Divadelnost v masopustu

Volba tématu

Protože studuji žurnalistiku v kombinaci s divadelní vědou a vybrala jsem si kulturní odbornou specializaci, byla jsem od počátku rozhodnutá zvolit si za téma svého samostatného projektu divadlo. Otázkou bylo, jak k tak komplexnímu jevu přistoupit, na co se zaměřit a jak ho zachytit ve fotografii. Původním cílem bylo zaznamenat, jak se mohou obyčejní lidé bez předchozí divadelní zkušenosti stát součástí procesu vzniku divadelního tvaru nejen na straně diváků, ale i na straně herců, ocitnout se na druhé straně. Tento proces jsem chtěla sledovat v sérii fotoreportáží z divadelních festivalů, jejichž součástí bývají nejrůznější happeningy a workshopy. Právě ty umožňují divákům stát se i tvůrci. Jako problematické se ale ukázalo to, že v zimním období se koná poměrně málo divadelních festivalů, a pokud se nějaké konají, jedná se spíše o přehlídky divadelních představení, kteří takovéto zapojení návštěvníků do tvůrčího procesu neumožňují.
Rozhodla jsem se proto hledat výše zmíněný fenomén jinde a došla jsem až k tradičním oslavám masopustu. Ten mě odjakživa fascinoval jakožto magické období, kdy padají zábrany a lidé se symbolicky očistí před příchodem jara a nového zemědělského roku. Jakoby se v této slavnosti uchovalo něco z víry našich předků v magické a nadpřirozené. Masopust v sobě ale nese také výrazné divadelní prvky. Pěkně vtuto „divadelnost“ v masopustu vystihuje ve své knize Lidová kultura v novověké Evropě P. Burke: „Masopust můžeme chápat jako obrovskou divadelní hru, v níž se hlavní ulice a náměstí staly jevištěm, město divadlem bez zdí a jeho obyvatelé herci i diváky přihlížejícími z balkonů.“
Běžní lidé, neherci, na sebe berou během masopustu masky a s nimi i určitou roli. V průvodu se smísí s přihlížejícími, kteří se také stávají součástí reje. Existuje zde tudíž i vztah mezi jevištěm a hledištěm, hercem a divákem, byť se jedná o jeho velmi specifickou podobu, jejíž hranice je prostupná. Mnoho masek navíc odkazuje k tradičním masopustním postavám a původnímu rituálnímu významu této slavnosti. Podobně jako divadelní představení má i masopustní průvod svůj scénář, je určitým způsobem zahájen a zakončen a v jeho průběhu se navíc odehrávají krátké poloimprovizované scénky. Právě divadelníci jsou na druhé straně častými účastníky masopustů, nebo je i sami pořádají. Svůj divadelní masopust má například Městské divadlo Zlín. Koná se každý rok začátkem února a krom herců, kteří jdou v kostýmech v čele průvodu, se ho účastní i další obyvatelé Zlína a společně projdou centrem města.


Předchozí zpracování tématu

Masopust je velmi atraktivní téma, hodně vizuálně zajímavé, a fotoreportáže nebo samostatné fotografie z jeho průběhu v různých částech republiky se v médiích objevují poměrně často. Ostatně i v průvodu na pražském Starém městě se pohybovalo velké množství fotografů. Můj soubor fotografií se odlišuje právě zaměřením na divadelnost v průvodu přítomnou. S podobně zaměřenou fotoreportáží jsem se v českých médiích nesetkala, přestože by mohla být zajímavou součástí kulturních či přímo divadelních periodik (např. Divadelní noviny). Při hledání podkladové literatury pro projekt, zejména s oblasti teatrologické reflexe masopustu mě překvapilo, že tato dle mého názoru velmi zajímavá problematika není v odborné literatuře více zpracována. Vycházela jsem proto z knihy Piotra Bogatyreva Ľudové divadlo české a slovenské, která se zabývá lidovým divadlem všeobecně a dále ze studií o masopustu publikovaných na internetu. Inspirativní pro mne byl i dokument z produkce české televize Masky, šašci, démoni, aneb, Masopust a ti druzí. Ten ukazuje tradiční oslavy nejen masopustu, ale i dalších podobných svátků vztahujících se k zimnímu slunovratu a jarní rovnodennosti. Jsou to například mikulášská nadílka nebo pálení čarodějnic na území Čech a Moravy.


O tradici masopustu v českých zemích a na Moravě

Zajímavý je samotný původ slova masopust. Zdálo by se, že odkazuje k půstu od masa. Slovo ale označuje období půstu předcházející, tudíž zde nastává rozpor. Ve skutečnosti slovo půst odkazuje ke slovu pustit se, ve smyslu pustit se masa, tedy připravit se na dlouhé období bez něj. V jiných jazycích je obdobou slova masopust výraz karneval. Pochází z italského Carni-vale, které znamenalo opusť maso, dej vale masu. Význam obou slov se tedy překrývá. Počátky masopustu můžeme hledat někde ve starověku, v oslavách zvaných Bakchánílie, které se konaly ve starém Řecku a Římě na počest boha Dionýsa. Časem se jejich podoba proměnila, duch nespoutaného veselí v nich ale zůstal až po dnešní časy. Rozvernost lidu během masopustu se přirozeně nelíbila církvi. Ta se snažila tento svátek zkrotit a převést pod střechu kostela. To se nepovedlo, nicméně masopust byl zanesen do liturgického kalendáře. Zahrnuje celé období od Tří králů po začátek půstu. V některých oblastech se nazývá také fašank, končiny nebo ostatky. Samotný masopustní průvod a obchůzky, které jsou vyvrcholením masopustu, se pak koná před popeleční (nebo také škaredou) středou, která zahajuje šestitýdenní půst před Velikonocemi. Protože Velikonoce jsou pohyblivý svátek, liší se i termín konání masopustu. Samotnému masopustnímu úterý, kdy se koná průvod, předchází ještě tzv. tučný čtvrtek, neboli „tučňák“. V tento den by se měl člověk co nejvíce najíst. Ideálně se jedí tučná jídla jako uzeniny, zvěřina nebo jehněčí, které se zapíjí pivem. Časté jsou v tomto období také zabijačky. Po tučném čtvrtku následuje tradičně taneční neděle. Tehdy se sejdou všichni hned po bohatém obědě na taneční zábavě a veselí se až do časného rána. Celé masopustní období pak vrcholí v úterý masopustním průvodem. V roce 2012 připadlo masopustní úterý na 21. února. Masopustní průvod na Malé straně se konal o tři dny dříve, v sobotu 18. února.
Původně byl masopustní průvod vyhrazen svobodným mládencům a mladým ženatým mužům. Postupně se začali zúčastňovat i další obyvatelé obce, včetně žen. V tradičních venkovských průvodech ale dodnes převažují muži. To přirozeně pro Prahu neplatí.
K masopustu neodmyslitelně patří také záplava jídla a pití, vždyť jím začíná dlouhé šestitýdenní období půstu. Tradičním pokrmem jsou na másle smažené masopustní koblihy a podává se kořalka. Na masopustním stole nesměly chybět ani klobásy, slanina a boží milosti.
Masopust nezahrnuje zdaleka jen průvod, spojuje v sobě lidový tanec a lidovou píseň a vychází z lidového divadla. Dříve se v rámci Masopustu dokonce hrály celé hry, zvlášť sepsané pro tuto příležitost. Masopust nebýval zpravidla nijak organizován, jednalo se o spontánní chování lidí, kdy mládež na několik dnů přebrala nadvládu nad obcí, a všichni se veselili. Masopustní obchůzky proto neměly ani žádná pevně daná pravidla a liší se dokonce i od obce k obci.

Mluvčím průvodu bývá „Strakatý“, který žádá starostu o povolení vstupu maškar do obce. Další klasické postavy jsou například rasové, Turci, Židi, kominíci nebo postava slaměného. Součástí průvodu takřka vždy a ve všech krajích bývají dvě zvířecí masky symbolizující plodnost a úrodu – kobyla a medvěd.
„Když se probudí medvěd, budí se i jaro“ říká staré přísloví. O medvědovi je známo, že patří k nejstarším masopustním maskám a nechybí takřka v žádném průvodu. Původní kostým medvěda se skládal buďto z medvědí kožešiny, nebo z pytloviny pošité hrachovinou (usušené stonky hrachu). Na hlavě by měl být korunován buďto medvědí hlavou, nebo alespoň nějakou špičatou čepicí. Medvěda často provází maska medvědáře. Vede medvěda na řetězu a občas přetáhne býkovcem. Na oko ho tak trestá za poskakování a neplechy páchané v průvodu. Na vsích, kde masopustní průvody obcházely jednotlivá stavení, si musel medvěd zatancovat s každou dívkou z domu. Oblíbeným zvykem medvědů bylo také povalit některou přihlížející dívku a vyválet se s ní ve sněhu (symbolické přání plodnosti). Pokud sníh o masopustu nenapadl, bývali medvědi velmi smutní. Masopustní průvod bývá zakončen střílením medvěda, který je takto potrestán za svoje hříchy, napáchané během obchůzky. Vzápětí po podání trochy alkoholu ale opět ožije.

Součástí masopustního reje bývaly na mnoha místech takzvané „obchůzky s kobylou“, které měly předem daný scénář. Kobyla bývá obvykle tvořena dvěma lidmi a má symbolizovat mužskou plodivou sílu. Starosta a kočí vedli kobylu a v každém domě smlouvali s hospodářem o jejím prodeji. Kobylu nakonec nikdo koupit nechtěl, ale alespoň si s jejími průvodci dali hospodáři po štamprli kořalky. Na závěr kobylu zavedli do hostince, kde jí hostinský po přečtení soupisu jejích hříchů přeťal žílu. Kobyla ale zanedlouho zase obživla, opět za přispění nějaké lihoviny.

V průvodu by neměla chybět ani postava Masopusta, někdy nazývaného též Caprda. Ten byl podle tradice obviněn ze všech hříchů minulého roku, popraven a pohozen za vesnicí. Zanedlouho ale obživl a přiběhl za ostatními do vsi.
Zajímavou masopustní postavou je i takzvaný Pohřebenář. Ten se ale vyskytuje již skutečně zřídka v obcích na východě Moravy. Chodíval osamoceně po vesnici s karabáčem a vyvolával: „Staré baby na hřebeň a mladé ženy na rožeň.“ Hospodyně po něm házely pánve a hrnce, ve kterých se přes rok vařilo maso a symbolicky je tak od masité stravy očistily. Zároveň dostával výslužku, kterou si napichoval na rožeň.
Jinde zase v masopustním průvodu chodívají takzvaní Charpáci, neboli Ošklivé tváře. Přes obličej mají kukly a obrovské nosy, většinou nemluví a jenom huhlají. Dle tradice se má jednat o zesnulé předky, kteří se vracejí na zem zkontrolovat své potomky.
Častou součástí masopustních průvodů jsou od pradávna také masky reflektující nějaké aktuální téma, parodující úředníky z města a podobně.

Masopust je nejen očistným rituálem před příchodem nového zemědělského roku. Jeho funkcí je také prosvětlit lidem pochmurné období na konci zimy. Pro ty chudší byl masopust díky obchůzkám a koledě často i vítaným jednorázovým vylepšením životní situace.


Průběh události

Nakonec byla vytvořena jedna rozsáhlejší fotoreportáž z masopustního průvodu na pražské Malé Straně, ve které jsem se zaměřila především na pozůstatky lidové tradice a přítomnost divadelních prvků. I přes zaměření na jeden specifický rys, tedy divadelnost události, jsem se snažila dodržet i strukturu reportáže a reflektovat celý průběh slavnosti.
Největší pražská masopustní oslava zpravidla probíhá na Žižkově, kde masopust trvá tři dny. Závěrečný velký průvod se ale koná v úterý, což pro mě nebylo datum slučitelné s výukou v Olomouci. Masopustní průvody se ale konají i v dalších městských částech. Vybrala jsem si proto masopustní průvod na Praze 1, který se konal v sobotu. Spoléhala jsem i na typickou atmosféru uliček Malé Strany, která se s průvodem dobře doplní a vzniknou zajímavé fotografie. Na Malé Straně se letos masopust konal už po jedenácté, tudíž se jedná o akci s poměrně dlouhou tradicí a dalo se předpokládat, že přitáhne velké množství lidí a bude tedy co fotografovat.
Ještě dva dny před datem masopustního průvodu ležel v Praze sníh a já si plánovala fotografie, kde bude výrazný kontrast barevného průvodu a bílé sněhové pokrývky. Další den ale sníh roztál, a když jsem v sobotu přijela do Prahy, bylo zataženo a každou chvílí hrozil déšť. Nakonec se naštěstí nijak výrazně nerozpršelo, a tak bylo pouze třeba vypořádat se se zataženou oblohou a trochu horšími světelnými podmínkami. Celý průvod trvá asi tři hodiny a na konci, kdy se přicházelo na Kampu, už dokonce vysvitlo sluníčko.
Masopust v Praze jsem absolvovala poprvé, a ani předtím jsem se nezúčastnila masopustního průvodu, který by zachovával tradice. V mém rodném Táboře se sice masopustní průvody konají, jde ale o pouhý karneval, bez tradičních masek a rituálů, které by v sobě nesly nějaký význam. Přečetla jsem si proto na internetu alespoň nějaké reportáže s průběhu pražského masopustu, abych měla představu, jak bude událost probíhat a mohla se na fotografování částečně připravit. I tak mě ale samotný průběh překvapil. Zejména jsem nepočítala s tak obrovským množstvím fotografů, kteří se vždy pohybovali zrovna v místě, kde jsem chtěla pořídit kýžený závěr. Snažila jsem se najít nějaká vyvýšená místa, abych mohla pořídit celkový záběr průvodu. To se mi podařilo při zakončení průvodu na Kampě, kdy jsem z Karlova mostu pořídila poměrně zajímavé záběry z ptačí perspektivy.
Masopustní průvod se scházel od 13:00 před hostince U červeného vola na Loretánském náměstí. Ještě než mohl průvod vyrazit na cestu, bylo nutné požádat starostu Prahy 1 Ondřeje Lomeckého o povolení vstupu do města. Ten ho průvodu udělil a asi ve 13:30 se pak maškary vydaly přes Pražský hrad na Malou Stranu a dále na Kampu, kde byl průvod slavnostně zakončen. Cestou bylo předem naplánováno několik „osvěžovacích“ zastávek ve známých pražských restauracích – např. U dvou slunců, U Brabanta nebo U hrocha. Zde bylo pro masky nachystáno bohaté občerstvení. To bylo převážně masitého a alkoholického charakteru. Podávaly se klobásy, vepřové nebo dršťková polévka. Nikde jsem ale nezahlédla například tradiční masopustní koblihy. Pro zahřátí posloužil maskám grog a slivovice. V průběhu zastávek se také odehrávaly krátké proslovy a výstupy, které se obvykle vztahovaly k typickým postavám masopustního průvodu. Konala se tak svatba masopustních snoubenců (muže v nevěstiných šatech a ženy ve fraku) nebo nafukování postavy Masopusta. Výhodou těchto zastávek bylo i to, že poskytovaly prostor pro focení portrétu, kdy jsem se mohla více zaměřit na přesnou expozici a manuální zaostření. To v pohybujícím se průvodu ne vždy šlo. Před závěrečným defilé na Kampě měl být zastřelen medvěd přítomným myslivcem. Ve chvíli, kdy k tomuto aktu mělo dojít, zjistilo se, že medvěd se po cestě zapomněl v hospodě i s medvědářem. Starosta se proto snažil improvizovat a chtěl nechat popravit jiné zvíře přítomné v průvodu a to buď kozla, nebo psa. Než se o jejich osudu stačilo rozhodnout, objevil se i ztracený medvěd. Nakonec pro něj ale lidé odhlasovali milost a tak může proběhnout malostranský masopust i příští rok. Kromě výše zmíněných byly v průvodu i další tradiční postavy, například turek, čert, babka s nůší (tu představuje tradičně muž skrytý v nůši s našitou figurínou babky), Smrt nebo Masopust. Tradiční je i postava s vycpanou slepicí na hlavně, její původ je ale sporný. Snad by mohla odkazovat ke zvířecím obětinám. V průvodu se objevovaly i masky satirické nebo reagující na aktuální společenské dění. Příkladem by mohla být mezi diváky oblíbená dvojice goril, zřejmě odkazující k aktuálním protestům souvisejícím s korupční aférou na Slovensku. Celý průvod byl veselý a roztančený, a to i díky velkému množství muzikantů. Myslím, že minimálně v tomto se blížil původním masopustním veselicím, kterými oslavovali konec zimy naši předci. Již od rána probíhal zároveň program na Kampě. Byl zde připraven jarmark s tradičními masopustními specialitami a na přilehlém podiu se celý den konaly koncerty až do příchodu masopustního průvodu kolem čtvrté hodiny. Následně proběhl závěrečný ceremoniál s medvědem a až do večera hrála hudba a masky tancovaly a veselili se s přihlížejícími. Vzhledem k tomu, že průvod procházel městem více jak tři hodiny, než dorazil na Kampu, pořídila jsem více jak 400 fotografií, ze kterých jsem vybírala výsledný soubor tak, aby se co nejvíce blížil mému záměru. Celková realizace se skládá ze 17 snímků, které zachycují průběh masopustu od jeho zahájení starostou po závěrečný ceremoniál s medvědem a následný rozchod masek mezi přihlížející.

Technická stránka zpracování projektu

Fotografovala jsem digitální zrcadlovkou Canon 350D s objektivem EF-S 17-85 mm. Jedná se o poměrně univerzální objektiv, který umožňuje široké možnosti komponování záběrů. Jeho další výhodou pro pořizování takovéhoto typu reportáže, kde není možné využít stativ, je stabilizátor obrazu. Kruhová clona zase umožňuje práci s hloubkou ostrosti, což je užitečné při focení portrétních fotografií. Fotografie byly pořízeny v manuálním režimu, nebo v režimech s prioritou času a clony. Pokud to bylo možné, snažila jsem využívat manuální ostření. Někdy mě ale zaujal rychlý děj a neměla jsem čas „pohrát“ si s ostřením a tak jsem ocenila i možnost automatického ostření, přestože výsledek není tak precizní. Vlastním kartu s kapacitou 16GB, takže jsem pořídila všechny fotografie ve formátu RAW i jpg., což mi usnadnilo následné třídění a úpravu vybraných snímků. Vybrané snímky jsem následně ještě upravila v programu Adobe Photoshop.

Reflexe události v médiích

Média událost rovněž reflektovaly převážně prostřednictvím fotografie nebo videozáznamu. Nepovedlo se mi dohledat například žádnou psanou reportáž z průběhu masopustu na Malé Straně. Je také možné, že je z hlediska médií atraktivnější žižkovský masopust, protože je rozsáhlejší a trvá delší dobu.

Sebehodnocení

Cílem tohoto projektu bylo reflektovat ve fotografii prvky lidového divadla, které doposud přetrvaly v masopustních oslavách. Vybrala jsem si jeden z pražských masopustních průvodů, konkrétně malostranský, a to zejména kvůli specifickému prostředí starého města. Fotografie měly zachytit tradiční postavy přítomné v průvodu, interakce mezi účinkujícími a diváky a také výstupy inscenované v průběhu průvodu (masopustní svatba, střílení medvěda apod.) Pokud jde o zachycení typických postav a interakcí v průvodu, myslím, že se cíl povedlo naplnit. Zachytit krátké scénky (v rámci průvodu se odehrály tři nebo čtyři) bylo ale poněkud problematické. Trvaly většinou pouhých pár minut, a protože jsem se průvodu účastnila poprvé, nedokázala jsem odhadnout, kde a kdy se zrovna odehrají. Mnohdy jsem tudíž zrovna byla na druhém konci průvodu a nepodařilo se mi dostat dostatečně blízko k fotografovanému objektu, který byl už obsypaný dalšími fotografy a zástupci médií. Vždy jsem se proto snažila alespoň hledat nějaká vyvýšená místa v okolí. Do výsledného souboru jsem zařadila jednu fotografii ze závěrečného „střílení medvěda“, která byla pořízena z Karlova mostu a je na ní tak zachyceno dění nejen na podiu, ale i pod ním, mezi přihlížejícími maskami. Pokud bych se rozhodla fotografovat tento masopustní průvod znovu, orientovala bych se lépe a věděla, kdy a kde zhruba přijdou jednotlivá zastavení. Problém pražského masopustu je, že se jedná o skutečně masovou záležitost, velice atraktivní pro média, turisty i místní obyvatele. Pokud bych fotografovala masopustní průvody v menších obcích, takovýto problém by zřejmě nenastal. I přes výše zmíněné obtíže si myslím, že se cíl práce povedlo naplnit. Já jsem si fotografování užila a s fotoaparátem průvodem doslova protančila. Doufám, že se něco z bujaré atmosféry povedlo přenést i do tohoto souboru fotografií. Vzniklý cyklus fotografií by mohl být využitelný v jakémkoli internetovém či tištěném periodiku, které by chtělo formou fotoreportáže reflektovat pražský masopust. Vzhledem k volbě tématu a k zaměření na divadelní prvky by soubor mohl být zajímavý obzvláště pro některá kulturní periodika.

Bylo by velmi zajímavé na tento projekt navázat sérií fotoreportáží z masopustních průvodů po celé republice, zejména například na jihočeském nebo moravském venkově, kde se v některých obcích dodnes udržely tradiční obchůzky po domech, včetně sehrávání scének a provádění rituálů, např. povalování žen do sněhu, házení hrnci od masa apod. Tento cyklus by mohl být ale doplněn i o podobu průvodů ve městech, kde rovněž přetrvaly v menší či větší míře některé prvky původní lidové tradice, ale v mnohém se průvod také proměnil vlivem zrychlení a modernizace života. Právě tento kontrast by bylo možné do potenciálního cyklu fotografií zapracovat. Jak již bylo zmíněno výše, není tato problematika v odborné literatuře zatím podrobně zpracována. Fotografie by při tom mohla sloužit jako ideální médium, vzhledem k silně vizuálnímu charakteru události.