Podle mého skromného a neodborného názoru mezi ty nejzajímavější počiny patřilo pásmo krátkých filmů. Sled čtrnácti snímků od různých režisérů je úplně jiný druh kinematografické zábavy, než na jaký jsme zvyklí. Avantgardní, poetická, dokonale výtvarně zpracovaná, ale i kritická díla mě alespoň na chvíli vytrhla z nudné reality a přesvědčila, že film nemusí nutně trvat dvě a půl hodiny a „požrat“ několik milionů dolarů, aby byl kvalitní. Pravda, že celé pásmo nakonec trvalo hodiny tři, takže jsem si z kina i mimo skvělý zážitek odnesla značně otlačené pozadí, ale délka jednotlivých snímků většinou nepřesáhla dvacet minut.
Největší kladem celého pásma je bezesporu různorodost. Například snímek Pig kritizuje pohlavní zneužívání mladistvých a poukazuje na následné psychické problémy. Snový a výtvarně bravurně zpracovaný Oheň, krev, hvězdy se zamýšlí nad neobvyklým tématem ničitelů snů. A to, jak se žije s ušima velikosti XXL, můžete posoudit po zhlédnutí Tony Zucho. Zjistíte, že s velkými blatkami souvisí neskutečné množství problémů.
Mezi ty nejpoutavější snímky bych zařadila film s všeříkajícím názvem Děvka a kuře. Je totiž o děvce a o kuřeti. Podle názvu si asi kdekdo představí pouze absurdní a komickou hříčku. Ale tak tomu rozhodně není. Pod povrchem se skrývá jasná kritika jedné z lidských vlastností, a to utváření předsudků. Film jistě všechny pobaví (smála jsem se tak, až jsem kávou s mlékem poprskala postaršího pána v řadě přede mnou), ale nejen to. Také nutí k zamyšlení se nad naším chováním k druhým lidem.
A ta komická stránka? Už sám název o ní vypovídá. Mladá slečna v minisukni a kozačkách se pokouší zapálit si cigaretu. Najednou se na obzoru silnice zahalené v ranní mlze vynoří muž ve středních letech v kostýmu veselého žlutého kuřátka. Jede na kole. Myslím, že žluté kuře na bicyklu by vyvedlo z míry každého, nejen světem protřelou dívku vykonávající (jemně řečeno) nejstarší povolání na světě.
A tak se v pusté, prázdné krajině potkali dva vyděděnci společnosti – děvka a pan kuřátko. Není důležité, proč se zářivě žlutý opeřenec projíždí na kole cestami ranní Francie. Důležité je to, že se setkali a mluvili spolu, bez předsudků, bez odsuzování, s vzájemnou úctou a lidskostí. Zkrátka tak, jak to v dnešní době není běžné a co víc, je to spíše výjimkou. Tak pomohli jeden druhému k trochu růžovějšímu pohledu na svět. Ona se mu nevysmála ani nezavolala zřízence nejbližšího blázince. On věděl, co je dívka zač, ale nezavrhl ji. Choval se uctivě a to jí stačilo. Někdy totiž stačí málo, jen respekt k druhé osobě a odhození předsudků.
A jak by mohlo znít nové přísloví popkultury?
1) Nepodivujme se tolik nad existencí lidí v kostýmech žlutých kuřat, zkusme zkrátka přijmout, že tu jsou.
2) Kdybychom se všichni chovali jako Děvka a kuře, bylo by nám lépe na světě (nemusíte mě ale brát úplně doslova; on totiž kostým kuřete je oděv poměrně nepraktický).