Nač potřebujeme andragogiku? Nestačí nám při učení osvědčené poznatky pedagogiky?
Dospělí mají jiné zkušenosti, jiné zájmy i jinou motivaci, proto se i jinak učí. Odlišný je také vztah mezi učitelem a dítětem a učitelem a dospělým. Andragogika samozřejmě z pedagogiky vychází, je to pro ni takový základ. Musí na ni navazovat, protože všichni dospělí jsou díky škole výsledkem pedagogiky. Přesto se pro vzdělávání dospělých musely metody pedagogiky upravit. Lektor dospělých neučí konkrétní věci (ani je třeba nemusí znát), ale jen vede a plánuje.
V čem je tedy největší rozdíl mezi učením dětí a dospělých?
Těch hlavních rozdílů je několik. Jde především o postavení učitele a žáka. Ve škole je učitel autorita a dítě spíše pasivně vnímá a přijímá. Naopak ve vzdělávání dospělých je vztah mezi učícím se a lektorem rovnocenný. Učitel se nesmí k dospělým chovat nadřazeně nebo jako k dětem, mimo jiné také proto, že řada jeho žáků může mít v zaměstnání vysoké postavení. Lektor dospělému vzdělání jen usnadňuje, dělá mu doprovod. U mladých je potřeba spíš direktivnější přístup.
Druhou odlišností je motivace: děti jsou motivovány hlavně zvnějšku svým okolím, především rodiči. Často se učí jen proto, aby neměly špatné známky. Naproti tomu dospělí se motivují sami, vědí, že se učí sami pro sebe, protože to chtějí. Dokáží se sami donutit. Tato vnitřní motivace je samozřejmě silnější a má lepší výsledky.
Jak je to s hodnocením od lektora? Je dobré, aby dospělí dostávali známky?
Lepší než pětky a jedničky je určitě sebehodnocení, např. během rozhovoru s vyučujícím. Řeknou si, co jsem udělal dobře, co jsem mohl udělat lépe a podobně. Zkoušení a psaní testů bych nedoporučoval. Jiná otázka jsou tolik neoblíbené domácí úkoly. V některých oblastech je totiž domácí příprava nezbytná.
Můžeme tedy říci, že se starší lidé učí hůř nebo pomaleji?
To můžeme, ale není to kvůli jejich věku, ale kvůli tomu, že zapomněli jak se vůbec správně učit. Nemají zažité vzdělávací vzorce jako kdysi ve škole a cítí se hloupě, když něco neví. Stydí se a chybí jim jistota, kterou mají normálně v práci. Tyto bariéry jim brání projevit se ve skupině a před lektorem. Z vlastní zkušenosti ale vím, že zábrany časem mizí a pevná vůle dokáže překonat i nepříznivé vlivy stárnutí.
Lidem často vadí, když je jejich učitel mladší než oni sami.
Je určitě nepříjemné, když padesátiletého ředitele poučuje dvacetiletá studentka s náušnicí v jazyku. To by se ale nemělo stávat. Dobrý lektor ví, jak se chovat, jak přistupovat k lidem, aby se něco naučili, a jak podporovat jejich motivaci.
Jak by měl tedy správný lektor vystupovat?
Dobrý školitel dospělých se určitě musí s některými potřebnými schopnostmi a vlastnostmi narodit, protože všechno se natrénovat nedá. Musí umět motivovat a vhodně odměňovat. Jeho úkolem je usnadnit cestu, zprostředkovává, řídí a organizuje. Lektoři nejsou experti na obsah, ale jsou experti na formu. Učí, jak získávat informace a jak k nim přistupovat. V žádném případě školitel nemůže stát nad učícím se, ale vždy jen vedle něj. V tom učitelé nejčastěji chybují a mnoho dospělých to od studia odrazuje.
Co tedy radíte lidem, kteří musí ve středním věku začít znovu se studiem a bojí se toho?
Aby se nestyděli, že něco neví. Musí do toho jít znovu po hlavě a bariéry po prvních hodinách zmizí. Když ke mně přijde skupina, vidím, že na začátku se stydí všichni. Když ale kurz končí, jsou jedna parta a předvedli by vám cokoli. Lektor musí samozřejmě vědět, jak na ně.
Učíte na univerzitě studenty andragogiky, ale pracujete i jako školitel v kurzech pro dospělé. Jak jste se k andragogice vůbec dostal?
Moje cesta nebyla úplně přímá. Vždycky jsem chtěl učit, to mě lákalo, ale věděl jsem, že s dětmi bych to dlouho nevydržel. Tak jsem si řekl, že učení dospělých by mohla být ta správná varianta a nakonec jsem tomu propadl. Je pravda, že před šesti roky nebyla andragogika úplně známá a já jsem vlastně ani nevěděl, co od toho očekávat. Když ale dnes mluvím s prváky u nás na katedře, už toho vědí mnohem víc.
Jak velký je zájem o studium andragogiky?
Andragogika je mladá věda, teprve bojuje o své místo v systému a stále se utváří. O oboru se ale ví čím dál víc a zájem studentů tedy zákonitě roste. Uvědomují si, že v budoucnu mohou získat široké uplatnění v personálním managementu, jako vzdělavatelé nebo lektoři všemožných kurzů.