Politické strany se všemi silami snaží veřejnost přesvědčit o důležitosti každého jednotlivého hlasu nás obyčejných lidí. A v tomto mají výjimečně pravdu. Snad každý z nás si občas povzdechne nad nepříjemnou situací, která v našem státě momentálně panuje. Konkrétně mně se nelíbí zvyšování daní, poplatky u lékařů, plánované zavedení školeného nebo neustále větší zadlužování státu. Ale nepohoršují mě jen věci, které se týkají mě osobně. Jsem znechucena nad zkorumpovaným prostředím české politiky nebo nad neustálými úniky našich peněz do cizích kapes. Když si takto rozeberu současný stav naší politiky, tak se už vůbec nedivím, že k volbám spousta lidí nechodí. Mnozí mají pocit, že jejich jediný hlas nemůže nic změnit, ale to není pravda. Kdybychom takto přemýšleli všichni, určitě šanci na úspěšnou změnu situace v naší společnosti nemáme. Obratu k lepšímu můžeme přispět v případě, že si neúčast ve volbách většina z nás rozmyslí a volit půjde. Potom naděje na úspěšné změny bude reálná. Jedna věc je tedy jasná, a to velká moc každého hlasu. Otázkou zůstává: „Komu tedy dát svůj hlas, abychom měli naději na lepší zítřky?“
Kromě všech výše zmíněných důvodů, proč jít k volbám, jich existuje ještě velká spousta. A nejen proto bych se ráda v krátkosti zamyslela nad tím, jaké možnosti má volič v připravovaných volbách. Důležité je si uvědomit podstatné vlastnosti a znaky „správného“ voliče. Správný volič volí na základě informovanosti a vlastní zodpovědnosti, a ne pouze na základě pocitů z velkých billboardů podél silnic nebo z planých slibů politiků. Zodpovědný volič přemýšlí nad důsledky plnění politických slibů. Ptá se, kde která konkrétní strana hodlá vzít peníze na plánované výdaje. Zodpovědný volič se ptá, zda je vůbec reálné tyto sliby splnit. Samozřejmostí je i mít tušení o tom, jak který politik vystupuje, jak se chová, jak jedná, a to nejen za svoji stranu. Měli bychom se hlavně zamyslet nad věcmi, které se přímo týkají nás jako občanů. Kam jdou peníze daňových poplatníků? Kdo s nimi a jak hospodaří? Jsou státní finance vynakládány účelně? Dokážete si na tyto otázky odpovědět a stále být spokojení s vedením naší země? Pokud ne, pak byste měli jít k volbám a svým hlasem se pokusit změnit situaci v této republice.
Nevyřešenou otázkou zůstává KOHO volit?
Mnoho mladých lidí se skutečně hluboce zajímá o dění v naší politice a jsou rozhodnuti pokusit se tento nepříjemný stav změnit a chystají se jít volit. Proti předešlým letům je to veliká změna, protože doposud bylo procento mladých lidí u voleb mizivé.
Nejvýraznější a nejdiskutovanější aktivitou mladých je nedávno zveřejněný a velmi kontroverzní klip režiséra Petra Zelenky „Přemluv bábu“, ve kterém herci Jiří Mádl a Martha Issová nabádají mladou generaci, aby přesvědčila své prarodiče a společně s nimi volila pravici. Klip vyvolal velmi silnou odezvu lidí všech věkových skupin. Což jen rozbouřilo, už tak napjaté, vody české politiky. Na tento klip se ve velmi krátké době po jeho zveřejnění na internetu objevila spousta dalších podobných videí, ať parodujících nebo agitačních.
Dalším velmi medializovaným počinem mladých lidí byly Studentské volby, program společnosti Člověk v tísni, které se konaly měsíc před skutečnými volbami na některých gymnáziích, středních odborných školách a středních odborných učilištích, jako součást vzdělávacího programu Jeden svět na školách. Tento projekt je zaměřen na podporu aktivní účasti mladých lidí v občanské společnosti. Volební právo ve Studentských volbách měli žáci od 15ti let. Tento zájem se znelíbil některým politikům, kterým Studentské volby přišly jako nepovolená propagace a reklama politických stran na školách. První krok, k zakázání Studentských voleb, udělal hejtman Středočeského kraje David Rath (ČSSD), který rozeslal ředitelům škol dopis: "Pořádání 'stínových' voleb na školách před volbami řádnými lze, dle nás, hodnotit jako porušení školského zákona." Na toto zjištění reagovala Ministryně školství Miroslava Kopicová, která po poradě s předsedou Asociace krajů a jihomoravským hejtmanem Michalem Haškem (ČSSD), stáhla svoji slibovanou záštitu nad tímto projektem. Dalším krokem bylo uzavření dohody organizace Člověk v tísni s hejtmany sociální demokracie, v níž se společnost zavázala nezveřejnit výsledky až do doby po volbách. Následné pobouření politiků vyvolalo předčasné zveřejnění výsledků Studentských voleb na některých školách. Proti zveřejnění výsledků před skutečnými volbami byli především politici stran, které mají menší popularitu u mladých lidí. A skutečně jejich obavy byly oprávněné, protože ze zveřejněných výsledků jednoznačně vyplynul neúspěch těchto stran.
Když vezmeme v úvahu tohle všechno, a ještě další informace šířící se v médiích nebo po jiných sociálních sítích, je téměř naší povinností jít k volbám a vyjádřit svoji spokojenost či své znepokojení nad panující situací. Já sama bych se zařadila do kategorie odpovědných voličů. Zajímají mě především předvolební sliby kandidátů, ale i jejich představa realizace. Důvěřovat někomu je v naší politice nemožné, proto je třeba při rozhodování ve volbách dobře zvážit všechny stránky.
Proto jsem si připravila stručný přehled kandidujících politických stran, s hlavními myšlenkami a sliby z jejich předvolebních programů. V průběhu následujících 2 týdnů bych se chtěla pozastavit u několika, dle mého názoru, nejvýznamnějších stran a představit ostatním odpovědným voličům, co jsou prozatím nerozhodnutí jako já, jaké nám která strana nabízí možnosti a návrhy do budoucnosti, pokud se jim rozhodneme dát svůj hlas. Do svého přehledu stran jsem si vybírala kandidáty podle aktuálních statistik a předvolebních průzkumů, které každodenně zveřejňují média. Mnou vybraných 8 stran má, podle těchto průzkumů, největší šanci překročit 5% hranici hlasů, potřebnou pro vstup do Poslanecké sněmovny. Informace o statistikách a průzkumech jsem čerpala především z portálu idnes.cz a také z webových stránek ct24.cz.
V článku jsem se zaměřila na jednu konkrétní skupinu obyvatel, skupinu lidi mně nejbližší – studenty, tedy voliče ve věku od 18 do 26 let, kteří mají chuť a snahu něco změnit, na naší neutěšené politicko-ekonomické scéně. Výběr témat a bodů z předvolebních programů stran se tedy bude týkat otázek pro tuto skupinu obyvatel nejzásadnějších a nejvíce diskutovaných.
Letošních voleb do Poslanecké sněmovny se celkem účastní 26 stran a hnutí. Strany, které jsem zařadila do svého srovnání, považuji za ty nejvýznamnější na naší politické scéně. Při výběru vycházím z výše zmiňovaných průzkumů a statistik v médiích. Do této kategoie spadají strany tradičně zastoupené v Poslanecké sněmovně, o nichž se mluví nejvíce a nejčastěji. K nim patří Česká strana sociálně demokratická (ČSSD), Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová (KDU-ČSL), Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), Občanská demokratická strana (ODS) a v posledních letech i Strana zelených (SZ). Letos se voleb účastní i nezvykle velký počet stran malých a nově vzniklých, o které je mezi veřejností velký zájem a několik z nich má šanci se probojovat do Parlamentu. Mezi mediálně nejznámější patří Strana práv občanů – Zemanovci (SPOZ), TOP 09 a Věci veřejné (VV). Jednou z nevýhod malých stran také může být fakt, že nekandidují ve všech krajích, a proto nemají tak velkou šanci překročit 5% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny. Stranu zelených lze před letošními volbami zařadit mezi malé strany, které nemají jistých 5% hlasů.
Za týden tedy představím přehled důležitých bodů z předvolebních programů výše zmíněných politických stran. Na závěr uvádím adresy několika zajímavých stránek, týkající se voleb.
ZDROJE:
Přehledné informace o kandidátech a volebních programech:
Studentské volby