Michal Tomeš Oproti minulým volbám klesla přízeň Ficovy strany o více než 16 procent. Výsledky voleb ukázaly, že v současné evropské situaci již Slováci na Ficovu sociální politiku neslyší. Napovídá tomu také zbytek parlamentního spektra, jež utvořilo dalších sedm stran, které překonaly hranici pěti procent.
Na druhé pozici skončily strany Svoboda a Solidarita s 12,09 procenta hlasů a OLaNO-NOVA se ziskem 11,02 procenta. Těmto středopravicovým stranám přinesl nečekaný úspěch především jejich postoj, ve kterém se jasně vymezily proti straně premiéra Fica. Že by s nimi chtěl Směr sestavit vládu, je proto nepravděpodobné, ačkoliv počet mandátů by byl dostatečný.
S kým by se tedy mohl Fico o sestavení vlády pokusit? Žádný partner, se kterým by mohl Směr jasně počítat, se do sněmovny nedostal. V úvahu však připadají dvě strany, které měly také větší očekávání. První z nich je Síť, křesťansko-demokratické uskupení, které se k Ficově vládě stavělo kriticky, ovšem po obdržení pouhých 5,6 procenta hlasů je možné, že by se chtělo na vládě podílet. Druhou stranou, jež se k působení v koalici se Směrem nevyjádřila záporně, je Most-Híd, která získala 6,5 procenta hlasů, převážně od voličů z maďarské menšiny.
Na čem se ale Robert Fico a Richard Sulík z druhé nejúspěšnější strany Svoboda a Solidarita shodli, je jasné vymezení se vůči radikálním nacionálním hnutím - Slovenské národní straně a Lidové straně Naše Slovensko (LSNS). Především výsledek značně radikální LSNS banskobystrického župana Mariana Kotleby je dalším překvapením víkendových voleb. Díky negativnímu přistupu k politice NATO a EU získala ve sněmovně 14 křesel. Do sněmovny se také probojovala strana populistického slovenského multimilionáře Borisa Kollára Jsme rodina, která obdržela 6,6 procenta hlasů a 11 míst v parlamentu.
Nyní je na Robertu Ficovi, aby utvořil dostatečně silnou a stabilní koalici. Je ale jasné, že téměř neomezená vláda Směru je ta tam a také to, že získat dalších 27 křesel v takto různorodém politickém spektru nebude jednoduché.
