Jan Šimek Jaký měl program kouč reprezentace do 20 let na mistrovství světa osmnáctek?
Pro trenéra dvacítky je to povinnost. Potkávám tady kolegy z jiných týmů. Je vždycky fajn vidět kluky, kteří si o to říkají a mají potenciál tento rok doplnit dvacítku. Víme, jak to na mistrovství světa chodí a je důležité vidět hráče pod tlakem ve složitých situacích. To je hlavní důvod, proč tu jsme. Přiletěl tady se mnou Milan Hnilička. Dolaďujeme určité věci, které se týkají přípravy na světový šampionát. V neposlední řadě je to pro každého trenéra parádní zkušenost vidět všechny týmy, herní systémy a tak dále.
Kolik jste toho na šampionátu stihl sledovat?
Hrály se čtyři zápasy denně. Večer v televizi jsme se koukali na Stanley Cup. Byl to tady hokejový ráj. (směje se) V podstatě jsme žili hokejem čtyřiadvacet hodin denně. První utkání mistrovství začalo ve 12 hodin, po konci hracího dne jsme pak v televizi sledovali NHL. Vycházelo to vždy na jeden zápas východního a západního pobřeží. Pak jsme to samozřejmě museli probrat, takže spánku opravdu moc nebylo. (směje se). Byla to pracovní cesta, ale na druhou stranu i zábava. Nebyly to žádné nervy. Ty jsem měl, jen když hráli naši.
Byl jste s českým týmem v kontaktu i mimo arénu?
S Milanem jsme bydleli ve stejném hotelu, takže jsme kluky vídali i mimo led. Měl jsem z nich parádní pocit. Mužstvo šlapalo jako jeden muž. Takovým stylem dělaly české nároďáky úspěch.
Dával jste trenérům osmnáctky nějaké tipy, nebo jste jim do práce raději nehovořil?
Byl tady velice zkušený realizační tým, který naši pomoc nepotřeboval. Samozřejmě jsme sem tam něco prohodili. Poznatky ze zápasů, které jsme sledovali, a kluci na nich nestíhali být. Měli to však plně pod kontrolou. Spíš jsem se soustředil na hráče, kteří připadají v úvahu na příští rok pro dvacítku.
Jak hodnotíte celkovou úroveň letošního šampionátu osmnáctiletých?
Těžko říct. Na začátku to vypadalo, že je to hodně vyrovnané. Mohla přijít nějaká překvapení. V play off, když pomineme semifinále, byly nakonec docela jednoznačné výsledky. To mě trochu překvapilo. Finové hráli s Rusy a víme, jak to se sbornou na tomhle mistrovství vypadalo, ale v momentě, kdy se Rusové dostali ke střele na branku, Finy šest, sedm minut třetí třetiny k ničemu nepustili. Ostatní čtvrtfinále byla jednoznačná, to samé platí o finálovém dni. Nejlepší byly asi semifinálové duely.
Někteří hráči mě zaujali, tvrdí Petr. Dostanou se do nominace?
František Musil říkal, že od turnaje čekal daleko víc…
Naše utkání s Finy a Kanadou byla ta, která snesla přísnější měřítko. Pár zápasů se vždy najde. Třeba Američané byli produktivní a jasně vyhráli nad Švédskem, i když je Švédové přestříleli. Sportovně mě dvacítky nadchly víc, i když je to vyšší kategorie. Je asi dáno také rozložením sil. Pořád musíme vnímat, že mistrovství osmnáctek se koná na konci dlouhé sezony. Někteří kluci mají hodně vytížení. Nejenom naši, ale i top hvězdy z dalších týmů, což možná ovlivnilo jejich působení na turnaji. Zápasů se hraje hodně v krátké době a tito hráči jsou přece jen stále ještě děti a výkyvy jsou u nich častější než na dospělé úrovni.
Co říkáte na výkony českého výběru?
O našich se toho už napsalo dost. Střídaly se horší momenty s lepšími. Klíčová byla asi porážka se Slovenskem, kde si myslím, že jsme měli zápas dovést do vítězného konce. Díky tomu bychom měli schůdnějšího soupeře ve čtvrtfinále.
Kdo z hráčů českého týmu vás zaujal směrem k doplnění výběru dvacítky?
Nikdy se nebavím o individualitách. Řeknu to tak. S některými hráči jsme mluvili a možná, že se dočkají nominace do dvacítky už teď na první akci v červenci, kde samozřejmě uvidíme také všechny hráče z Kanady. O to těžší to bude pro mladé kluky z osmnáctky. Myslím si, že minimálně na dvou dalších turnajích v září v Česku, a pak ve Švédsku budou mít kluci z tohoto kádru šanci porvat se o nominaci na mistrovství světa. Je to ale hudba budoucnosti. Záleží, jak na tom budou ti věkově právoplatní. Někteří kluci z osmnáctek mě však překvapili, zvlášť ti mladší. Myslím, že už na první nominaci bude vidět, kteří hráči nás zaujali. (směje se)
Američané nečekaně nepostoupili do finále a vítězem turnaje se stalo Finsko. Překvapilo vás to?
Je to tak, na druhou stranu Finové potvrdili dominanci z posledních let. Ať už jde o osmnáctky, nebo dvacítky. Je neskutečné, kolik medailí a úspěchů nyní sbírají. Vítězství nad Amerikou mě trochu překvapilo, ale je pravda, že Američané si už od ročníků 1994 pravidelně vybírají jeden slabší zápas. Letos je to potkalo v semifinále. Na druhou stranu loni porazili Finy ve finále těsným rozdílem. Nyní si to Finové asi zasloužili. Je dobře, že tu nevládne stereotyp. Pokud Finsko porazilo Ameriku, zasloužilo si porazit i Švédy, což dokázalo ve finále. Finům patří můj obdiv.
Na druhou stranu Američané v utkání o bronz po parádní výkonu přejeli Kanadu…
Tam už se zase vrátili ke svému typickému hokeji. Kanaďané s nimi chtěli hrát hodně otevřený hokej a první třetina všechno rozhodla. Celkově si mě na turnaji získali Finové. Podávali vyrovnané výkony. Nevypadli ze svého systému, který hráli, a bylo jedno, proti jakému soupeři. Prostě si to odehráli strojovým tempem podobným Americe. Finský hokej se mi ale líbil víc než americký.
Co říkáte na fenomenální počin Puljujärviho, který ve finále nasázel hattrick?
Byl jsem zastáncem toho, že tenhle hokej už pro něj není. V prvních zápasech bylo vidět, že ho spoluhráči nevyhledávali tolik jako na dvacítkách, kde byla jeho spolupráce lajny Aho-Laine-Puljujärvi na úplně jiné úrovni než tady. Postupem času byl jako individualita vidět ve vyřazovacích soubojích. Rozhodl semifinále, kdy se trefil v přesilovce dorážkou nad beton. Ve finále dal hattrick, a kdyby vstřelil pět, šest gólů, nikdo by se nedivil. Na mistrovství světa jen potvrdil svou výjimečnost.
Grand Forks? Pravé místo pro hokej
Byl jste spokojen s organizací šampionátu?
Je to jiné, než na dvacítkách. Pokud to porovnám s loňským mistrovstvím světa ve Švýcarsku, Američané jasně ukázali, že juniorský hokej milují. Ať už jejich univerzitní, nebo tento. Trochu zklamáním pro mě byly návštěvy. Asi to bylo dáno i tím, jak jsem slyšel od fanoušků Kanady, že propagace třeba v nedalekém Winnipegu nebyla na kdovíjaké úrovni. Druhou věcí je, že místní asi byli hokejem hodně přesyceni z toho důvodu, že zdejší univerzita hrála dlouho. Jinak ale byla organizace na špičkové úrovni. Pořadatelé zajistili výborné podmínky pro všechny.
Jak se vám líbila Ralph Engelstad Arena?
Zdejší univerzita má obrovskou tradici a hokejový stánek Ralph Engelstad je jeden z nejkrásnějších, který jsem kdy viděl. Ještě je to umocněno tím, že místní tým po 16 letech vyhrál celoamerické mistrovství. Je to pravé místo pro hokej. Je vidět, že lidé tady tím žijí.
Měl jste možnost nakouknout do rekonstruované kabiny univerzitního týmu?
Moc ne, ale když jsem tady jel, viděl jsem její prezentace. Nedávno jsem se na ni kouknul znovu na vašich stránkách a bohatě to stačí. Jde vidět, že je to úplně jiný svět. Jinak jsme se spíš procházeli kampusem, viděli halu na další sporty a podobně. Co se týče vybavení, je to tady na opravdu vysoké úrovni.
Odbočme trochu od hokeje. Stihli jste navštívit downtown?
Formou ranního běhu jsme si centrum prošli. Několikrát jsme v něm byli na jídlo. Ochutnali jsme klasickou americkou kuchyni. (směje se) Často jsme procházeli kampusem univerzity. Obdivuju, jak je to tam poskládáno. Bavili jsme se s místními. Víme, jak to tam funguje. Grand Forks je univerzitní město a pro studenty to tady musí být parádní. Jasnou dominantou je zde hokej. O hale jsme se už bavili, to je opravdu posvátné místo. Udělala na mě asi největší dojem společně s tím, jak tohle město žije hokejem.
Účet za telefon? Ten bude pěkně velký
Co říkáte na pestrou nabídku univerzitního fanshopu, kde lze sehnat prakticky cokoliv s logem týmu?
V této části světa to tak chodí. Je vidět, že se tomu věnují a pro fanoušky se dělá opravdu maximum. Vše začíná celkovým pohodlím v hale. Není divu, že je tam na každý zápas vyprodáno. O své příznivce pečují. Je to vzor i pro nás do Česka, abychom se tomu na klubové úrovni alespoň lehce přiblížili.
Našel jste v tomhle smyslu inspiraci pro Vítkovice?
Některé kluby přichází každou sezonu s něčím novým i my jsme loni něco posunuli. V našich podmínkách je to asi běh na delší trať, ale už se v tomhle ohledu něco děje. Čím dříve se to pohne, tím lépe pro všechny. Kluby, hráče i fanoušky. Co se týče celkové propagace všech sportů v Americe, fanouškovskému zámezí a těchto věcí, je tenhle vzor hodně vysoko.
Jak se bez vás v klubu zhruba dva týdny obešli?
Mí nadřízení mě na telefonu neustále pérovali, takže jsem si práci rozkládal ať už v noci, kdy je v Česku ráno, nebo během dne. Řešili jsme spoustu věcí, protože kádr se stále skládá. Účet za telefon bude asi velký. (směje se)
Titul je ve správných rukou, Liberci fandím
Když už jsme zamířili domů, co říkáte na nového extraligového šampiona z Liberce?
V tipování moc dobrý nejsem. Ještě navíc, když se s někým sázím o peníze. Tady jsem žádné peníze nesázel, byl to však můj tip už před sezonou. Říkal jsem, že budou hrát finále. Mnoho lidí se mi sice smálo, ale po první čtvrtině soutěže jsem byl přesvědčen, že to budou oni, kdo vyhraje titul. Jsem rád, že jsem se v tom nemýlil. Hodně jim to přeju, protože v celé sezoně neměli slabší chvilku a systému, který praktikují ať už na ledě nebo v celé organizaci, strašně fandím. Myslím si, že titul je ve správných rukou.
Je reálné, aby někdo zopakoval podobnou jízdu jako v letošním ročníku Liberec?
Nejsem přesvědčený, že to někdo dokáže znovu. Možná třeba opět Liberec, ale musí se skloubit spousta věcí. Sportovní stránka s tou organizační a co si budeme nalhávat, důležité jsou i finanční prostředky. Hlavní je, aby byl tým vyvážený na všech frontách. Ať už co se týká zkušených hráčů, tak těch mladších. Opravdu nejsem přesvědčený, že někdo v brzké době něco podobného zopakuje. Takhle dominovat celou sezonu, a pak to završit ziskem titulu.
Cesta do NHL vede přes univerzity
Americké univerzitní soutěže jsou vyhlášené. Má šanci se podobná liga uchytit i v České republice?
O něco se tady snaží, ale není to jen o hokeji. Systém univerzit v Americe je od evropského odlišný. Nemyslím si, že něco v podobném měřítku může následovat. Už jsem to tvrdil dávno a pořád budu. Tohle je cesta pro naše hráče. Skrz univerzity dá dostat do NHL, nebo se přinejhorším vrátit do Evropy. Je to možnost zahrát si hokej na nejvyšší úrovni. Ať už bude sebemenší šance, vždy budu pro to, aby jakýkoliv kluk šel touhle cestou. Doporučuji.
Dá se říct, že pokud neklapne hokejová kariéra, alespoň si mladý hráč rozšíří obzory…
Jasně. Kluci i rodiče tomu věnují spoustu času. U těch šikovnějších, kteří nemají problémy ve škole, i když těch tolik není, to je správná cesta. Zahrát si hokej je fajn, hodí se vystudovat. Neříkám, že úplně zdarma. Ne vždy se totiž povede, že má hráč plné stipendium. Je to ale skvělý způsob, jak vystudovat a nasměrovat život jinam, když nevyjde hokejová kariéra. V Severní Dakotě jsem si to jenom potvrdil.
Trénoval jste také v Austrálii. Jak to v mládeži funguje tam?
Je to spíš individuální. Záleží na nadšencích v klubech. Je to organizováno, ale ne v takové formě jako v Evropě nebo Americe. Profesionální soutěž je jiná. Je to už doba, kdy jsem tam působil. Teď jsem ale někde četl, že tam hraje další Čech. Kolem hokeje se motá hodně lidí z Evropy, Kanaďané. Dost se to změnilo. Navíc teď postoupili zpátky do divize 1B, asi se to tam posouvá správným směrem.
Zůstáváte s někým stále kontaktu?
Hokeji se tam věnují kluci z Česka. Australská reprezentace u nás byla třikrát na soustředění. S vítkovickou juniorkou jsme si s ní zahráli přátelák. S některými lidmi si píšeme, přejeme si na Vánoce. Od doby, kdy jsem tam skončil, jsem se tam byl podívat jen jednou. Teď volného času moc nemám, ale až se ho trochu víc najde, určitě se tam znovu stavím. (usmívá se)
