Ling Giang Pham Thai V České republice vyrůstám takřka odmala a žádné české zvyky a tradice mi nejsou cizí. Bydlela jsem na malé vesničce, kde se všichni obyvatelé znali a chodila jsem do české školky a posléze i školy. Bavilo mě číst a psát, takže jsem si velmi rychle osvojila češtinu se kterou jsem nikdy neměla problém. Vždy jsem si uvědomovala tu část vietnamství, která ve mně zůstala, nešlo to potlačit skrze rodinu, ale ani jsem se o to nijak nesnažila. Když jsem nedávno ve svých dvaadvaceti letech našla facebookovou stránku s názvem „Přiznání Vietnamců“, uvědomila jsem si teprv, jak jsem si s drtivou většinou členů skupiny neskutečně podobná. Do té doby mě různé mýty a banality, se kterými jsem se setkávala den co den, nijak nezarážely. Nyní už vím, že opravdu nejsem sama, kdo slýchá celý život větu: „A tak nám řekni něco vietnamsky!“ nebo „Co to je za maso v tom jídle?“ Možná je to občas až smutně nostalgické, nemohu se však ubránit
cukání koutků, kdykoliv tu stránku pročítám. Z určité pravidelnosti, tady mám na mysli pravidelnost opakujících se otázek z české strany, různé vzorce chování a podobně, vznikl jakýsi kult, který je svým způsobem tak vtipný, až bych se nejradši za břicho popadala. Ono vytvořit něco, u čeho by si člověk mohl říct : „No jo, to je klasika“ a upřímně se tomu zasmát, není zrovna nejjednodušší věc. Tady toto „něco“ vzniklo přirozeně, vývojem určité společnosti v určitém kontextu. Češi si dělají srandu z Vietnamců, Vietnamci si začali dělat srandu z Čechů, jakým způsobem si dělají srandu z Vietnamců. Asi právě z tohoto důvodu je stránka přesycena různými nadsazenými komentáři typu: „Když nejsou rodiče doma, jím vidličkou“ nebo „Nesnáším, když po mě Čech chce přeložit čínské znaky“. Klidně bych si troufla tvrdit, že se za pár let stanou z některých výroků výroky kultovní a až dojde k obměně starší generace takzvanou „generací banánových dětí“(což je na dosah už v příštích několika letech), bude už tato část vietnamství v Česku tak notoricky zakotvena jako například Tarantinův Pulp Fiction v pamětích všech filmových nadšenců.
