Vendula Louthanová 
Vysoká škola vyžaduje od studentů velkou dávku samostatnosti a samostudia, proto není překvapením, že studenti 1. ročníků se záhy po přechodu ze střední školy, kde měli vše nalajnované, často zamotávají do sítě studijních a jiných potíží, a mají pocit, že ničemu nerozumí a nic nestíhají.
Prvním velkým problémem je finanční stránka. Dle svých časových možností si studenti hledají brigády, protože rodina očekává s odchodem na školu samostatnost, a její podpora klesá. Například medici však mají rozvrh velmi nabitý, a tak jim na práci nezbývá čas. Mimo to také díky ní nezbývá studentům dostatek prostoru na přípravu do školy. Ta je sama o sobě dost stresující. Hodiny jsou ve většině případů rozvržené na celý den a hodně svazující je také velmi nízká, téměř nulová možnost absence, což vede k tomu, že studenti navštěvují semináře například v nemoci, a to se podepisuje na jejich fyzické i duševní pohodě.
První semestr posluchačům uběhne mrknutím oka a přichází „zkouškové“, které je nejstresovějším obdobím vůbec. Většina studentů se potýká s řadou psychických problémů, jež nezřídka řeší prášky na uklidnění. Ani celonoční učení s kávou v ruce není výjimkou. To je však ta lepší možnost, v krajních případech se studenti uchylují i k užívání stimulačních látek. Krátká doba zkouškového období a jeho náročnost je totiž pro osobnost člověka velkým náporem.
Po zkouškách by se mohlo zdát, že si studující mohou na chvíli oddechnout, ale opak je pravdou. Za chvíli totiž přichází další semestr a vše začíná nanovo. Mladí lidé se točí v kruhu vysokoškolského stresu proloženého strachu z budoucnosti, který se každým dnem blíže k ukončení studia rapidně zvyšuje.
