Jitka Holčáková Realizace projektu zde.
1) Cíl práce
Pro svůj závěrečný projekt na katedře žurnalistiky v Olomouci, jsem si jako profesní specializaci zvolila desktop publishing (dále jen DTP) a poté jsem se rozhodovala mezi kulturní tématickou specializací a tou zdravotně-speciální. Nakonec zvítězila zdravotně-sociální, protože si myslím, že v porovnání například s politickou či kulturní specializací je trochu přehlížená, i přestože zahrnuje spoustu přehlížených témat.
Má vize byla vytvořit sociální dvouměsíčník, který se snaží eliminovat xenofobní nálady ve společnosti. Přibližoval by „většinové“ společnosti život menšin především v České republice, ale také na jiných místech v Evropě. Volil by aktuální společensky ožehavá témata a reflektoval je. Důraz by byl kladen nejen na výběr témat a kvalitní zpracování článku, ale také na přitažlivou, moderní a přesto jednoduchou a efektní grafiku.
Při tvorbě projektu se budu řídit vědomosti, které jsem nabyla absolvováním specializačních kurzů – Praktika a Workshopu DTP a Základů epidemiologie a zdravotnictví a Zdravotně-sociální žurnalistické specializace.
Pro vypracování projektu jsem použila dvou programů. Fotografie jsem upravovala v PhotoFilter Studio 7, na nějž jsem zvyklá a pracuju s ním už bezmála patnáct let. Pro sazbu jsem použila Adobe InDesign CS 5.5, se kterým jsme se učili pracovat ve výše zmíněním praktiku a workshopu DTP.
2) Zdůvodnění volby tématu
V rámci tematické specializace jsem se zaměřila spíš na tu „sociální část“ a rozhodla se navrhnout layout společenského dvouměsíčníku, který se věnuje menšinám a jejich postavení ve společnosti. Pomocí kvalitního obsahu se pokusí bojovat proti xenofobním předsudkům většinové společnosti.
Chtěla jsem, aby zaměření mého časopisu vystihlo jeho obsah, proto jsem za název časopisu zvolila německé slůvko BUNT, což v překladu znamená „pestrý, rozmanitý, různorodý“. Přiznám se, že nejdřív jsem byla trochu na rozpacích a přemýšlela, zda je vhodné v době, kdy se ještě stále nahlíží na němčinu jako na jazyk tvrdý a nelibě znějící, použít právě německý přívlastek. Bohužel v češtině, angličtině ani v jiných mně známých jazycích jsem nenašla ekvivalent, který by tak jasně a přesně vystihl zaměření časopisu, proto jsem se pro BUNT nakonec přece jen rozhodla.
Proč zrovna periodikum věnované menšinám? Jelikož je to společenská skupina, vůči které má většinová společnost plno nepravdivých předsudků, mnohdy se jí bojí a opovrhuje jí. A často jen kvůli vlastní neznalosti. Je pochopitelné, že se člověk otočí zády k člověku, který mu připadá „cizí“ a „jiný“, stejně jako to, že člověk odmítá akceptovat či tolerovat jinou kulturu, protože se o ní prostřednictvím médií dozvídá zkreslené informace. Málokteré médium dá „té druhé straně“ šanci či příležitost projevit se a ukázat, že předsudky, které vůči nim většinová společnost chová, v reálu vůbec nefungují a jsou často dosti zpátečnická. Z tohoto důvodu chci realizovat svou vizi sociálního magazínu, který se bude snažit tyhle rozdíly mezi „většinovou“ a „menšinovou“ společností eliminovat na minimum a který se bude snažit dát prostor a slovo také „té druhé straně“.
Tohle téma jsem si zvolila z toho důvodu, že mi přijde víc než aktuální. Neboť kdy jindy vyjít na trh s časopisem, které tak trochu píchá do vosího hnízda, než v době kdy se Evropa a Česká republika (podle médií) „zmítá pod náporem uprchlíků“ a „odolává muslimské invazi“? Chápu, že by to byl velice smělý krok, nicméně cítím, že nějaké takové periodikum by bylo potřeba, neboť na mediálním trhu v současné době není k dispozici moc časopisů (troufám si tvrdit, že žádný), jenž by se věnovaly výhradně této problematice.
3) Zdroje a stav problematiky
Když jsem projížděla samostatné projekty DTP z minulých let, většina projektů se zdravotně-sociální tématikou se zaměřovaly na tvorbu periodik věnujících se čistě zdravotnímu tématu (časopis o zdravém životním stylu, měsíčník o vegetariánství či brožura o rakovině prsu). Při nahlédnutí do projektů psaných jsem zjistila stejný výsledek – jen malá hrstka prací se zabývá výhradně sociálním námětem. V tomto ohledu se cítím trochu výjimečně, a jelikož se žádný jiný projekt čistě menšinami nezabývá, odhodlám se označit sama sebe za průkopníka menšinové problematiky.
Co se týče zavedených titulů na mediálním trhu, neexistuje přímo časopis, který by reflektoval pouze menšiny v České republice. Pravidelně se jimi však zabývají články v týdeníku Respekt, ten je však spíše politickým a ekonomickým týdeníkem, stejně jako Reportér, který se profiluje jako reportážně-investigativní měsíčník. O tématice hovoří i hosté v některých reportážích internetové televize DVTV, ta se však také zabývá širokým spektrem událostí z politiky, kultury, ekonomie a společnosti.
Jediným médiem, které se věnuje čistě menšinám, jiným kulturám a strachu ze všeho cizího, je internetový portál hatefree.cz. Jedná se o iniciativu lidí, kteří usilují o život bez násilí a nenávisti, jejichž činnost je zaštítěna Úřadem vlády České republiky. Na webových stránkách se snaží vyvracet všelijaké mýty a fámy, které o menšinách panují, a hoaxy, které se šíří internetem, uvádějí na pravou míru. Hatefree.cz dále přináší aktuality ze světa a rozhovory přímo s příslušníky menšin nebo osobami, které mají s menšinami svou přímou zkušenost. Články, které jsem ve svém projektu použila, pochází právě ze tří výše zmíněných medií.
4) Ideový plán
Cílem mého projektu je, jak už jsem zmínila výše, vytvořit sociální dvouměsíčník s podtitulem „...většinově o menšinách“, který se bude snažit „většinové“ české společnosti ukázat, že se té „menšinové“ nemusí bát a že jejich předsudky jsou často zbytečné. Obsah i grafika magazínu by měli být pestré, rozmanité a různorodé a proto jsem svůj fiktivní časopis pojmenovala německým slůvkem „BUNT“, který v sobě všechny výše zmíněné přívlastky zahrnuje.
Ohledně periodicity jsem váhala mezi měsíčníkem a dvouměsíčníkem. Nakonec jsem se rozhodla pro dvouměsíčník a to proto, že si myslím, že by se podobný magazín nemohl z důvodu nedostatku kvalitního materiálu vydávat častěji než jednou za dva měsíce. Magazín „BUNT“ klade důraz na kvalitní obsah a pro své články si volí nejpalčivější otázky současnosti. A na jejich zodpovězení je potřeba čas. Také se domnívám, že kdyby vycházel například jednou za měsíc, musel by být zaplněn i určitým množstvím doplňkových informací, což by se odrazilo na jeho kvalitě.
Vyjma obsahu bude kladen důraz i na grafickou podobu. Už jsem výše zmínila, že bych ráda vytvořila časopis, jenž čtenáři nabídne přitažlivou, moderní a přesto jednoduchou a efektní grafiku, která dokáže zaujmout. Za formát jsem zvolila klasickou A4.
Titulku považuji na celém magazínu za to nejdůležitější, neboť plní aktivizační funkci. Právě ona má za úkol upoutat čtenářovu pozornost, aby si časopisu vůbec všiml a měl chuť si ho prolistovat, přečíst a hlavně zakoupit. Inspirovala jsem se titulními stranami lifestylových časopisů a chtěla tak napodobit jejich osvědčený koncept – portrét nějaké celebrity, o níž je uvnitř čísla řeč, a kolem jejího obličeje umístěné poutače na nejlákavější články vydání. Jelikož se jedná o pestrý magazín, pohraju si na titulce s barvami. Už pro samotný název magazínu mám v plánu zvolit zajímavý font a každé písmeno vybarvit jinou barvou, aby tak už samotný název korespondoval se zaměřením periodika.
I uvnitř magazínu by byl kladen důraz na grafiku, především na působivé doprovodné fotografie a efektní titulky. S vnitřní grafikou bych si chtěla trochu vyhrát, nechtěla bych zachovat jen jeden vizuální koncept stránky. Ráda bych si vyhrála i s rozložením objektů na stránce, aby tak byl čtenář v napětí pokaždé, když otočí list.
Celkově jsem se chtěla na stránkách magazínů zachovat střídmost, proto jsem se chtěla vyvarovat roztodivných fontů a nadpisů se všelijakými speciálními efekty. Ráda bych pro nadpisy zvolila jeden určitý font, pro podnadpisy druhý a pro text pak zachovala klasický Minion Pro.
5) Postup práce
Tvorba samostatného projektu zahrnovala několik fází. Ještě než jsem začala pracovat na layoutu časopisu, musela jsem nalézt články a fotografie, které by odpovídaly tematické náplni časopisu. Jak už jsem výše zmínila, BUNT si zakládá na kvalitních článcích, které reflektují nejaktuálnější a nejpalčivější otázky týkající se menšin nejen v České republice, ale i v zahraničí. Brouzdala jsem po internetových serverech, zejména po hatefree.cz, listovala Respektem a Reportérem, až jsem konečně měla vybrané tři články, které se do konceptu BUNTu skvěle hodily.
Poté jsem se snažila si v hlavě nějak představit, v jakém pořadí články umístím. Na rozdíl od některých mých kolegů jsem si layout nekreslila na papír, neboť by to pro mě bylo nepraktické. Osobně mnohem radši formuji vzhled stránky přímo v grafickém programu, než tužkou a gumou na papíře. Práce „na živo“ v InDesignu mi umožňuje rovnou za pochodu měnit podobu stránek v závislosti např. na krátkém či příliš dlouhém článku nebo u fotografie, která by sice perfektně vystihla příběh článku, má však bohužel malé rozlišení a proto je nutné ji nahradit jinou. V tomto ohledu by mi náčrt na papíře příliš nepomohl.
Poté ještě scházelo nainstalovat grafický program pro sazbu layoutu Adobe InDesign CS 5.5 a mohla jsem začít tvořit. Program PhotoFiltre Studio 7 jsem stahovat nemusela, neboť jsem ho již nainstalovaný měla.
Titulní strana
Jelikož mi titulka přijde z celého magazínu nejdůležitější, nechala jsem si ji až nakonec. Nejdříve jsem se snažila najít nějakou vhodný portrét osobnosti, se kterou by byl uvnitř čísla veden rozhovor nebo jejíž životní příběh by byl námětem pro článek. Bohužel se mi stále nedařilo na nějakou takovou vhodnou fotografii osobnosti narazit. Po předlouhém hledání jsem nakonec v obrázkové galerii na googlu narazila na fotky z Holi festivalu, které se mi natolik zalíbily (a zároveň se hodili i k „pestrému“ konceptu časopisu), že jsem si jako titulní obrázek zvolila fotku dívky, která má ušpiněný obličej od barev.
I přesto, že dívka má ve vlasech i na obličeji barvu, není obrázek přehnaně barevný, a tudíž jsem si s písmem i nadpisem mohla barevně vyhrát, aniž by se navzájem vizuálně rušili. Pro název periodika jsem zvolila font Viner Hand ITC, velikost písma 72. Každé písmenko z názvu BUNT jsem vybarvila jinak, tah jsem naopak nechala bílý.
Na stránku jsem umístila čtyři poutače na článek. Jejich titulky jsem vždy vybarvila nějakou jinou barvou, podtitulky nechala bílé s černým obtažením. Pro nadpisky jsem zvolila verzálky, taktéž písmo Viner Hand ITC, pro podtitulky zase Minion Pro.
Dívka na fotografii jakoby rozfoukává barevný prášek, čehož jsem vizuálně využila a umístili jí na ruku největší poutač titulní stránky s názvem „Indové v Česku“. Pro ten jsem zvolila národní indické barvy – oranžovou, bílou a zelenou.
Nakonec jsem do záhlaví ještě umístila cenu a číslo vydání, což by mělo magazínu dodat na realističnosti a vyvolat zdání skutečného periodika.
První dvojstrana
Prvním článkem, kterým jsem začínala, byl komentář z měsíčníku Reportér s názvem „Strach a hnus (nejen) v Kolíně nad Rýnem“. Nadpis mi nepřišel dostatečně výstižný, proto jsem ho lehce pozměnila na „Místo činu: nejen Kolín nad Rýnem“.
Už když jsem si tento komentář vybírala, měla jsem jasnou představu o tom, jak na stránku umístím fotografii. Rozhodla jsem se, že nějakou panoramatickou fotku Kolínu nad Rýnem horizontálně rozdělím a jednu část použiji do záhlaví a tu spodní do zápatí. Nejdřív jsem experimentovala s panoramaty v šedých tónech, jelikož se však námět komentáře nese v trochu depresivním a tísnivém duchu, nechtěla jsem, aby celá stránka vypadala tak nějak smutně. Proto jsem nakonec vybrala barevnou fotografii se západem slunce.
Pro nadpis jsem zvolila dva fonty písma Bookman Old Style a Viner Hand ITC, zbytek stránky je poté psán v Minion pro. Perex jsem zarovnala na střed, zvýraznila jej tučnou kurzívou a slova, která by měla čtenáře nejvíce upoutat, jsem zdůraznila ještě červenou barvou. Perex je podtržený čárou a pod ní se nachází verzálkami napsané jméno autora.
Článek je zarovnaný do bloku, první řádky každého odstavce jsou o tři milimetry posunuté. Jelikož jsem už do textu žádnou fotografii nedávala, tak jsem použila dva mezititulky, aby text nepůsobil moc zhuštěně. Ty jsem zarovnala na střed a zvolila pro ně kurzívu a červenou barvu písma.
Komentář nebyl dostatečně dlouhý, aby zabral obě dvě strany, proto jsem na polovinu druhé stránky umístila reklamu, která je důležitým zdrojem příjmů každého média. Místo reklam na spotřební zboží jsem se raději rozhodla pro reklamu iniciativě Hatefree, jenž tematicky souvisí se zaměřením časopisu. Použila jsem fotografii z kampaně „Nenávist ti nesluší“, za kterou stojí právě organizace Hatefree, a připsala právě onen slogan.
Druhá dvojstránka
Druhá a třetí dvojstrana spolu souvisí, neboť se jedná o pokračování téhož článku. Jako věrná čtenářka Respektu jsem se při sazbě téhle reportáže o bezdomovcích trochu inspirovala tímto politickým týdeníkem, ve kterém některé články uvádí podobným způsobem. Celá tahle dvojstránka je tvořená jednou jedinou fotografií, na jejíž spodní polovině pravé strany je umístěn jen nadpis, perex a jméno autora článku.
Nadpis jsem také upravila, místo „Pasák Krysa byl psychopat, ukazují bezdomovci turistům podsvětí“ jsem zvolila „A tam u toho rohu jsem šlapal...“, což mi přijde výstižnější pro titulek reportáže.
Jelikož se jedná o celkem tmavou fotografii, zvolila jsem pro písmo bílou barvu. Nadpis je opět napsaný fontem Viner Hand ITC, perex Minion Pro. Nadpis i perex jsou zarovnány na střed.
Třetí dvojstránka
Zde čtenář nalezne pokračování článku o bezdomovcích-průvodcích. Pro tuto dvojstránku jsem zvolila jako pozadí obyčejnou bílou barvu. Aby však stránka nepůsobila nudně a suchopádně, rozhodla jsem se text ozvláštnit horizontálním pásem menších fotografií. Ten jsem původně chtěla umístit někde to tří čtvrtin stránky, rozvržení textu mi poté však přišlo chaotické, a proto jsem pás fotek umístila až naspod strany.
Text, pro který jsem opět zvolila font Minion Pro, je zarovnán do bloku. Aby pro čtenáře nevypadal moc dlouze (což by ho odradilo od čtení), vložila jsem do každého sloupce nějaký mezititulek. Mezititulky jsou červené a zarovnané na střed.
Čtvrtá dvojstránka
S touto poslední dvojstránkou jsem si pohrála snad nejvíc a jsem na ní také nejvíc hrdá. Když jsem přemýšlela nad pozadím stránky, na které by byl rozhovor s imigrantkou ze Sýrie, napadlo mě, že by ho mohla tvořit syrská vlajka. Textový rámeček jsem poté vyplnila průsvitnou bílou barvou, aby byl text lépe čitelný. Jelikož se syrská vlajka skládá z černého, červeného a bílého pruhu, na nichž jsou dvě zelené hvězdy, musela jsem poté část barvy písmen změnit na bílou, aby si čtenář nenamáhal oči a lépe se mu četlo.
Vrchní polovinu levé stránky tvoří nadpis, perex, fotka respondentky a její profil. Nadpis se, stejně jako v případě první dvojstránky, skládá ze dvou typů fontů - Viner Hand ITC a Lithos Pro. Po nadpisu následují fotka respondentky a její krátké představení ve formě dotazníku, jehož podklad tvoří béžový list papíru. Chtěla jsem vytvořit zdání volně pohozené fotografie a listu papíru, proto jsem na oba obrázky v programu PhotoFilter7 „připevnila“ kancelářskou sponku. V InDesignu jsem poté oba obrázky lehce natočila, aby tak „zdání pohozených snímků“ bylo ještě reálnější.
Po nich následuje perex, opět zarovnaný na střed. Důležitá slova jsem tentokrát zvýraznila červenou a zelenou, neboť tyhle barvy korespondují se syrskou vlajkou. Stejné barvy jsem zvolila pro dva mezititulky v článku, které jsem umístila do kruhových textových rámečků, neboť ty obdélníkové by se zde nehodily.
Rozhovor je zarovnaný do bloku, otázky jsou psány tučně, otázky i odpovědi jsem tři milimetry odsadila.
Fotografie
Obrázky a doprovodné fotografie k článkům jsem čerpala z internetu. Většinou jsem použila ty, které byly uvedeny přímo na webových stránkách a které doprovázely online verzi článku. Bohužel některé fotografie byly v příliš malém rozlišení, a proto jsem musela na googlu najít větší a vhodnější náhradu (například fotografie Karima na druhé dvojstránce. První foto, které jsem použila z webu idnes, byl po exportování do PDF rozmazaný, proto jsem pátrala po vhodnějším rozlišení).
U některých vybraných fotografií bylo nutné provést drobné úpravy. Na ty jsem používala PhotoFilter Studio 7, ve kterém jsem je hlavně ořezávala a měnila jejich velikost.
Finální úpravy
Na závěr jsem celý dokument zkontrolovala, zda se v něm neobjevují některé typografické chyby, jako např. tzv. sirotci a vdovy – tzn. jeden řádek odstavce na začátku nebo na konci sloupce – nebo jednoznakové předložky a spojky, které se kontrolují tzv. funkcí GREP. Následně jsem byla upozorněna na drobné typografické nedostatky – malé odsazení textu od fotky, dělení slov v mezititulcích, jedna slabika na řádku pod. – a ty jsem se poté pokusila upravit tak, aby byl můj layout co nejprofesionálnější a já s ním byla stoprocentně spokojená. Nakonec jsem jeho finální podobu vyexportovala do formátu PDF.
6) Sebehodnocení
Když se na svůj layout dívám s odstupem času, musím říct, že je to zdařilý výsledek mé několikahodinové práce. S jeho finální verzi jsem spokojená, i přestože by na něm profesionál ještě ledasco vylepšil. Při vypracovávání jsem sledovala a inspirovala se tituly, které už na mediálním trhu úspěšně působí, a využila některé jejich osvědčené prvky. Zároveň jsem popustila i uzdu fantazii a snažila se ony osvědčené prvky osvěžit novými a neotřelými nápady.
Dokonce jsem překvapila sama sebe, měla jsem obavy z toho, že si budu jen těžce vzpomínat na jednotlivé funkce InDesignu, se kterým jsem se učila pracovat v praktiku a workshopu DTP před dvěma lety. Nakonec se mi ale většina nabytých znalostí vybavila a s těmi, na které jsem si nevzpomněla, mi pomohl internet.
Největším úskalím pro mě byla paradoxně ta nejjednodušší stránka a to titulka. Největší podíl času jsem strávila hledáním a zkoušením vhodné fotografie na titulní stranu. A jelikož jsem detailista, tak jsem spoustu času věnovala po dokončení sazby také drobným úpravám a dolaďováním detailů. Po přibližně 35 hodinách práce a nekonečného zdokonalování se mi však podařilo uvést projekt do podoby, se kterou jsem maximálně spokojená, a kterou se nebojím předložit k obhajobě.
Myslím, že i po obsahové stránce se mi podařilo naplnit ideový plán svého projektu, jehož jedinečnost vidím především v náhledu na sociální tématiku. Magazínu o menšinách se v rámci samostatných projektů ještě nikdo nevěnoval, proto jsem hrdá, že se v tom ohledu mohu považovat za jakéhosi průkopníka. Věřím, že by se podle konceptu BUNTu dal v budoucnu vytvořit i reálný časopis, protože žádné podobné periodikum se na mediálním trhu nenachází a určitě by si našel své čtenáře.
Realizace projektu také zde.
7) Zdroje
7. 1. Zdroje fotografií
http://happyholiwishes-2016.com/wp-content/uploads/2016/03/Holi-Festival-Images.4-2016.jpg
http://boyler.cz/content/uploads/2014/12/10336/smejkal-hate-free-650.jpg
http://cdn.c.photoshelter.com/img-get2/I0000KpacuDIxm68/fit=1000x750/Cologne-Skyline-Germany.jpg
http://jidloaradost.ambi.cz/storage/images/blog-gallery-detail/11841.jpg/pragulic-karim-m-4-of-18-.jpg
http://olomouc-pragulic.cz/wp-content/uploads/2015/12/Dominik_Novak__DSC9822-e1452631073851.jpg
http://iforumeng.cuni.cz/IFORUMENG-383-version1-h693.jpg
http://www.goethe.de/mmo/priv/9967177-STANDARD.jpg
http://pragulic.cz/wp-content/uploads/2013/09/Hor%C3%A1k_profil.jpg
http://www.mediaguru.cz/wp-content/uploads/2014/11/umisteni-v-MHD.jpeg
http://syrianperspective.com/wp-content/uploads/2014/01/syria-flag1.jpg
http://www.hatefree.cz/images/blog/rasha_big.jpg
http://previews.123rf.com/images/ragnarocks/ragnarocks0905/ragnarocks090500020/4904483-Vintage-old-page-from-a-notebook-with-clip-to-background-Stock-Photo.jpg
7. 2. Zdroje článků
KUTILOVÁ, Markéta. Strach a hnus (nejen) v Kolíně nad Rýnem. In: Reporter.cz [online]. © 2016 [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://reportermagazin.cz/strach-a-hnus-nejen-v-koline-nad-rynem/
HOUDEK, Lukáš. Syřanka Rasha: Může se to stát nám všem. In: HateFree.cz [online]. © 2016 [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://www.hatefree.cz/blo/rozhovory/1060-syranka-rasha
MUNDRANINCOVÁ, Monika. Udělala z bezdomovců průvodce Prahou. Za svůj nápad dostala ocenění. In: iDnes.cz [online]. © 2016 [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://cestovani.idnes.cz/bezdomovci-pruvodci-praha-tereza-jureckova-pragulic-p0c-/po-cesku.aspx?c=A150311_122631_po-cesku_tom
JIŘIČKA, Jan. Pasák Krysa byl psychopat, ukazují bezdomovci turistům podsvětí. In: iDnes.cz [online]. © 2016 [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/bezdomovci-delaji-prohlidky-po-praze-ds8-/domaci.aspx?c=A130411_145209_praha-zpravy_jj
