Bára Berková 
Preferujete spíše hraní basketbalu nebo trénování?
Jelikož již nějakou dobu nehraji, tak rozhodně trénování. Není ale nad to si zahrát jen tak pro radost.
Po ukončení herní kariéry jste vrhl na trénování. Vedla vás k trenérství vášeň k tomuto sportu nebo se jednalo i o jiný důvod?
Když celý život děláte nějaký sport, těžko se s ním loučí. Basketbal jsem hrál od pěti let a opustit ten kolotoč tréninků a zápasů není vůbec jednoduché. Začít trénovat byla jasná volba, prakticky hned po zranění, které ukončilo mou hráčskou kariéru. Začal jsem trénovat u kategorie přípravek, tedy u těch nejmenších. Postupně jsem se prokousal až k dorostencům. Momentálně jsem hlavním trenérem dvou dorosteneckých družstev ve Frýdku-Místku, ale především jsem díky basketbalu viděl půlku světa, měl možnost být u zrodu zcela nového mládežnického projektu, navštívit juniorské reprezentace a mnoho dalšího.
Kdo je vaším největším basketbalovým vzorem?
Celým mým basketbalovým životem mě provedl Kobe Bryant, vždy jsem k němu vzhlížel jako hráč, ale i jako trenér. Trenérským vzorem bude asi srbský Željko Obradović.
Máte nějaký nejoblíbenější zážitek za celou basketbalovou kariéru?
Jednoznačně jediný nejoblíbenější moment asi nemám, mezi ty nejlepší určitě patří poslouchání národní hymny při nástupu u reprezentačních utkáních, ale i cestování a objevování nových obzorů díky basketbalu. Co se týká hráčské kariéry tak jsem nejvděčnější za přátelství, které mi tento sport vnesl do života.
Nedávno jste získal bakalářský titul. Spolu s trénováním, měl jste čas sám na sebe? Chodit na tréninky, jezdit na zápasy a do toho studovat musí být náročné jak psychicky, tak fyzicky.
Dle mého názoru je nejtěžší ustát všechno hlavně psychicky, protože pořád musíte mít nasazenou masku lodivoda tak, aby klukům nepolevila morálka. Celkově je mládežnický sport dost časově náročný. Tréninky každý den, prakticky všechny víkendy od srpna až do července jsou zápasy, holt to k tomu patří a důležité je se z toho nezbláznit. Po fyzické stránce je důležité myslet na nějakou kompenzaci trávení veškerého času v tělocvičně, pro mě to jsou třeba výlety na hory.
Jaké jsou vaše další kroky v trénování? Právě teď jste hlavním trenérem pro Frýdek-Místek. Hodláte i nadále zůstávat ve městě, nebo se vaše kroky budou posouvat jiným směrem?
Momentálně se nacházím na rozcestí. Jelikož jsem ve Frýdku-Místku strávil již krásné 4 roky cítím, že je potřeba se posunout. Nabídky jsou pořád, jelikož je o trenéry mládeže velký zájem, ale to, kam povedou mé kroky, ještě jisté není.
Máte představu, jak dlouho byste se ještě rád věnovat trénování?
Jak jsem již říkal, trénování mládeže je dost psychicky náročné, takže na takovou otázku neumím odpovědět. Je možné, že se dětem budu věnovat celý život. Ale myslím si, že ve většině trenéru jakéhokoliv sportu někde v hloubce nitra dřímá chuť si přičichnout k vrcholovému sportu nebo k seniorské reprezentaci. Odpověď na to, jestli budu trénovat celý život bohužel taky neznám. Ale zatím mě to baví, tak proč ne!
