné postavičky nebral za hrdiny. A také naopak, kdyby tento starý dědeček místo o Bořkovi vyprávěl večer svým potomkům o válečných veteránech, myslím, že by se to nelíbilo zase jim.
Když nad tím budeme přemýšlet z hlediska povolání, pro spoustu lidí může hrdinu představovat doktor nebo hasič. Je to přirozené, protože denně zachrání spousty životů a mnohdy nasazují ty své. Jenomže na druhou stranu, když člověk přijde při požáru o své nejbližší, protože jim tito lidé nedokázali pomoct, asi je v tu chvíli do nebes vychvalovat nebude.
Zkrátka nikdo nikdy nebude skvělý pro všechny. Podle mě nelze jednoznačně rozdělit lidi na hrdiny a „nehrdiny“. Nemůžeme vědět, kam nás život zavede, komu budeme připadat hrdinsky my a kdo zase nám. Člověk se jako hrdina nenarodí, člověk se hrdinou stává, a to v očích ostatních lidí, bohužel však nikdy ne všech.
Fotozdroj:
