Veronika Svrčinová 1. Cíl práce
Cílem práce je poskytnout dva odlišné pohledy na multižánrové kulturní centrum Cooltour, které se nachází na Výstavišti Černá louka v Ostravě, a zároveň s ním veřejnost seznámit. Kontrastem, který bych v práci ráda zachytila, je rozdílné využití jeho prostor ve dne a v noci.
Během dne funguje v části kulturního centra kavárna, kterou veřejnost příliš nevyužívá. I když se nachází jen pár metrů za hlavním Masarykovým náměstím, při vstupu skleněnými dveřmi návštěvníky překvapí prázdný, majestátní interiér. Kromě obsluhy a pár nenápadných hostů tady nikoho nenajdete. Oproti tomu v noci se celé prostory i okolí probouzejí z denního spánku a ožívají v místo střetávání inspirace, životní energie a samozřejmě kulturních myšlenek a sebevyjádření. Právě tento „přerod“ z ospalého na životem nabité místo jsem se snažila ve svých snímcích ukázat. Práce je propojením mé profesní fotografické a tematické kulturní profilace.
2. Zdůvodnění volby tématu
Již od útlého věku jsem byla vychovávána v uměleckém duchu a kulturní atmosféře. Téměř celá naše rodina se už několik let aktivně věnuje folklóru, a to buď v rámci taneční složky nebo hudební – jako houslisté cimbálových muzik. Od narození jsem se tedy pohybovala v prostředí, které mě nejspíše ovlivnilo na celý život. Naučilo mě vnímat umělecká vyjádření a v pozdějším věku, kdy jsem sama začala ovládat hru na housle i folklórní kroky, a hrdě tak mohla nosit valašský kroj, prohloubit tento vztah a věnovat se kulturnímu životu naplno. Postupně mě ale začínaly přitahovat i jiné formy umění, jako například alternativní hudba, divadelní inscenace, film, výstavy a další. Spolu s hledáním vlastního já mě provázelo prohledávání ostravské kulturní scény.
A právě v této době také vznikl Cooltour, který jako jeden z mála projektů přitahoval kulturu a život zpět do centra města a nevynášel ji pryč. Okolí hlavního Masarykova náměstí totiž začíná být v posledních letech vylidněné. Obchody, všemožné krámky, ale i restaurace, kavárny a noční kluby odlákalo z historického jádra nejen obchodní centrum Nová Karolina, postavené o pár stovek metrů dál a okolí Stodolní ulice, ale i další spousta jiných proměnných. Když problém spojíme ještě s havířskou minulostí a odlivem velkého množství lidí z moravskoslezského kraje je téměř zázrak, že v Ostravě něco podobného rozsahu vůbec vzniklo. Cooltour je unikátním projektem hned v několika ohledech.
Kulturní centrum sídlí v jedné z budov ostravského výstaviště, která v minulosti sloužila také jako městský pivovar. Zchátralých a nevyužívaných prostorů se v říjnu 2011 ujali Andrej Harmečko a Petr Sýkora. Vlastními prostředky je opravili, a to i přesto, že jim město budovu vypůjčilo s dost nejistým osudem. Doteď není jasné, jestli ji nahradí jiný kulturní projekt a zda, či spíše kdy, ji někdo nechá zbourat. Spolu s ostatními mladými a progresivními lidmi, které do projektu přizvali, se do realizace vrhli doslova „po hlavě“. Nulové zkušenosti brali jako výzvu a šanci, naučit se při studiu něco nového. Většinu týmu totiž tvořili středoškolští nebo vysokoškolští studenti, kteří chtěli Ostravu změnit k lepšímu. Možná právě proto koluje Cooltouru v krvi tolik energie a podařilo se mu ostravskou scénu zvednout na úplně jinou úroveň.
Účelem vzniku Cooltouru je poskytnout pro současné umění, nové formy a žánry nebo mladé talenty dosud neexistující platformu a zázemí. Jak vysvětluje současný ředitel Andrej Harmečko, inspiroval jej příběh Košic a podobných postindustriálních měst s jedním velkým zaměstnavatelem (v Ostravě je to ArcelorMittal). Stejně jako Ostrava se tato města ze své historie snaží vymanit a najít novou cestu. Tehdy si také uvědomil, že městu chybí kreativní platforma, která na oficiální úrovni začne všem přibližovat tzv. Creative Industry. Ten se dá vysvětlit jako propojování, vzájemná pomoc nebo výměna myšlenek mezi různými institucemi. Harmečko navrhuje třeba spolupráci Vysoké školy báňské a Fakulty umění Ostravské univerzity, které si navzdory odlišnostem mají co nabídnout. Sám Cooltour podobného propojení využil například v roce 2014 při kultivaci budovy. Jedna její část, ale také zástavbové okolí do detailu demonstruje komunistickou šeď, vybledlou zelenou a ostré panelákové hrany. Je to zkrátka ztracený koutek asi sto metrů v zákrytu za hlavním náměstím, kde by kulturní centrum nikdo nečekal. Harmečko se spojil se Střední uměleckou školou v Ostravě a přenechal jí výtvarnou iniciativu nad výkladními skříněmi a přilehlou stěnou. Výsledkem je sofistikovaná malba mapující ostravské kulturní kořeny a barevná mozaika kousek od vstupního schodiště. Spolu s freskou mladé dívky nade dveřmi začalo celé místo dýchat a probouzet kreativní myšlenky už na první pohled.
Kulturu ředitel Harmečko nechápe jako pojem definující skupinu druhů umění či pouhé spotřební zboží, ale jako definici sebevyjádření člověka. Na rozdíl od podobných organizací má Cooltour mnohem rozsáhlejší cíle – vytvořit moderní kulturní instituci, která bude přispívat k rozvoji Ostravy, oživení jejího centra, propojovat různé skupiny společnosti a nabízet jim zábavu, vzdělávání, seberealizaci a odpočinek. Indikátorem úspěšnosti pro něj není vysoká návštěvnost akcí, ale skutečný dopad na místní komunitu. Cooltour je spojením umělecké laboratoře, kulturní instituce a komunitního prostoru. Scházejí se v něm aktivní lidé, kteří chtějí Ostravu nějak změnit.
Právě z tohoto širšího zaměření vychází také pestrost pořádaných akcí a různorodost využití prostoru. Organizují se zde přednášky, workshopy, besedy, koncerty, divadelní a taneční vystoupení, tematické večírky, plesy, promítání, tančírny, kurzy, benefiční sbírky a spousta dalších událostí. Každý Ostravan to tady zná a dovolím si říct, že každý zde najde něco pro sebe. Cooltour pořádá i několik dlouhodobějších projektů. Mezi nimi jsou například Zažít Ostravu jinak (oslava sousedského života, během které lidé v ulicích Ostravy hostí své sousedy, nabízejí spoustu jídla, pití a dobrou zábavu), Use-It (smysluplná mapa města v angličtině s praktickými informacemi pro turisty, kterou Cooltour každoročně obnovuje), Restaurant day Ostrava (jednodenní festival amatérských kuchařů a restaurací), Mental Café (pojízdná kavárna, která zaměstnává osoby s postižením a snaží se o bourání předsudků s nimi spojených) nebo Komunitní zahrada Tržnice (v níž si lidé mohou vypěstovat vlastní bylinky či zeleninu).
Prostory Cooltouru může využívat prakticky kdokoliv (firmy, různé organizace apod.), a to díky multifunkční místnosti spojené s kavárnou nebo kreativní kanceláři Coolna. Podle produkční Cooltouru Romany Adámkové ale i těchto možností využívá veřejnost spíše v pozdně odpoledních nebo večerních hodinách. Pravidelně se tady během dne setkává třeba skupinka zaměstnanců Magistrátu města Ostravy. Kulturní centrum disponuje rovněž tanečním sálem, Novou scénou s velkým pódiem, malým pódiem v prostředí kavárny a venkovní zahrádkou, která má v létě také svůj vlastní bar, opravnu jízdních kol a dřevěné pódium.
Multižánrové kulturní centrum Cooltour tedy zastává v jádru města nezanedbatelnou roli. Oživuje ho, přináší nové inspirace, aktivizuje občanskou společnost a místní komunitu. V roce 2015 se Ostrava ucházela o titul Evropského města kultury, to podnítilo její další rozvoj a zároveň povzbudilo podobně smýšlející projekty nebo kulturní počiny. Ačkoli nakonec vyhrála Plzeň, udržel si Cooltour svou vysokou laťku a pokračoval ve vymýšlení dalších obohacujících programů a plánů. Ostravu tak třeba jednou přestane zbytek republiky vnímat pouze jako postindustriální a hornické město. Bude i místem, které právě díky své bohaté minulosti, Cooltouru a podobným místům a akcím nabízí velké množství zážitků.
Kvůli tomu, že Cooltour v Ostravě plní tak výjimečnou kulturní roli, jsem si ho vybrala do svého projektu. Fascinuje mě, že se v něm přes noc formují plány měnící nejen město, ale i mentalitu Ostravanů. Že tady vzniká budoucnost města, která jde odspodu, a ne z nějakého rozhodnutí na radnici. Že se celý tým centra stará o kulturní život této komunity a nabíjí ji energií. A líbí se mi přerod interiéru Cooltouru, který každý den v rámci těchto aktivit ožívá.
3. Zdroje/stav problematiky
I když je přínos Cooltouru obrovský, je až překvapivé, jak malou mediální odezvu jeho činnost má. Články se z velké části věnují spíše aktuálním pořádaným akcím a důvody založení nebo detaily fungování nereflektují. Sloužily mi proto hlavně jako doplnění. Klíčovým zdrojem pro mě byla výroční zpráva Cooltouru z roku 2015 (dřívější ani pozdější už organizace nevydala). Ta mi pomohla pochopit filozofii a cíle kulturního centra. Přínosem byly také webové stránky Cooltouru, které přinášejí přehled o aktuálních projektech i chystaném programu. Během realizace práce a focení jsem využívala také přítomnosti různých členů týmu a ve volných chvílích s nimi hovořila o prvních letech fungování, jejich práci a Cooltouru jako takovém. Velmi mi pomohlo, že znám hudebního dramaturga Filipa Košťálka, který mi vždy odpověděl na všechny dotazy nebo pomohl zkontaktovat produkční Romanu Adámkovou a ředitele Andreje Harmečka.
Podobnou formou jako já se Cooltour zatím fotograficky nikdo zachytit nepokusil. Projekt propojuje tři různorodá témata – fotografii interiéru, koncertu a noční focení. Všechny z nich jsou velmi složité na zachycení. Při focení interiéru musí autor zaznamenat statický obraz, a přesto nějakým způsobem zaujmout diváka. Jde tedy o hledání zajímavých úhlů, které daný prostor charakterizují a dokumentují. V mém případě ukazují holost a pravou podstatu jeho samotného.
Koncertní fotografie představuje naprostý opak. Navíc ve spojení s nočním focením je technicky mnohem náročnější. Jde v ní o správné nastavení především tří funkcí fotoaparátu,
a to délky uzávěrky, nastavení clony a ISO. V druhé řadě pak o lepší fotografické vybavení. Oproti samostatnému nočnímu focení během koncertu není možné použít dlouhou uzávěrku a stativ. Musí se všechno skloubit tak, aby měl objektiv dostatečné množství světla a zároveň nebyli všichni návštěvníci nebo kapela rozmazaní. Tento projekt jsem brala jako výzvu, jak focení večerních koncertů konečně porozumět a zdokonalit se v něm.
Největší inspirací při focení koncertů pro mě byl hudební festival Colours of Ostrava, především zachycení noční scény. Jedním z jeho fotografů je Matyáš Theuer, jehož snímky dokáží vždy přesně zaznamenat ten správný okamžik i náladu publika. Koncertní fotografii se ale věnuje také velká spousta jiných fotografů.
4. Ideový plán
Jak zaznělo už na začátku, hlavním cílem celé práce je ukázat dvě odlišné tváře ostravského kulturního centra Cooltour. Z počátku jsem sice uvažovala o tom, že by se jednalo o „normální“ set reportážních fotek, které by pouze zachycovaly a dokumentovaly jeho atmosféru. Nakonec jsem se ale rozhodla pro trochu netradičnější způsob ztvárnění, který ho podle mě dokáže vystihnout mnohem lépe. V kontrastu zřetelněji vynikne odlišná povaha Cooltouru a vlastně kultury jako takové. Protože i do divadla, kina nebo galerie chodíme nejčastěji během večerních hodin nebo víkendů. Dalo by se tedy říct, že veškerá kultura přes den spí a lidstvo si na ni nachází čas až ve volných chvílích mezi prací.
V této práci představuji sérii reportážních fotek, které se zaměřují na kontrastní zachycení stejných míst. Nemusí to ale být vždy ze zcela stejného úhlu pohledu, aby výběr nepůsobil příliš mechanicky. Stačí, že dané místo půjde podle okolí rozeznat. Kromě těchto dvojic jsem chtěla zařadit také některé „osamocené“ fotografie, které by stereotypní focení trochu rozbily a zároveň demonstrovaly buď prázdnotu nebo živost a zdůrazňovaly nějaký aspekt sálu.
Realizaci jsem už na počátku vyhodnotila jako poměrně časově náročnou. Protože bylo potřeba důkladně si naplánovat a rozhodnout, které akce nejlépe vystihnout živou atmosféru
a na které mě případně pořadatelé (kteří si mohli sál Cooltouru pronajmout) pustí. Také denní focení bylo potřeba sladit s chystáním prostoru pro nadcházející akce a podobně. Cooltour navíc zveřejňuje program s maximálně měsíčním předstihem, takže výběr konkrétních focení závisel na operativním domlouvání s produkční Romanou Adámkovou. Na práci jsem proto začala pracovat už v říjnu.
5. Postup práce + zdůvodnění způsobu zpracování
Jelikož nevlastním žádný fotoaparát, fotila jsem snímky na dvě vypůjčené digitální zrcadlovky, a to Canon EOS 100D s objektivem EFS 18–55 mm a Nikon D3200 s objektivem
AF-S DX 18–55 mm. Během koncertů není možné nastavit dlouhou uzávěrku, aby snímky nebyly rozmazané. Proto jsem během celé realizace nevyužila stativ. V případě potřeby pevnějšího ukotvení mi posloužil svět kolem – zábradlí, stůl, židle nebo jiné věci. Mým cílem nebylo suplovat roli oficiálního fotografa akce a zachycovat návštěvníky pro jejich vzpomínky. Soustředila jsem se na zcela jiné detaily a cíle. Proto nepoužívám ani externí blesk, který by případně přisvítil obličeje diváků. Na celý projekt mi tím pádem vystačily jenom dvě zmíněné zrcadlovky.
Protože jsem práci realizovala v zimních a jarních měsících, omezilo to mé možnosti focení všech prostorů. Z výše vyjmenovaných zachycuji pouze Novou scénu (velký horní sál s kapacitou 450 diváků na stání nebo 200 k sezení a s pódiem) a dolní místnosti s kavárnou, rozsáhlým interiérem k posezení nebo práci, projektorem s plátnem a menším pódiem. Některé fotografie jsou pro dokreslení umístění Cooltouru venkovní.
Lektoři a účastníci kurzů a lekcí v tanečním sále si nepřáli být foceni, a tak jsem jejich přání respektovala. Proti totiž byla také produkční Romana Adámková. Stejný problém pak nastal rovněž v případě Coolny. A protože byla zima, uzavřel Cooltour i venkovní a komunitní zahrádku. Pokud bych tyto prostory vyfotila alespoň pro ilustraci, ztrácely by potřebný kontrast v druhé rovině.
Prázdné prostory bylo možné přijít nafotit kdykoliv, a tak záleželo pouze na domluvě. Z nočních akcí jsem si vybrala tři – Vokalparty, ostravskou klubovou noc PENDL a Retro party. První z nich se konala v dolních prostorech s kavárnou a přišlo na ni nejméně lidí. O to více ale byla atmosféra intimnější a útulnější. Na menším pódiu zahrál a zazpíval rodinný vokální kvartet Megafon a brněnská folk-roková kapela The Shookies. Zatímco repertoár kvartetu představovaly především světoznámé nebo české originálně přezpívané písničky, The Shookies předvedli osobnější koncert s vlastními kousky ve stylu Mumford and Sons. Zpěváka Filipa Burše mezi diváky podporovala i jeho přítelkyně, kterou zachycuje i jedna z fotografií. Na konci celá kapela sešla z pódia a zahrála přímo mezi diváky. Intimní atmosféru doplňovalo také namodralé přítmí v sálu.
Ostravská klubová noc PENDL je festivalem, který už počtvrté zaplnil hned pět klubů v centru. Mezi ně patřil samozřejmě Cooltour, ale také Barrák, Dock, Marley nebo Stará aréna. Návštěvníkům stačí během večera pouze jediná vstupenka a celou dobu mezi místy volí podle preferovaných kapel. V Cooltouru vystoupila jako první známá valašskomeziříčská Mňaga a Žďorp, kterou po hodinové pauze vystřídali turbo-šansonoví Poletíme? I když se festivalu zúčastnilo několik klubů a lidé mezi nimi fluktuovali, kapacita obou koncertů byla vyčerpána. Oba mi tak poskytly dobré podklady pro ilustraci zdejší živelnosti.
Poslední vybranou událost představovala Retro party, která se stejně jako v předchozím případě konala hlavně v prostorách Nové scény. Kapelu tentokrát vystřídal DJ a hity 50. až 90. let. Ozvláštněním bylo oblečení návštěvníků stylizované do retra. Dolní sál s kavárnou představoval jakousi „oddychovou zónu“ s cukrovou vatou, popcornem nebo občerstvením z podniku Dvě buchty. Díky neobvyklému využití prostoru jsem mohla zachytit zase jeho jinou podobu a tvář. Také horní sál se díky DJovi, projekci za pódiem a různým světelným efektům proměnil.
Fotografie jsem nejdříve fotila ve formátu RAW, kvůli případným postprodukčním úpravám. Výslednou sérii jsem v prvním kole vybírala podle zdařilosti a toho, jak dokumentovaly jednu nebo druhou rovinu. V druhém kole výběru pak šlo o nalezení „protikladných“ dvojic ve stejném interiéru nebo exteriéru a vytřídění případných osamocených fotografií. U nich záleželo na demonstraci jiného využití prostoru nebo odlišné atmosféry než na jiných snímcích. Nakonec jsem se rozhodla pro zařazení celkem 17 fotografií z nichž 9 tvoří kontrastní páry a 8 doplňuje celý set.
Některé fotografie jsem postprodukčně upravovala v bezplatném programu Polarr od společnosti Microsoft. Protože v malém hledáčku fotoaparátu vypadají snímky jinak než na velké obrazovce počítače, šlo především o případné ořezání, úpravu kontrastu a barev nebo redukci digitálního šumu. Ten mohl vzniknout při hledání správného zachycení nočních koncertů a při horších světelných podmínkách.
5.1.Komentáře k fotografiím
Fotografie č. 1
Vstup do ostravského multižánrového kulturního centra Cooltour s příchozím schodištěm a freskou tváře mladé dívky nad skleněnými dveřmi.
Fotografie č. 2
Okolí vstupu do Cooltouru. Vlevo je možné vidět výtvarnou iniciativu žáků Střední umělecké školy v Ostravě. Malba na výstavních skříních zobrazuje význačné ostravské osobnosti, například básníka Petra Bezruče nebo barona Solomona Mayera Rotschilda. Fotografie zachycuje také kontrast přilehlé komunistické zástavby s barevností Cooltouru.
Fotografie č. 3
Spodní prostory s pohledem na kavárenský bar a posezení před pódiem.
Fotografie č. 4
Pohled na spodní pódium během dne, kdy slouží jako místo pro možné pracovní aktivity nebo konference. Celé spodní prostory jsou vybaveny buď lehkými přenosnými stoly a židlemi nebo paletami. V případě potřeby je velmi jednoduché interiér přeměnit a přizpůsobit jinému využití.
Fotografie č. 5
Zákoutí spodního sálu s gramofonovými deskami na zdi a dvěma „zapomenutými“ nafukovacími zvířátky.
Fotografie č. 6
Horní Nová scéna s velkým pódiem, které je na zobrazené fotce zrovna částečně rozložené. Červené sedačky je v případě potřeby možné odstranit.
Fotografie č. 7
Protnutí venkovního a vnitřního opuštěného světa. V pozadí je vidět vstup do vedlejšího klubu Marley.
Fotografie č. 8
Spodní sál s pódiem se využívá spíše pro menší, intimnější akce. Fotografie je zachycena během Vokalparty, konkrétně koncertu rodinného uskupení Megafon.
Fotografie č. 9
Atmosféra v publiku během koncertu The Shookies. Fotografie zachycuje přítelkyni Filipa Burše, hlavního zpěváka.
Fotografie č. 10
Přídavek kapely The Shookies. Poslední dvě písničky zahráli akusticky přímo mezi diváky.
Fotografie č. 11
Vytížený bar během Retro party. Na některých hostech lze rozpoznat stylizaci oblečení do retra.
Fotografie č. 12
Spodní sál fungoval na Retro party jako oddechová zóna s občerstvením. Fotografie ukazuje prodavače cukrové vaty.
Fotografie č. 13
Přeplněný sál Nové scény a koncert kapely Mňaga a Zďorp na večerním festivalu PENDL.
Fotografie č. 14
Momentka roztančeného publika a hlídající ochranky během jednoho z koncertů na festivalu PENDL.
Fotografie č. 15
Energické vystoupení DJ Retro party, během kterého nepřestal téměř ani na sekundu tančit. Atmosféru podkreslovala promítaná projekce za jeho pultem.
Fotografie č. 16
V Cooltouru přijde každý na jiné myšlenky. Návštěvníci odhazují stud při koncertu kapely Poletíme? na festivalu PENDL.
Fotografie č. 17
Na přes den zapomenuté schodiště se večer návštěvníci přesouvají na cigaretu, provětrat po tanečních kreacích nebo si popovídat mimo vnitřní hluk.
6. Sebehodnocení
S výsledkem projektu jsem nakonec i přes určité nedostatky spokojená. Protože s nočním focením koncertů nemám příliš velké zkušenosti, bylo ze začátku náročnější naučit se na fotoaparátu správně nastavit všechny parametry. To zřejmě vedlo k větší časové náročnosti a ne zcela perfektnímu výsledku. Na druhou stranu jsem si tento projekt vybrala právě proto, že jsem nechtěla jít cestou nejjednodušší volby, ale také si z jeho realizace odnést nové poznatky a schopnosti. Zkrátka se zlepšit v něčem, co nebylo mou silnou stránkou. To se mi podařilo jak v oblasti focení, tak konečné postprodukce, se kterou jsem předtím prakticky vůbec nepracovala.
Největším úskalím byly ne vždy ideální světelné podmínky, které zhoršovaly celou realizaci. Zejména se projevily v případě, kdy bylo potřeba zachytit nějakou neopakovatelnou momentku nebo okamžik. Některé fotografie, které odpovídaly mým představám pak bylo nutné vyřadit, protože se na počítačovém monitoru ukázaly jejich nedostatky.
Dalším možným zádrhelem, na který by se v budoucnu dalo navázat je zachycení atmosféry Cooltouru během zimního a jarního období, kdy nejsou využívány všechny prostory. Například v létě by mohly být zajímavé zejména snímky letní zahrady s barem a pódiem nebo komunitní zahrady. Jsem ale toho názoru, že právě v mnou zvolených obdobích, kdy Cooltour nezaplavují studenti a veřejnost během letních prázdnin, lépe vynikne vybraný kontrast. Dále je také škoda, že nebylo možné zachytit taneční sál a Coolnu.
Největším přínosem projektu a jeho jedinečnost tkví zejména v tom, že na rozdíl od oficiálních fotografů akcí sleduje odlišné cíle a chce prostory Cooltouru divákovi představit ze zcela jiného úhlu pohledu. Místo zachycení jednotlivých událostí a jejich návštěvníků ukazuje kontrast přes den spícího a v noci žijícího místa, které je pro Ostravu velmi důležité a posouvá její kulturu zcela jiným směrem. Pomocí jednotlivých fotografií se mi, podle mě, podařilo tento aspekt a zároveň atmosféru Cooltouru zaznamenat. Dalším přínosem je, že se o podobný pohled na ostravské multižánrové centrum zatím nikdo nepokusil, a tak vyniká odlišný charakter podniku.
7. Zdroje
HARMEČKO, Andrej. Kulturní centrum Cooltour - Výroční zpráva 2015. Ostrava: Kulturní centrum Cooltour. 26 s.
http://www.novasit.cz/network/network
http://www.ostravan.cz/7337/sef-klubu-cooltour-andrej-harmecko-v-ostrave-zacina-kulturni-revoluce/
SIKORA, Ondřej. Vícezdrojové financování kulturních organizací. Případová studie Kulturní centrum Cooltour Ostrava. Brno, 2016. Diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Hudební fakulta. Katedra hudební produkce.
