Veronika Ježíková Koho napadlo knihu Kmeny zfilmovat?
Já si pamatuji, že v období, kdy jsme tu první knihu dělali, zaznělo párkrát asi v rámci celého týmu, že by bylo hezké z toho udělat dokumentární seriál. Nás hrozně trápilo, že ty kapitoly jsou neskutečně omezené. V rámci knihy je jich 26, každá kapitola má 10-22 stran, a to je hrozně omezený prostor, tak jsme si říkali, že by bylo skvělé, něco takového udělat. Popravdě si nepamatuji, kdo to řekl poprvé, ale vím, že v týmu taková myšlenka byla. Pak se kolem motali různí producenti, kteří se chtěli zkusit myšlenku rozběhnout. Já jsem si je začal prověřovat, a říkal jsem si, že se mi něco nezdá. Pak dokonce byl tady pokus o jakousi krádež námětu, když se to podávalo před radu ČT, takže vznikla i malá kauza, o které jsem nikde veřejně nemluvil, ale patří to k tomu vývoji.
Nakonec jsem se někde náhodou potkal s Petrem Kubicou, což je producent České Televize, který se zaměřuje na dokumenty. Takže já jako zástupce labelu Big Boss, Yinachi, kteří s námi dělali knihu, a Česká Televize jsme se domluvili, že to zkusíme dát dohromady a snad i zrealizovat. Návrh prošel dvouletou evolucí, než se nám jej podařilo rozběhnout.
Bylo pro režiséry a celý štáb někdy nepříjemné mezi kmeny vstoupit, začlenit se mezi ně a svým způsobem je vlastně sledovat?
Často to dřelo, to je jasný, to není jednoduchý. Moje hlavní úloha spočívala v tom, že jsem byl most mezi režiséry, štábem a tou komunitou. Dělal jsem meetingy, kde se ti lidi měli potkat, seznámit a nějak to naplánovat. Vždycky jsem odcházel s pocitem, že máme vymyšlený všechno, a najednou jsem po čtvrt roce jejich "soužití" zjistil, že to skřípe, že se komunita vůči štábu zablokovala. Hlásily se různé požáry, myslím tím požáry sociálního charakteru.
Ale nakonec proběhlo vše v pohodě.
Ano, všechno v pohodě, ale třeba i za cenu výměny režiséra.
Byl jsi u natáčení, nebo jsi tam za sebe jen poslal svoje lidi z televize?
U natáčení jsem byl často, ale režiséři jsou svébytné umělecké osobnosti, které nechtějí, aby jim do toho někdo kecal. Já jsem jim ale do toho kecal celou dobu, protože nic jiného nezbylo, stejně jako dramaturg ČT Ivo Bystřičan nebo celá produkce. Zároveň si ale myslím, že měli dostatečnou tvůrčí svobodu, aby si to udělali tak nějak po svém. My jsme jen hlídali určité parametry, aby to celkově drželo pohromadě, aby to mělo nějakou kvalitu, kterou jsme si představovali. Jinak jde v tomto případě o autorské filmy, které je možné nazvat svébytnými uměleckými objekty. Proto jsem nechtěl přehnaně figurovat na place, kde bych ty lidi samozřejmě jenom znervózňoval. Oni vědí, že jsem jim otevřel dveře do té komunit, a po domluvě jsem je to pak nechal dělat samotné.
První tři předprojekce jsou za vámi, jak publikum prozatím reaguje?
Lidí chodí opravdu hodně. Reakce jsou různorodé podle toho, co kdo od toho očekává, jak kdo chápe současný dokument a co si myslí o té scéně. Zájem je velký a my už dopředu víme, že nemáme šanci uspokojit představy každého. Publikum bude muset z určitých představ vystřízlivět. Stejně jako byla omezená kapitola v knize, tak je omezený prostor 26ti minut v rámci toho dokumentu. Lidi, kteří si představovali, že dostanou vyčerpávající informace o tom, co je punk nebo gotická scéna, můžou byt zklamaní, protože dostanou jen kusou informaci. Je důležitý kontext jednotlivých subkultur vedle sebe. To srovnání je zajímavý.
Dnes je premiéra na ČT 2, jak se cítíš? Těšíš se?
Já zrovna ten moment strávím v autě, předpokládám. Ale musím říct, že je dnes pro mě opravdu den D, v tom pravém slova smyslu. Na tenhle moment, kdy to půjde do televize, jsem se neskutečně těšil. Chvílemi byl ten projekt opravdu těžký. Málokdo si dokáže představit, jaké to je. Musí se ustát tlak z televize, z realizačního týmu, produkčního týmu, ze strany režisérů a publika, atd. Já jsem uprostřed toho všeho. Pořád jsem si představoval, jak už konečně přijde ten den, kdy všechno bude hotové a půjde to do televize. To je přesně dnešek. A jsem moc rád.
