Petr Lasák Přínosem této práce, přesněji jeho realizace, by měla být možnost nezvyklého nahlédnutí na technické a instrumentální vybavení, které bývají k vidění pouze v odbornějších magazínech s hudební tématikou.
Téma
Jako amatérskému muzikantovi je mi hudební téma velmi blízké. Zvolil jsem si ho přestože má žurnalistická specializace byla politická. Skloubení fotografických kurzů s mou osobní vedlejší aktivitou mi přišlo logičtější, mnohem víc tvůrčí a hlavně zajímavější, než například focení městských zastupitelů z míst vyhrazených pro veřejnost.
Navíc jako čtenář odbornějších i pop-kulturních časopisů, které se tomuto tématu věnují, jsem měl dobrou možnost srovnávat fotografie, které jsou v nich publikované. Z tohoto srovnání jsem vyvodil závěr, že současné žurnalistické fotografie, které k dané problematice vznikají se dají rozdělit do třech, mnou vytvořených, skupin:
Prvním okruhem jsou fotografie, které vznikají k reportážním z kulturních hudebních akcí a jejich základním rysem je, že vznikají při zaznamenávání hudebních interpretů při živém vystoupení před publikem. Tento typ fotografií se objevuje nejen v médiích zaměřených na hudební tématiku, ale také v běžných novinách apod. Do tohoto okruhu bych zařadil i fotografie, které vznikají při rozhovorech apod.
Druhý okruh – okruh Promočně/Inzertní – je druh fotografií, které vznikají za účelem oficiální propagace interpreta či jako ilustrační fotografie k prodejnímu materiálu. Tento typ fotografie si redakce nevytvářejí, ale jsou jim zasílány či jsou obstarávány z různých fotografických archívů, kterými disponuje každý hudební interpret a hudební redakce. Co se týče inzertních fotografií (například na hudební nástroje), ty jsou redakcím opět zasílány. Cíl těchto fotografií je zřejmý. Informovat čtenáře o nabízeném produktu, či jsou používány jako ilustrační fotografie k článkům – převážně k recenzím konkrétních nástrojů.
Třetí okruh fotografií je taktéž reportážního charakteru, avšak s rozdílem, že jde o reportáže, které vznikají z výrobního prostředí (jako jsou například kytarové dílny) a zachycují výrobní postup hudebních nástrojů. Tento typ fotografie je přítomen například v časopise Muzikus. V pop-kulturních časopisech se nevyskytují, nebo jen zřídka.
Fotografie, které vznikaly v rámci tohoto projektu nepatří ani do jednoho z těchto okruhu. Jednak je z nich vyňat lidský prvek (není na nich zobrazován konkrétní člověk), neboť jeho zobrazením by fotografie získala jiný význam – byla by přiřazena ke konkrétnímu interpretovi/člověku – a nevíc samotné nástroje či vybavení neukazují celiství. Nejblíže mají mé fotografie k třetímu okruhu, na který vlastně navazují, neboť zaznamenávají buď údržbu, stav, nebo určitý detail, ale opět bez nějakého přímého odkazu na určitou firmu, a stávají se tak čistou prezentací sebe samých (samozřejmě i mě jako jejich tvůrce).
Stav problematiky
Praktická problematika
V českém prostředí je několik tištěných časopisů, které se věnují hudební problematice. Nejčtenějšími jsou Spark – rockový magazín a Rock&Pop . Ještě bych se rád zmínil o časopise Muzikus, který není primárně určen laické veřejnosti, ale právě samotným muzikantům, jeho četnost není tak velká jako u předchozích dvou, z pochopitelného důvodů, tedy že je určen odbornějším čtenářům. Samozřejmě existuje i nemalé množství internetových magazínů, kde se vyskytují fotografie k dané problematice. Mezi ty nejnavštěvovanější patří MusicServer, MusicWeb a MusicZone.
Toto jsou zdroje, se kterými jsem se porovnával a oproti kterým jsem stylizoval své fotografie. Mezi internetovými i tištěnými médii panuje souhra, co se týče prezentace fotek. Všechny upřednostňují fotografie prvního nebo druhého okruhu, jak jsem je popsal výše.. V této oblasti přichází s obměnou časopis muzikus, který přináší navíc fotografie různých aparátů, kytar apod., jako ilustrační fotografie k recenzím jednotlivých výrobků. Podobné fotky jsou předkládány i inzercí, jejichž hlavní důvod je ten, aby čtenář získal ucelený dojem z nabízeného nebo recenzovaného produktu.
Nejblíže k mé představě tvoření fotografií k tomuto projektu, tak jsou spíše umělecké fotografie soustředící se například na zachycení emocí během hudební produkce, pro které je toto zachycení důležitější než vypovídající informační hodnota .
Teoretická problematika
Co se týče teoretických prací, tak se mi nepodařilo objevit žádnou, která by se přímo věnovala hudební fotografii a její analýze. Mnou objevené práce se maximálně věnovaly podobě hudební žurnalistiky jako takové. Z toho se dá vyvodit, že takový typ práce, který se bude věnovat analýze hudební fotografie, bude možno najít maximálně v rámci teoretických prací, které se věnují konkrétním fotografům, jenž se těmto fotografiím věnují.
Přitom jsou fotoreportáže důležitou součástí hudební žurnalistiky a konkrétně na serveru www.freemusic.cz mají tyto články největší četnost.
Za zmínku tedy stojí, že prací věnující se hudební žurnalistice není mnoho a v tomto ohledu vidím prostor k dalšímu výzkumu. Na tomto místě bych chtěl informovat o existenci aspoň jedné práce, která se hudební žurnalistice věnuje. A to: Současná podoba české tištěné a on-line hudební žurnalistiky Jany Kučerové, která se ale zabývá spíše historií těchto médií.
Ideový plán
Cílem práce samozřejmě není označit současné hudební fotografie za špatné. Nebylo by to ani možné neboť chybí hlubší analýza současného trendu, pro kterou zde ani není prostor. Proto hlavním cílem tohoto projektu je představit příjemcům detaily hudebního zázemí, které jsou lidskému pohledu většinou skryté nebo těžko pozorovatelné.
Vedlejším produktem této práce se stalo objevení jakéhosi opomíjení hudební žurnalistiky jako specializace, která navíc postrádá hlubší teoretické zázemí. Většina podkladů, které se tomuto věnují, se omezuje na úzkou část, jimž je psaní recenzí. Tím bych případným čtenářům chtěl naznačit, že v tomto směru je zde proto volný prostor pro velké množství analýz a teoretických statí.
Výběr lokace
Samotné focení bude probíhat v hudební zkušebně, kde je jednak dost samotného vybavení pro konkrétní focení, tak dost prostoru pro samotné manipulování s ním, čímž si slibuji plynulou rychlost práce, neboť nebudu muset fotografované věci přenášet do cizího prostředí. Navíc takový prostor disponuje prostředím vhodným k vytvoření vhodných kulis, tak i dalšími objekty pro vytváření předmětů v pozadí. Je otázkou, zda se mi na takových fotkách podaří zachovat atmosféru prostoru, nebo jestli dojde k její ztrátě kvůli záměrnému zaměření se na detaily.
Největší problém spatřuji s osvětlením. Jde totiž o velmi temný prostor s minimálním světlem zářivkového typu. Řešení za pomoci vestavěného blesku nespatřuji za vhodné a to z několika důvodů. Jednak toto přímé bodové světlo zplošťuje kresbu a nelze tedy příliš pracovat s perspektivou. Blesk dokáže na lesklých plochách vytvářet přepálená místa, která si nemůžu dovolit při focení naleštěných ploch (jako jsou kytary) nebo povrchy činelů, ocelových konstrukcí apod. Proto s jednou z vedlejších priorit je i docílení kvalitního osvětlení fotografovaných objektů pomoci jiného nebo jiných zdrojů osvětlení.
Výběr objektů
Důležitý je pro mě i samotný výběr objektů. Jelikož nepůjde o zachycování momentů v čase, je stylizace a výběr další prioritou. Mou snahou je zachycení věcí, které si člověk nemá při poslechu hudby, či navštívení koncertů povšimnout či uvědomit, což bude primárně určovat můj výběr. Mým plánem je vytvořit 15 – 20 takového charakteru.
Jedním z nich je např. ladění bicích nástrojů, které je mnohem náročnější než například u kytary. Ladění bicích nástrojů funguje na principu pnutí jednotlivých blan (Průměrně mají bicí čtyři bubny, každý buben má dvě blány, každá blána šest a více ladících kolíků, které na sebe navzájem reagují). Cílem u této konkrétní fotografie bude postihnout koncepci a složitost ladění.
Jak jsem zmínil výše, jednou ze snah bylo přiblížit technické aspekty hudebního vybavení. Mezi ně patří i řetěz pohybující beatrem na pedálu, bez kterého by současná hra na bicí vypadala úplně jinak. Přitom jde o věc, která je brána jako samozřejmost. Navíc je pro běžného pozorovatele prakticky neviditelný a lze ho tedy jen zaznamenat z velké blízky a jen z určitého úhlu.
Mezi věci, které jsou pro laika samozřejmostí je například držení paliček, či sešlapávání kytarových pedálů, proto i těmto objektům jsem se rozhodl věnovat svou pozornost a zdokumentovat je.
Posledním takovým okruhem je pokus o vytvoření hudební metafory, tedy fotografie, která by nesla hlubší, úmyslně vložený význam s odkazem hudební tématiku.
Postup práce
Samotné focení probíhalo v průběhu měsíce a to zejména z důvodu nutnosti cestování za školou a skloubením focení s běžným chodem zkušebny. Díky focení v uzavřeném a temném interiéru jsem nebyl naštěstí omezován počasím, či denní dobu. Výjimkou je jediná fotografie, která vznikla na volném prostranství mé zahrady, na které jsem si vyzkoušel focení v noci v otevřeném prostoru.
Všechny fotografie vznikly za pomoci mého fotoaparátu Canon eos 1000D. Kvůli prostorové stísněnosti a nutnosti se s tímto přístrojem dostat do často velmi ostrých úhlu, nemohl být u většiny fotografií použit stativ. Taktéž po většinu času bylo fotoaparát nastaven na manuál, abych mohl lépe a kontrolovaně ovládat hloubku ostrosti, čehož bych nebyl schopen, pokud bych fotil na automatický styl „makro“, jenž taky pracuje s hloubkou ostrosti, ale v mnohem menší míře.
K osvětlování objektů jsem použil domácí lampu, s kterou se mi podařilo dosáhnout příjemného měkkého osvětlení.
Ke vzniku fotografie č.1 bylo potřeba oddělit pedál od velkého bubnu a přesunout ho do lépe přístupnějšího prostoru. Jako pozadí mi posloužila jeden z reproduktorů. Blízkým nasvícením z šikmého úhlu se mi podařilo docílit toho, aby mnou zacílený řetěz pedálu byl jasně a zřetelně viditelný, přitom však nebyl přepálený. Objekt jsem fotografoval co nejvíce při zemi s velkým úhlem fotoaparátu, který mi pomohl vyzdvihnout důležitost zaostřeného řetězu. Tento cíl pomohla podtrhnout i hloubka ostrosti, díky které se beater ztrácí v pozadí a je tím tak potlačena jeho důležitost v rámci celého přístroje.
Fotografie č.2 zachycuje ladící proces bicích nástrojů (o kterém jsem se obšírněji zmínil výše). Bočním nasvícením bicí ladičky se mi podařilo, aby se pozadí ztratilo ve tmě a na fotografii zůstaly jen dva bubny a ladící klič v pozadí, vše rozmazáno opět díky hloubce ostrosti. To umožnilo zvýraznit složitě vypadající přístroj, který se k ladění používá. Nevýhodou této fotografie je z mého pohledu její možné využití pro inzertní účely jako ilustrační fotografie, což byl vedlejší produkt, který jsem po vzniku fotografie objevil, a který nebyl mým cílem. Toto tvrzení potvrzuje velmi jasně viditelný název předmětu.
S hloubkou ostrosti jsem velmi pracoval i na fotografii č.3 z důvodu jejího skvělého využití pro můj záměr zaměřování se a zvýrazňování detailů. Jak ukazuje tato fotografie, kde je ostrá jen malá část, která zachycuje držení paliček. Na této fotografii se již podařilo zakrýt název firmy výrobku, což napomáhá k anonymizaci. Zde je zaměřený detail na správné základní uchopení – což je držení paličky polštářkem palce a druhým článkem ukazováčku.
Fotografie č.4 zobrazuje přímo jistý typ paliček, které jsou typické tím, že jsou složené z několika kusů špejlí, což může být pro někoho překvapující, neboť zatímco s bicími je všeobecně spjatá představa bouchání paliček do bubnů, tak se špejlemi je nesen význam křehkosti. Na této fotce není využití hloubky ostrosti tak silné, neboť bylo potřeba zachytit strukturu a uspořádání těchto metliček. Pozadí je opět utopeno ve tmě, pomocí bočního světla, takže nenarušuje zachycený objekt v popředí.
Na fotografii č.5 jsem zachytil střed kytarového reproduktoru Blue Marvel. Není zde uplatněna žádná zvláštní stylizace nebo hloubka ostrosti, za to však detailně zachycuje obrysy a vzor látky, kterou je reproduktor potažen. Velký detail foceného objektu zaručuje, že na první pohled nemusí být jasné poznat, o jaký předmět se jedná, což bylo hlavním cílem. Vedlejší snaha bylo o dobré nasvícení, které nakonec vyšlo velmi dobře neboť se podařilo, aby vnější kruh byl na pravé straně temný a na levé straně světlý, zatímco na vnitřní bláně je toto osvětlení přesně naopak. Tohoto nasvícení se mi podařilo dosáhnout použitím bílé desky k dosvícení objektu.
Fotografie č.6 vznikla z větší části dílem náhody, neboť zachycuje mouchu, která si sedla na magnet z druhé strany reproduktoru a to v takovém místě, že tvoří protipól k nálepce „Made in USA“. Tím jednak vytvořila zajímavou kompozici fotografie a navíc tím fotce přidala i jiný význam, pokud mouchu můžeme považovat za hmyz, který se často nachází poblíž mršin a podobných věcí. Samozřejmě jde o čistou subjektivní interpretaci, přesto je můj osobní pocit, že náhodný přílet mouchy přidává této fotografii na zajímavosti.
Jedinečný pohled je zachycen na fotografii č.7 neboť příjemci přináší pohled dovnitř velkého bubnu, na napnutou blánu, za kterou je připravený beater k úderu. Vznik této fotografie byl velmi náročný, protože do velkého bubnu se lze dostat buď odmontováním přední blány nebo prostrčením objektivu skrze vyřezanou vzduchovou díru v přední části. Rozhodl jsem pro druhý postup, neboť odmontování blány by změnilo světlo uvnitř bubnu. Poté jsem fotografovanou blánu okrajově nasvítil zadním světlem a vyfotografoval.
Mezi nepříliš známé předměty, které prakticky každé hudbě dodávají charakteristický zvuk, patří i struník na fotografii č.8. Struník se nachází na spodní bláně virblu, dodávajícímu tak unikátní zvuk. Úskalí tohoto focení spočívalo v tom, že se struník skládá z více jak desítky drobných, těsně vedle sebe naskládaných, strun, které navíc během přímého svícení házely nepříjemní odlesky a během nedostatečného osvětlení zase vedle sebe splývaly. Tento problém se mi podařilo vyřešit pomocí bílé odrazové tabule. Díky tomu a hloubce ostrosti se mi podařilo zvýraznit střední část struníků, a zaměřit se právě na jednu konkrétní pružinku, jenž už podlehla drobné deformaci.
Na poškození je zaměřená i fotografie č. 9, která příjemci představuje prasklinu na činelu. Činel jako předmět vytepaný z mosazi či bronzu je schopen popraskat díky časté resonanci po dopadech dřevěné paličky. Tento úkaz je pro člověka, který se nevěnuje hudbě nepříliš známý, protože na takový činel se již nedá příliš hrát a málokdo se jím prezentuje. Navíc při dalším hraní se prasklina rozšiřuje. Tato fotografie takovou deformaci ukazuje, ale její vyfocení bylo náročné. Činel jako naleštěný kov odráží veškeré světlo, takže znesnadňoval focení. Při méně světla se prasklina zase ztrácela v povrchu činelu. Tento problém jsem nakonec vyřešil za pomoci světla, které činel sám odrážel. Vyfocení ze správného úhlu tak odhalilo dobře osvětlenou prasklinu v centru fotografie.
Technickému vybavení se věnuje fotografie č.10. Vypínače jsou samozřejmě dobře známé a nejde tady o nic ojedinělého. V tomto případě šlo spíš o zarámování detailu vypínače, který je ohraničen obdélníkovým bílým pruhem do obdélníkového formátu fotografie. Text v obrazu obsažený již jen přináší zřejmý význam, (v kolekci mých fotografií), že je „hudba zapnutá“ – tedy, že žije.
Fotografie č.11 je zaměřená taktéž na techniku, zobrazuje pedály kytarových efektů, které jsou s elektrickými kytarami spjaté a mají vliv na výsledný zvuk, který lidé poslouchají. Jde o jedinou fotografii, ze které se mi nepodařilo úplně odstranit lidský aspekt, když jsem do ní zavedl hudebníkovu nohu, jak se připravuje pedál sešlápnout. Focením nízko u země se podařilo dostat kytarový efekt na vyšší úroveň, protože na něj není nahlíženo z vrchu a pomocí hloubky ostrosti bylo dosaženo dojmu rozsáhlosti tohoto vybavení. Musel jsem učinit rozhodnutí, jestli pozadí nechám autentické nebo fotografii vytvořím na nějakém pozadí. Nakonec jsem se rozhodl pro první možnost, protože se tak na fotce objevila i elektrická zásuvka a kus kytarového reproboxu, čímž se uzavřel celý systém tohoto technického vybavení.
Fotografie č.12 zobrazuje část mikrofonu a kus textu jedné skladby. Částečnou snahou bylo dostat mikrofon do pozice, aby na fotce vytvořil tzv. zlatý řez. Tento záměr nevyšel úplně na 100%, protože černé držadlo splývá s černým pozadím. Vytvořit jiné pozadí jsem nakonec odmítl neboť bílý papír díky tomu na temném pozadí dobře vynikl. Toho bylo dosaženo silným vrchním osvětlením. Talisman připnutý na těle mikrofonu není mou stylizací, ale autentický objekt, mou stylizací je jen dostání rolničky nad název onoho textu, aby spolu mohli vytvořit jednu rovinu.
Fotografie č. 13 – č.15 se věnují objektu zvaném kytara, avšak tím způsobem, že zachycují tři různé části tohoto nástroje a nikdy ne celek. První obraz z této trilogie je zaměřená na tzv. hlavu. Na první pohled nemusí být zřejmé, že nejde o hlavu kytary, ale o hlavu pětistrunné baskytary. Fotografie je zaostřena do centrální části na gumové pokrývky strun pro jejich snadnější namotávání. Na této fotografii dalo nejvíce práce dosáhnout správného nasvícení, aby černá barva laku hlavy nezanikla na černém pozadí. Dle mého názoru nakonec tyto dvě černé spolu tvoří příjemný kontrast i díky tomu, že železné knoflíky nebyly použitým světlem přepáleny a ani nezanikly ve stínech, které vrhaly.
Následuje fotografii těla (č.14) kytary. Ke stylizaci tohoto obrazu napomohlo, že na povrchu byla přilepená nálepka se svým vlastním obsahovým význam. Pro mé cíle bylo vhodné, že se obličej na nálepce dívá vpravo a upozorňuje tak příjemce sdělení, kam má upnout svůj zrak a to tedy na lehce opotřebovanou a zrezivělou kobylku, která drží struny. Ona nálepka má ještě další výhody a to ty, že odvádí příjemcovou pozornost při zjišťování, o fotografii čeho se přesně jedná, protože vedle černého těla kytary je bílá barva obrázku mnohem jasnější a zřetelnější.
Poslední část této trilogie tvoří fotografie tremola , které paradoxně nejde příliš vidět, neboť je foceno z takového úhlu a z takové blízky, že se stává téměř neviditelným (kulatý lesklý kruh v horní části fotografie je ono tremolo). Význam tohoto řešení je zmást příjemce tohoto sdělení a přimět ho tak upnout svou pozornost na zaostřený předmět ve středu obrazu, jimž je červenočerné trsátko, které svou jasnější barvou vystupuje z taktéž červeného povrchu kytary. Fotografie navíc zaznamenává připojení kabelu do kytary, v jehož tělu se ztrácí a tvoří se výše zmíněným trsátkem zaostřené centrum fotografii. U této fotografie opět vyvstal problém s nasvícením, neboť naleštěné dřevo světlo silně odráželo a přebíjelo veškeré vystouplé věci nad sebou a při slabším svícení nebylo možné docílit kvalitního ostření. Tento problém jsem opět vyřešil odrazovou bílou plochou k dosvícení.
Jelikož jsem během svého focení objevil nemalé problémy se svícením, rozhodl jsem se vyzkoušet vyfotit lesklý činel a stylizovat ho do jiné podoby. Tak vznikla fotografie č.16, mnou osobně nazvaná „Slunce“. Fotografie zachycuje mnou nastylizovaný činel na černém pozadí. Na něj bylo upřeno silné přední světlo. Nevhodné odrazy jsem nakonec vyřešil zkracováním času uzávěrky, čím došlo k osvětlení jen těch nejvíce nasvícených ploch, zatímco okraje (a i třeba název firmy) tak splývá ve tmě a samotný činel tak vyzařuje příjemné zlatavé světlo, připomínající tak spíše zvětšeninu jakéhosi amuletu.
Poslední fotografie č. 17 je již čistě nastylizovaná záležitost. Jde o vyjádření hudební metafory, která by měla říkat, že alkohol a drogy (vyjádřené láhví alkoholu a krabičkami cigaret) ničí hudbu (oheň kolem kytar). Hlavním cílem bylo ale vše nastylizovat a zaranžovat tak, aby akorát vzniklo zdání hořících kytar, ale nedošlo k jejím poškození. Samotná příprava této fotografie trvala mnohem déle než samotné focení. To proběhlo venku a v noci pod otevřenou oblohou. Použití blesku nepřicházelo v úvahu neboť by se z fotografie vytratila přirozená barva ohně a celá kompozice fotky by působila až příliš uměle. K nasvícení bylo potřeba dlouhé prodlužovačky a dvou lamp. Jedna svítila na tuto strukturu zprava a druhá ze zadu, aby obrysy získaly určitější tvar a neztratily se ve tmě díky jasnosti ohně. Samotné focení bylo omezeno časově, neboť oheň rychle stravoval koš, na kterém hořel.
Úprava fotografií
Všechny mnou pořízené fotografie prošly jen minimální počítačovou úpravou, ke které jsem použil program Adobe photoshop CS5. Převážně jsem ho používal drobnému ořezávání některých fotografií, ke zvýraznění zamýšleného výjevu. Fotografie č.5 a č.7 prošly větší změnou, neboť byly převedeny do černobílé podoby. U některých fotografií došlo k drobným úpravám kontrastu a jasu, avšak pouze k jejich zesvětlení. Mou snahou bylo zachovat barvy, které se během focení vytvořily a zachovat tak reálné vyobrazení mnou vybraných objektů.
Sebehodnocení
Tento samostatný projekt byl pro mě velkou příležitostí vyzkoušet si jiný druh focení, než na jaké jsem byl během praxí v redakcích zvyklý. Samotná práce při vytváření vlastní kolekce fotografií byla mnohem těžší, než se z počátku zdálo. Ukázalo se, že mé jasné představy o tom, jak by některé fotografie měly vypadat narážely na mé technické schopnosti a znalosti potřebné k jejich ztvárnění. Takže trvalo nemalou dobu, než jsem přišel na to jakým postupem, svícením a nastavením fotoaparátu fotit. Během celé doby, kdy tento projekt vznikal, jsem vytvořil přes 270 fotografií, z nichž jsem vybral 17, které jsem osobně považoval za nejlepší.
Řekl bych, že se mi podařilo splnit svůj cíl, tedy přinést alternativní pohled na zobrazování hudby a zaměřit se na její detailní aspekty. Během tvorby tohoto projektu jsem si však uvědomil, že mnou vzniklé fotografie nemohou nikdy plnit jiný, než ilustrační účel. Nezobrazují totiž žádnou konkrétní událost nebo osobu a jejich informační kvalita spočívá právě pouze v tom, že příjemcům sdělení může ukázat neobvyklý pohled na toto téma, nebo je zaměstnat a pobavit zjišťováním, co se na fotografii vlastně vyskytuje.
Osobně si cením zkušeností, které jsem nabyl při používání doprovodného světelného zdroje, se kterým jsem do téhle doby měl jen minimální zkušenosti a přitom při tvorbě projektu jsem s ním pracoval na každé fotografii. Je to jedna z věcí, kterou považuji za velký osobní přínos.
Dle mého osobního dojmu, jsou mými nejpodařenějšími výtvory fotografie č.1, č.6, č.12, č. 16 a č.17, na kterých jsem svoje znalosti o fotografování využil až po samou hranici. Představují věci, se kterými jsem v minulosti největší problémy, tedy používání hloubky ostrosti, svícení bez použití blesku a celková stylizace fotografie. Je pravdou, že mi mnohdy samotné aranžmá objektu zabrala mnohem více času, než samotné focení, ale řekl bych, že je tato práce na fotografiích vidět.
Osobně bych se chtěl focení této tématiky dále věnovat, neboť jsem během teoretické přípravy nabyl dojmu, že za posledních padesát let došlo jen k minimálním změnám ve fotografování hudebních interpretů, zvláštně při pódiovém vystupování. Zajímalo by mě, jestli je to jediné dobré řešení, nebo v této oblasti existují rezervy. Stejně tak existuje volný prostor pro teoretické práce věnující se hudební fotografii.
Použité zdroje:
http://is.muni.cz/th/78736/fss_b/kacurova-bp-final.pdf
http://dspace.upce.cz/bitstream/10195/33404/1/bakalarka%20pro%20tisk3.pdf
http://www.median.cz/docs/MP_2009_4+1Q_prezentace.pdf
http://musicserver.cz/
http://www.musicweb.cz/
http://www.musiczone.cz/
http://www.freemusic.cz/
http://www.muzikus.cz/casopis-muzikus/casopis-Muzikus-201105/
http://www.spark-rockmagazine.cz/¨
http://www.rockandpop.cz/
http://www.photoextract.com/cs/clanky/833.html
