Čímž mám na mysli poněkud stísněné malé prostory kavárny, které si o vystavování velkých početných děl může nechat zdát. Naštěstí i naneštěstí pro autora nepřišlo moc lidí, nemuselo se tedy řešit, kam „instalovat“ samotné lidi, kteří by jinak pravděpodobně museli na vernisáž čekat frontu. Na druhou stranu je třeba uznat, že atmosféra podpořená dobrým vínem a všelijakými pochutinami byla velmi příjemná. Možná, že právě ona „velikost“ kavárny donutila autora Jiřího Andrýska vybrat ze 100 fotografií jenom pár nejvýstižnějších. Zbytek byl promítnut na počítači, návštěvníci tak o nic nepřišli. Takové množství fotografií by si zasloužilo spíše knihu než výstavu, jak sám autor přiznal při zahájení výstavy, kterou „pojmenoval“ Osm a půl hodiny. Tímto se dostáváme k otázce možné skryté symboliky názvu, která byla odhalena samotným autorem, jenž vysvětlil, že 8,5 hodiny kdysi trvala pracovní doba. Tím se dostal až k otázce téměř filosofické, a to kolik hodin většinou trvá pracovní doba dnes? Spousta pracujících lidí připomíná nonstop otevřené supermarkety fungující 24 denně. To byl vhodný námět na zamyšlení při pohledu na fotografie pocházející z počátku 80. let, vystihujících dobovou atmosféru.
Andrýsek se však zaměřil na prostředí továrny, které mu přišlo atraktivní. Z fotek tak na nás ve většině případů pohlíží pracující nebo kouřící „šichťáci“. „Pohlíží“ není to nejvhodnější slovo, jelikož se fotografie nesou v dokumentárním stylu a lidé jsou v nich tudíž ve většině případů zachyceni v jejich přirozeném prostředí bez jejich vlastního vědomí. Leč snímky působí docela obyčejně, mají zvláštní emotivní náboj. Prakticky z každé fotky cítíte nějaké emoce. To proto, že uzrály jako dobré víno. Víno ročníku 80, které dnes chutná lépe. Jen s podivem budete zkoumat detaily dobových fotografií, kde si můžete všimnout například dělníka „otvírajícího si hubu“ na mistra a „kolegu“ zapisujícího si to vše do bloku, aby o tom pak mohl povědět na vyšších místech. Celá výstava je tak jakousi exkurzí do ne až tak dávné historie naší republiky. Máme možnost připomenout si 17.listopadu a popřemýšlet nad tím, jaké to bylo kdysi, jaké to je dnes a jaké to všechno asi bude.....
(Fotografie: 4. - 7. dokumentární snímky z prostějovské fabriky, dílo Jiřího Andrýska, 8. - 10.Jiří Andrýsek, 1. - 3. a 11. návštěvníci vernisáže)
