Petra Kratochvílová
To nedám, říkáme si nejčastěji ve stavu nejvyššího zoufalství. Hlavou se tento výkřik prožene při pohledu na kvanta věcí, která se musíme naučit. K pocitu beznaděje přispívá také porovnání požadovaných znalostí ke zkoušce se zápisky z přednášek. Ono se totiž dost těžko učí z kusých poznámek připomínajících spíš nešťastné výkřiky do tmy než seriózní studijní materiály. Bývají ilustrované více či méně zdařilými čmáranicemi, plné životních mouder typu I love Justin Bieber.
Proč jsem se jen nezačal učit dříve? Přichází následně a neméně často. Mít více času by se teď rovnalo výhře ve sportce. Poté si vždy slibujeme, že se do toho nebudeme pouštět až na poslední chvíli, ale každý ví už předem, jak to opět dopadne. Toto předsevzetí je přinejmenším k smíchu.
Budu se učit celou noc, zazní jako další skvělý nápad. Úzce s ním souvisí i pátrání po nejúčinnějším kafi, které by nám zajistilo dostatečný přísun kofeinu. Ti z nás, kterým chybí pud sebezáchovy, se ještě šeptem zeptají, zda nejsou v dosahu nějaké drogy. Bezútěšná snaha nadopovat se rozličnými nepovolenými prostředky. Většinou to stejně končí u zeleného čaje, o jehož účinnosti kolují babské povídačky. Lze zkusit podepřít oční víčka sirkami, ale to uděláte jednou, a už to nikdy nebudete chtít zopakovat.
Nejsem já náhodou to úplně nejzabedněnější stvoření na světě? Ptáme se sami sebe, když už máme pocit, že nám mozek tentokrát doopravdy vypověděl službu. Pravda, ve chvílích, kdy mnozí tupě a rezignovaně zíráme do zdi nebo z přemíry stresu zběsile okusujeme tužky, případně se hystericky smějeme, to tak vypadá.
Ale nakonec se přeci jen všechno podaří. Ať už napoprvé, napodruhé, napotřetí, nebo další rok. Zkouška je přeci jen od slova zkusit.
Úspěšné zkouškové vám všem!
