Juraj Páleník 
Nejčastěji se jedná o věci každodenního využití. Třídění odpadu na tři základní druhy zná asi každý. Věděli jste ale, že v USA se tříděním odpadu zabývá méně lidí než v některých zaostalých krajinách v jižní Asií? Ano, je to pravda, velká část lidí v Americe něco jako separování odpadu nezná, je jedno, jestli to je v domácnostech nebo v restauracích a ve fastfoodech. Všechen odpad, který vznikne, směřuje do komunálního odpadu. Existují dokonce americká města, kde třídění odpadu ve městě ani nemají, i přesto, že na to existuje zákon. V takovém fastfoodu McDonald by se dal roztřídit všechen odpad: obaly od burgrů, hranolek a wrapů do papíru, víčka od pití, slamky, poháry do plastů. V některých to tak dělají, ale už samotná produkce odpadu, který je roztříděný, není dobrá. To proto, že separováním odpadu v podstatě jenom oddalujeme nějakou ekologickou katastrofu, nejlepší je odpad vůbec neprodukovat. Dobrým příkladem tohoto „směru" jsou sítě potravin a obchodů bez obalu, kde se prodávají základní potraviny, jako například mouka, luštěniny nebo ovoce. Každý, kdo si chce něco koupit, si musí přinést vlastní obal na všechno, nebo si může zakoupit malý látkový sáček i přímo v obchodě. Produkce odpadu je v tomto případě nulová.
Jak ale můžeme omezit produkci odpadu na minimum my? Nejedná se o nějak závažně náročné věci, například používaní tzv. nekonečného sáčku místo toho klasického mikrotenového v obchodech. Když se nám už ale podaří mikroténový sáček použít, nevyhazujme ho hned do plastů, zkusmeho využívat co nejdéle a opravdu ho „prakticky využít". Nekupovat zbytečně plastové láhve, což je považováno za český nedostatek. Zbytečné kupování perlivých i neperlivých vod v obchodě se dá nahradit opravdu snadno za čistou vodu z vodovodu, nebo za domácí výrobník minerální vody. Většinu plastových láhví, které koupíme v obchodě, stejně vyhodíme do koše. Zkusme na začátek ty plastové láhve nějak využít, napríklad si jednu „půllitrovku" vždy napustit a vzít s sebou, tímpředejdeme kupování dalších plastových láhví. Dalším krokem by mohlo být úplně přestat používat plastové láhve a koupit si nějakou skleněnou, zkrátkatakovou, která vydrží opravdu dlouho. Postupně se dále soustředit na úplné vyřazení plastů ze života. Například kromě plastových láhví nekupovat ani věci denního využití a potraviny v plastových obalech, ale spíše se soustředit na papírové obaly, nebo nejlépe na obchody bez obalů. Mometální situace v českých domácnostech je na dobré cestě, pořád je ale více než třetina lidí, kteří odpad neseparují. Průměrná rodina vyprodukuje doma více plastového odpadu než toho komunálního. Je to dobré? Samozřejmě je dobré, že odpad separujeme, ale, jak už jsem řekl,separováním odpadu ekologickou katastrofu pouze oddalujeme. Zkusme užívání plastů omezit na minimum.
Německo se zbavuje jaderné energetiky
Ochraně životního prostředí se dá pomoct i jinou cestou. Německo je známé jako evropská velmoc, donedávna i co se jaderné energie týče. Před pár lety německá kancléřka Angela Merkelová schválila, že do roku 2022 bude Německo bez jaderné energie. Cílem je snížit produkci CO2 o více než čtyřicet procent. Tento plán se Německu zatím úspěšně daří plnit, momentálně je již více než polovina jaderných elektráren v Německu odstavena. Německu se taky daří zvyšovat podíl energie z obnovitelných zdrojů z šesnácti procent na součastnýchdvacet osm procent. Plánem do roku 2022 je zvýšit ho na 35 procent. Největším problémem je ale momentálně v Německu téma úhelných elektráren, které produkují asi 40 procent podílu vyrobené energie v Německu. To se ale má změnit. Do roku 2038 je v plánu všechny uhelné elektrárny odstavit, což nebude při německém těžebním průmyslu lehké. Jelikož v bývalém Východním Německu jsou obrovské povrchové doly s uhlím, které se plánují rozšiřovat. Většina lidí i přesto věří, že znečištění se bude zmenšovat. Bohužel v takové Francii je výstavba jaderných elektráren na vzestupu, staví se po celém území a přestat s tím nehodlají. Je pravda, že jaderné elektrárny neprodukují velké množství odpadu. Ale bezmála po ukončení provozu jaderné elektrárny je potřeba jaderný odpad někam uložit, což bývá problém. Může to způsobit obrovské znečištění, Černobyl nebo Fukušima můžou být odstrašující příklady.
Rakousko a jaderná energie
Co se ale jaderné energetiky týče, vzorovým přikladem je Rakousko. To má na svém území jednu jadernou elektrárnu, kterou ale nikdy do převázky neuvedli, mimochodem stála přes miliardu eur. Když se elektrárna Zwentendorf dostavěla, byly proti jeji spuštění velké zástupy lidí. V referendu o nespuštění této jaderné elektrátrárny do provozu hlasovalo 50,47 procent lidí proti, zbylých 49,53 procent bylo za spuštění. Což je mimochodem rozdíl asi 25 000 lidí. Tato elektrárna je v součastnosti považována za nejdražší muzeum na světě. Elektrárna při Vídni se přitom měla stát symbolem rakouské energetiky, možná někdo může říct, že v Rakousku tímhle způsobem vyhodili obrovské penízedo vzduchu. Dnes už ale můžeme říct, že to byli chytří a ekologicky přemýšlejíci Rakušané, kteří udělali obrovský krok před všechny státy a už v té době mysleli na budoucí generace.
