Lucie Mazurková 
Už ve starověku se pořádalo něco jako majáles, a to na oslavu bohyně jara a plodnosti Maie. Pro nás je ale spíše znám jako oslava studentského života a začátku máje, tedy měsíce radosti. Začátky této oslavy studentstva sahají až do 15. století, kdy se tímto dnem oslavoval rozvoj univerzit. Studenti a učitelé vyráželi do ulic a zpívali. V tu dobu šlo hlavně o to na sebe upozornit, což se koneckonců snažíme jiným způsobem i dnes. Od těchto časů se také místy drží tradice volby krále majálesu, pro kterého je určeno být pro další rok patronem studentů.
Největším vrcholem samotných oslav byl podle spisovatele Aloise Jiráska majáles v roce 1847, který se uskutečnil díky studentům gymnázia v Litomyšli. Poté byl majáles pořádán v časech vlády jedne strany, kdy byl ale režim oslaben, jako politická propagace socialismu. I přes takovou manipulaci si ale oslava udržela své postavení proti režimu, a tak se tehdejší vedení později rozhodlo nadále nezasahovat.
Na začátku druhé poloviny 20. století, tedy v období pražského jara, byl králem majálesu zvolen americký básník Allen Ginsberg, a to kvůli tehdejší politické situaci vedlo k básníkově vyhoštění ze země. Tímto způsobem se z oslav staly demonstrace proti nesvobodě. K uklidnění situace došlo až po revoluci, kdy se majáles znovu vrátil do podob oslav studentského života.
V současné době kromě průvodů má majáles hlavně podobu formou hudebních vystoupení. Jedná se teď tedy spíše o kulturní akci. Studenti to i tak přesto berou jako festival, který patří hlavně jim a užívají si ho naplno.
,
