Dominik Dubovči 
Práce novináře v regionech se v mnohém liší – ať už je to častější práce v terénu, znalost mocenských vazeb mezi místními nebo povinnost přinášet příběhy prostých lidí. Na tom se shodli nejen odborníci, kteří během mediálního týdne na Univerzitě Palackého zavítali na debatu se studenty. Například editor olomouckého Českého rozhlasu Martin Dostál tehdy považoval za velkou výhodu lokálních novinářů citový vztah k oblasti. Přinášejí pak často přesnější a zajímavější zprávy než redaktoři celostátních médií, soustředěných především v Praze. Důsledkem této centralizace je v regionech zřejmě méně konkurence a šance prosadit se je tudíž vyšší. Na druhou stranu musí takový redaktor vyjít s daleko menším platem. Je tak otázka, co je pro mladé lidi v tomto oboru lepší cesta.
Co mají naopak všichni žurnalisté světa podobné je stres spojený s nedostatkem času před uzavírkou vydání. Novinář, referující o svém městě či kraji má ale hodně blízko k aktuálním problémům. Vedoucí katedry žurnalistiky Petr Orság (dříve MF DNES) například zavzpomínal na kritickou situaci po povodních v roce 1997: „Nebyla elektřina, nic nefungovalo, ale museli jsme se s tím popasovat. Ačkoli to bylo opravdu těžké, myslím si, že improvizace během náhlých událostí je současně krásná věc na naší práci. Rychlým informováním o světě totiž konáte veřejnou službu.“ A právě to je motivací pro mnohé redaktory nejen v regionech.
I v blízkosti k lidským příběhům mají krajské redakce výhodu. Snaha přinést zajímavé příběhy a názory místních však stále častěji naráží na finanční možnosti. A to je potíž. Svět médií se totiž poslední dobou čím dál víc odcizuje od běžných lidí. Přitom většinu z nás by mělo zajímat především to, co se děje v našem městě. A právě k tomu slouží regionální redakce. „Pokud zaniknou, tak si společnost zadělává na velký problém,“ řekl na jejich adresu Jakub Mikel z olomoucké MF Dnes. Podobná situace nastala v USA, kde finanční krize z roku 2008 a následný úpadek menších redakcí způsobil rapidní zhoršení důvěry v média. I proto například Česká televize loni v září otevřela dvě nová studia – v Plzni a Ústí nad Labem. Také v regionech jsou tedy potřeba kvalitní novináři. „Je zde obrovský segment médií, která pouze kopírují tiskové zprávy, navíc vlastníci i redaktoři často stojí ve střetu zájmů,“ pokračoval Mikel.
Dalším problémem naší doby je i neochota ke komunikaci ze strany úřadů a institucí. To potvrzuje i Radek Wiglasz z ostravského studia České televize: „Tiskoví mluvčí nezvou všechny, vybírají si pouze média, která jim jdou na ruku a s ostatními přestávají komunikovat.“ V éře fake news a pochybných médií je přitom o to více důležité, aby společnost měla přístup ke kvalitním informacím. Jenže jak s neduhy žurnalistického světa bojovat? Podle Dostála je ve společnosti velký prostor pro zlepšení a mediální výchovu. „Dokud sami čtenáři nezačnou rozeznávat, která média jsou kvalitní a objektivní, tak se nepohneme z místa.“
Důležitá pro společnost je také investigativní žurnalistika. Jde jí provozovat i v regionálních, tedy omezených podmínkách? „Tento druh práce se nedá nařídit, je to hlavně na redaktorech, o jejich poctivosti, povaze, zkušenostech. K odkrývání kauz patří také nepříjemné otázky,“ myslí si editor Dostál. Stejný názor měl i Marek Wollner v nedávném rozhovoru pro ČRo Plus. Podle něj se politikům musí klást i otázky, které se jim nelíbí. Vystihl i současnou proměnu médií, zmíněnou výše: „Dnes tu máme obrovskou frontu pseudomédií, která se snaží politikům vycházet vstříc. Místo aby byli hlídacími psy demokracie, tak jsou to takoví poštěkávači na novináře, kteří ještě nerezignovali na svou roli.“
Budoucnost ve světě zpráv je tedy odkázaná na mladé novináře, kteří by měli dělat svou práci zodpovědně a poctivě. „Ke zpravodajství a publicistice v regionech se musí přitáhnout diváci a zda se to povede, závisí na kvalitních novinářích a osobnostech,“ doplnil pracovník Českého rozhlasu Martin Dostál.
