Kuba: V převlečení za turistku

1. CÍL A ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU

Hlavním cílem fotografického reportážního cyklu Kuba: V převlečení za turistku je vytvořit rozmanitou kolekci fotografií vzniklých na Kubě. Pozornost bude věnována zejména pouličnímu dění, životu a atmosféře venku, detailům, které nemusí být vnímány pro Kubu jako typické. Zároveň ale kolekci zastřeší i klasické kubánské motivy. Zaměření se na detail a jistá vybočení z tématu mají poskytnout divákovi volnost ve vytváření si názoru na prostředí Kuby, jelikož nechce zdůrazňovat jednu stránku zdejšího života, ale zachytit obrazy „tak jak leží a běží“. Jsem si vědoma toho, že kolekce proto může působit nesourodě a hledat hlavní linku nebo příběh společný všem fotografiím může být pro příjemce složité. Smyslem daného zachycení atmosféry je však také poukázat na kontrast, který, podle mého názoru, vzniká mezi Kubou tak, jak ji mohou vnímat turisté a Kubou každodenní, v jejíž realitě žijí izolovaní Kubánci.

Kdybychom například provedli dotazníkový výzkum na letišti v Havaně a žádali turisty a jiné cestovatele, aby před odletem z ostrova popsali dojem ze své návštěvy, setkali bychom se s velkou pravděpodobností s diametrálně odlišnými podobami Kuby. Tuto hypotézu zakládám na jedné straně na zkušenosti s články a fotografiemi na webech, blozích, internetových portálech a v nejrůznějším periodickém tisku, na straně druhé čerpám z vlastních zážitků při cestě, kterou jsem na Kubu podnikla v červnu roku 2011.

Název Kuba: v převlečení za turistku má prozaický důvod: na Kubu jsem vycestovala s turistickým vízem a společně s kolegyní jsme také měly dojem turistické návštěvy po celou dobu zachovávat. Řečeno jinými slovy, měly jsme věrně zapadnout do davu návštěvníků, nijak na sebe neupozorňovat a prožít naši „skvělou exotickou dovolenou“. Úkol, se kterým byla naše cesta na Kubu spojena, byl ale veskrze opačný. Jako vyslankyně organizace Člověk v tísni jsme měly objíždět ostrov a vyhledávat rodiny politických vězňů. Při krátkých návštěvách, které většinou netrvaly déle než dvacet minut, jsme rodinám, a někdy i samotným bývalým vězňům, předávaly peníze a léky, zjišťovaly okolnosti spojené s pobytem ve vězení a s životem na okraji společnosti. Měla jsem tedy jedinečnou příležitost nahlédnout skrz objektiv jak na „lesk“, tak na „bídu“ tohoto ostrova ve svém vlastním, ale i metaforickém slova smyslu.

Téma Kuby mě už dříve zajímalo z více pozic. Jako studentka španělské filologie jsem měla zkušenost s některými autory kubánské literatury[1], ale třeba i s filmy, které dokumentovaly přerod kubánské společnosti, nebo se Kuby a Kubánců nějakým způsobem týkaly. V médiích jsem sledovala vývoj politických a ekonomických událostí na Kubě do té míry, do jaké bylo možno se s nimi běžně setkat na stránkách deníků nebo společensko-politických týdeníků. V tomto ohledu mne zajímaly také texty zabývající se lidsko-právní tématikou nebo problematikou státních režimů.

Vlastní projekt jsem si však zcela samostatně nevybrala. Dalo by se konstatovat, že si pomyslně „on vybral mne“. K cestě na Kubu jsem se dostala docela náhodou, přivedla mě k ní znalost španělského jazyka. Když kubánská sekce Člověka v tísni sháněla překladatelku a doprovod pro svou zaměstnankyni při výjezdní akci, protože jim na poslední chvíli účast někdo odřekl, měla jsem to štěstí, že organizace oslovila mne.

Jako takový lze tedy projekt považovat spíše za vedlejší produkt mé cesty na Kubu. Přesto mám za to, že pořízené materiály jsou exkluzivní a zaslouží si takovéto zpracování.

2. ZDROJE A STAV PROBLEMATIKY

Než přistoupím k samotnému tématu fotografování, považuji za vhodné zmínit základní údaje o Kubě a její historii, a to zejména o historii novodobější. Teoretickou oporu mi poskytne také kapitola věnující se současné politické a ekonomické situaci a turismu na Kubě.

2.1. Základní informace o Kubě

Kuba je ostrovní stát ležící v oblasti Karibského moře. Jeho hlavní město, La Habana, leží na severozápadě ostrova a obývá jej populace větší než dva miliony. Rozloha Kuby činí 110 860 km2 a celkový počet obyvatel se blíží číslu jedenáct a půl milionu (2009). Nejpočetnější etnickou skupinou jsou zde běloši, kteří tvoří zhruba šedesát pět procent obyvatelstva, po nich následují mulati a mesticové, kteří tvoří kolem dvaceti pěti procent obyvatelstva a na černošské etnikum připadá asi deset procent Kubánců. Co se týká rozložení náboženského vyznání, katolíci jsou zde zastoupeni téměř čtyřiceti procenty zdejší populace, protestanti dvěma a půl procenty, zbytek tvoří pomálu jiná náboženství a hlavně zde spadají lidé bez vyznání. Přes devadesát devět procent obyvatel je gramotných.[2]

2.2. Kubánská cesta k svobodě

Boj za svobodnou Kubu je proces s velmi dlouhou a hutnou historií, jelikož ostrov byl po staletí nepřetržitě spravován a ovlivňován jinými státy a mocnostmi. Kuba byla jedním z prvních míst, které při své plavbě do Indie „objevil“ roku 1492 Kryštof Kolumbus, a proto se také brzy stala kolonií náležící Španělskému království.

O tři století později, v době, kdy na jihoamerický kontinent postupně začaly prosakovat myšlenky Velké francouzské revoluce, nemělo Španělsko, které řešilo své vlastní problémy s Francií, šanci učinit přítrž šířícímu se hnutí za nezávislost. Stejně jako v ostatních okolních koloniích Jižní Ameriky, i na Kubě stouplo mezi obyvatelstvem národní uvědomění a formovala se buržoazie.[3] Od šedesátých let devatenáctého století probíhalo období povstání a výbojů proti španělskému imperialismu.[4] Z této doby vyniká „incident z 10. října roku 1868, kdy nadějný básník, právník a majitel třtinové plantáže Carlos Manuel de Céspedes zahájil rebelii na své plantáži … coby zastánce zrušení nevolnictví solidárně osvobodil své vlastní otroky a při té příležitosti představil projev nazvaný Grito de Yara (Provolání z Yary), v němž volal po vzniku svobodné, nezávislé Kuby a vyzýval ostatní separatisty nespokojené se stávajícími poměry, aby se k němu připojili.“[5] Nepokoje druhé poloviny devatenáctého století vyvrcholily v roce 1898, kdy Španělé o své poslední kolonie - Puerto Rico, Filipíny a Kubu - přišli. Do válečné situace však intervenovaly Spojené státy americké a na základě Pařížské dohody, kterou podepsaly se Španělskem, obsadily území a převzaly nad Kubou absolutní moc.[6]

Myšlenkovým vůdcem a symbolem boje za svobodu se stal spisovatel a novinář José Martí. Na Kubě prožil asi třetinu svého krátkého života, i tak ale zásadně ovlivnil zdejší vývoj. Publikoval v exilu, také založil důležitou Partido Revolucionario Cubano, neboli Revoluční stranu Kuby, což bylo lidové hnutí, které na konci století válku o nezávislost významně živilo.[7] Na jeho myšlenky navázala i další generace bojovníků za svobodu.

Nesporně signifikantní postavou v dějinách Kuby byl ve dvacátém století Fulgencio Batista, „mazaný a úskočný politik“[8], který už od třicátých let zastával důležité funkce. V roce 1940 vyhrál prezidentské volby a snažil se o nejrůznější sociální reformy, načrtnul také velmi liberální a demokratickou ústavu. Jeho inovace se ale nesetkaly s úspěchem a po volbách v roce 1944 musel odstoupit z prezidentského křesla. Zanedlouho poté uzavřel s americkou mafií na Floridě smlouvu týkající se podílu, který mu na Kubě připadne z výnosu za hazard, a před prezidentskými volbami roku 1952, ve kterých by pravděpodobně neuspěl, provedl vojenský převrat. Brzy po aktu byl jako vůdce uznán americkou vládou.[9]

Válka o nezávislost ale pokračovala, tentokrát už také z významné části v rámci ostrova. V padesátých letech svedly nejdramatičtější boje povstalecké skupiny v čele s Che Guevarou a Fidelem Castrem. Když postupně získávaly přesilu, Batista utekl na Silvestra roku 1958 z Kuby. Od ledna 1959 tak mohl převzít veškerou politickou moc „ozbrojený lid“. Tomuto prvnímu roku „nekončící“ kubánské revoluce se také říká Año de la Liberación, neboli rok osvobození.[10]

2.3. Život na Kubě po Revoluci

Do prezidentského křesla usedl Manuel Urrutia, veškerá moc se však přirozeně koncentrovala v jádru kolem Fidela Castra a Che Gevary. V prvním roce po převratu revoluční vláda přijala více než tisíc nových zákonů a opatření. Bylo to například snižování cen, první pozemkové reformy vyvolávající velká očekávání, ambiciózní opatření proti negramotnosti a nedostatku lékařské péče nebo omezení soukromého majetku. Za první tři roky, ve kterých tyto masové změny probíhaly, emigrovalo z Kuby na čtvrt milionu manažerů, soudců, právníků a pracovníků s technickým zaměřením.[11] Odliv důležitých profesí měl za následek nejen hospodářské problémy, ale také první kroky Fidela Castra proti kontrarevoluci. Cenzura tisku a jiná represivní opatření brzo udělaly z Kuby policejní stát. Vývoj země určovaly dvě tendence: rušení diplomatických styků s USA a naopak vřelé vztahy se Sovětským svazem, který režimem spřízněný stát ekonomicky podporoval. Sedmdesátá léta tak probíhala v relativní hospodářské prosperitě. Nicméně centrální ekonomický model vykazoval nedostatky už v osmdesátých letech a sotva se Castro začal pokoušet o renovace, Sovětský blok padl.

Vláda, závislá na ekonomice již neexistujícího SSSR, vyhlásila Período especial, tedy zvláštní období, někdy také nazývané ozdravné pětiletky.[12] Hubené roky měly v devadesátých letech za následek například zavedení přídělového systému potravin, který na Kubě funguje ještě dnes, nebo povolení prvního drobného podnikání v oblasti turistického ruchu, jelikož stát už nebyl schopen své obyvatele uživit. V rámci podnikání šlo nejčastěji o takzvané Casas particulares, což jsou zvláštním obrázkem[13] označené domy, ve kterých Kubánci poskytují ubytování turistům za kubánské konvertibilní dolary. Toto podnikání je však zatíženo fixními sazbami daní i v obdobích, kdy živnostníci nevykazují zisk, proto je spojeno s falšováním cen ubytování a jiným obcházením pravidel.

2.4. Současná situace na Kubě

V současné době je to už více než padesát let, co na Kubě vládne Partido Comunista de Cuba, tedy kubánská komunistická strana. Ta udržuje v zemi pomyslnou „nekončící revoluci“. Kuba se nachází ve špatné ekonomické situaci, kterou po dlouhé době zapírání nedávno uznalo i samotné vedení státu.[14] „Propad, který vyvolaly rekordně špatné sklizně cukrové třtiny a kávy, mimořádně nízké ceny niklu na světových burzách, Venezuelské ekonomické problémy a pokles turistiky, vyvolává mezi většinou Kubánců silnou frustraci…“[15] Došlo k hromadnému propouštění. O místo přišlo přibližně půl milionu státních zaměstnanců v srpnu roku 2010 a dalšího půl milionu zaměstnanců v březnu roku dalšího.[16]

Vláda se snaží tuto situaci kompenzovat prostřednictvím ústupků a povolení, které mají umožnit Kubáncům snadnější vstup do drobné podnikatelské sféry, takzvaného „domácího podnikání“. Ve skutečnosti to ale znamená spíše legalizaci toho, co bylo už dávno běžnou praxí.[17] Průměrné platy Kubánců zdaleka neodpovídají tomu, co musí běžně zaplatit za nejnutnější stravu, ošacení a jiné potřeby. Ceny nabízených produktů jsou pro ně natolik vysoké, že často musí oželet jednu potřebu, aby mohli uspokojit jinou. Proto svou situaci řeší většinou podnikáním na velmi rozšířeném a tolerovaném černém trhu, obcházením zákonů nebo žebráním na ulici.

Změny, které mají mít pozitivní vliv na podnikatelskou sféru, jsou ukotveny v reformách týkajících se prodeje aut[18] a bytů[19] z říjnu a listopadu roku 2011, ještě dříve z roku 2010 jsou to pak reformy, které umožňují Kubáncům podnikat ve 178 aktivitách a zaměstnávat pracovní sílu nejen z řad rodinných příslušníků.[20]

Tato forma kompenzace má u propuštěných zaměstnanců suplovat i odstupné a podporu v nezaměstnanosti. Reformy jako takové však „vyvolávají spíš nejistotu než nadšení: není totiž jasné, odkud Kubánci s úmyslem podnikat naberou komodity nezbytné pro rozjezd jakéhokoliv podnikání: know-how, peníze, materiály, vzájemnou důvěru, vybavení, technologie – to vše je na Kubě nedostupné již několik desetiletí. Jediné, co už bylo definováno, jsou daně – 25% příjmu půjde na sociální pojištění a dalších až 40% bude tvořit daň z příjmu. Pro rozvoj soukromé sféry jsou taková čísla zničující.“[21]

2.5. Turismus na Kubě

Turismus na Kubě tvoří již nepostradatelnou a stále více podporovanou složku státního hospodářství. Do státní kasy z něj putuje významné množství peněz. Cizinci nejnavštěvovanějšími oblastmi jsou plážové oblasti slavného Varadera, hlavní město La Habana, zemědělská oblast Viñales na východě ostrova, ale i historická provinční města jako jsou Trinidad, Santa Clara nebo Santiago de Cuba - druhé největší město ostrova.

Turisté, kteří své dovolené obětují desítky tisíc korun v cestovních kancelářích a putují do luxusních hotelových komplexů, samozřejmě dostanou to, za co si zaplatí. Stráví-li ale dovolenou uzavření v plážovém středisku Varadero, kam se většina Kubánců nikdy nedostane, hrozí nebezpečí, že lehce nabudou zkresleného dojmu. Obrázek „barevného skanzenu komunismu“, ve kterém se místní obyvatelé mají dobře, v noci tančí salsu, přes den posedávají a kouří doutníky a nemají žádné problémy, je jedno z převládajících a samotným státem podporujících zdání, které si s sebou turisté na památku po dovolené mohou odvézt.

Odvážnější turisté, kteří využívají stále populárnější službu – vypůjčí si automobil a cestují po ostrově, samozřejmě narazí na chudobu, žebráky a místní mentalitu s větší intenzitou a každý si místní prostředí a chování lidí vyloží po svém. Někteří ji však chápou jako součást místní exotiky, protože dokonce i ošuntělost může být vnímána jako pozitivum, na které cestovní kanceláře mohou turisty nalákat.

Samozřejmě na Kubu cestují také spousty „uvědomělých“ turistů, kteří chtějí tuto zem nejen poznat, ale chápou své „turistické poslání“ v širším kontextu. Vozí na Kubu knihy, španělsky psané noviny, ale třeba i pro nás tak obyčejné věci jako je mýdlo nebo šampon, u kterých, stejně jako u všech hygienických potřeb na Kubě, poptávka silně převyšuje nabídku.

2.5.1. Úskalí turismu

Za hlavní turistické problémy na Kubě bývá považována prostituce a žebráctví – oficiální zaměstnání mnoha místních obyvatel. Turisté mnohdy neví, že almužnou na ulici podporují stále větší množství Kubánců rezignovat na své povolání a raději žebrat. I takovým doktorům, jejichž plat činí měsíčně kolem tří set korun českých, se mnohdy vyplatí nastavovat na ulici prázdné ruce. Vydělají si tímto způsobem daleko více peněz než ve svém zaměstnání.

Lidé, kteří nabízejí k prodeji své vlastní tělo si zase často myslí, že Evropané a Američané jezdí na Kubu hlavně jako sexuální turisté, a proto jsou schopni po třech konverzačních větách položit pragmatickou otázku: „Za kolik?“

Zdaleka ne všichni turisté jsou tedy dobře informováni o místních poměrech, a to i po tom, co zde absolvovali dovolenou. I proto se můžeme ve veřejném prostoru setkat s „černobílým“ pohledem na Kubu, který se odráží také ve fotografiích, jež zde vznikají.

2.6. Fotografové na Kubě

Snímky doprovázející články týkající se Kuby můžeme pomyslně rozdělit do tří pracovních skupin. Rozdělení jsem vytvořila na základě toho, jak se fotografie proměňují s ohledem na obsah a zaměření článků, které doprovází. Tato klasifikace však není neprostupná a má jen ilustrovat jisté tendence, které jsem při zkoumání stavu problematiky vysledovala.

První skupina fotografií jsou fotografie turistických kanceláří a jiné propagační fotografie,[22] které zachycují nejpřitažlivější stránky života na Kubě. Tématem těchto fotek jsou luxusní hotely, dokonalé písčité pláže, subtropická exotická příroda nebo koloniální architektura. Dá se říct, že jistým způsobem podporují „škatulky“, které na cestovatele dobře působí. Nikdy na nich nechybí černoška v tradičním kubánském oděvu kouřící doutník[23], stará americká auta, Che Geuevara nebo kubánský rum.

Druhá skupina fotografií většinou doprovází články s politickou, ekonomickou nebo lidsko-právní tématikou, kde se v souvislosti s komunistickým režimem na Kubě upozorňuje na současné hospodářské podmínky nebo na skutečnosti spojené s politickými vězni.[24] Takové texty jsou většinou doprovázeny fotografiemi žalostně prázdných výloh, chudých obyvatel na ulici nebo třeba polorozpadlých obydlí.

Třetí skupina fotografií zahrnuje fotografie doprovázející reportáže a texty cestopisného charakteru. Často obsahují jak portréty, tak krajinu a architekturu a snaží se zachytit atmosféru země. K tomuto typu fotografií má můj projekt nejblíže.

3. POSTUP PRÁCE

Jak jsem zmínila v úvodu, fotit nebylo hlavním cílem a smyslem mé cesty na Kubu, proto jsem se musela podřídit časovým možnostem a plánu cesty. S sebou jsem měla kompaktní fotoaparát značky Olympus, typ X-835, 8.0 megapixel. Profesionální nebo poloprofesionální přístroj jsem neměla k dispozici. Navíc by byl nevyhovující, a to hned z několika důvodů. Lepší technika znamená i větší rozměr a váhu. S velkým fotoaparátem bych budila přílišnou pozornost, což jsem si nemohla dovolit. Fotila jsem dokumenty, které by mi při kontrole místní policií mohly způsobit vážné problémy, proto bylo lepší mít nenápadný malý fotoaparát a paměťovou kartu po focení vždy vyjmout a vyměňovat za prázdnou. Vzhledem k neustálým přesunům jsem ocenila také lepší cestovní velikost. Volba přístroje byla tedy s ohledem k okolnostem adekvátní.

Při samotném procesu vytváření fotografií jsem se setkávala s několika překážkami. Jednak to byla samozřejmě nemožnost opakovat pokus o vyfocení. Pokud snímky vznikaly za jízdy autem nebo jsem například fotila živé objekty, jediný záběr a scvaknutí vyčerpal všechny šance.

Při focení jsem se soustředila zejména na kompozici, prostor, který snímkem zaberu a zajímavý úhel pohledu. Fotila jsem vše, co mě v danou chvíli zaujalo.

Druhá, a z mého pohledu náročnější část, mě čekala při upravování fotek. Úpravy jsem prováděla v Adobe Photoshop CS5 studiu, v rámci tohoto programu někdy také v modulu Camera Raw. Využívala jsem funkcí úprav barev, ostrosti, rozostření, zesvětlování, ořezávání a v omezeném množství též klonovacího razítka. Snažila jsem se dát fotografiím stejný nádech, i když byly obsahově velmi odlišné.

5. SEBEREFLEXE

Provedení tohoto projektu bylo spojeno s mnoha obtížemi. První z nich vycházely ze samotné cesty, znalosti prostředí a jazyka, povahy Kubánců a z ní vyplývajících kulturních odlišností. V tomto ohledu hodnotím svoji práci jako úspěšnou. Komunikace a spolupráce s místními, nevyjímaje fotografované osoby, byla někdy náročná. Nejraději jsem proto fotila děti, které neměly ostych pózovat. Jak je zvykem, zejména na turistických místech, kde jsou návštěvníci automaticky považováni za „chodící peněženky“, i děti si samy většinou řekly o drobný úplatek. Na rozdíl od vystrojených „profesionálek“ v Havaně jim ale stačil bonbon nebo ovoce.

Další potíže byly spojeny s výběrem a úpravou fotografií. Měla jsem k dispozici velmi nesourodý soubor snímků, neboť jsem před cestou na Kubu neměla přesně promyšlený záměr projektu. Musela jsem vycházet ze své tematické specializace – politické, proto jsem do konečného souboru zařadila fotografie dvou rodin politických vězňů (Sestry s matkou vězně Pedro de la Caridad Alvarez Pedrosa, samotný Pedro Argüelles Morán s manželkou) a také známého nezávislého novináře a disidenta, Guillermo Fariñas Hernándeze, alias Coca, který na protest proti komunistickému režimu držel dvacet tři hladovek a strávil už celkem jedenáct let ve vězení. V den, kdy jsme jej navštívili, byl po jedné z nich.

Zároveň jsem nechtěla monotematicky zaměřenou kolekci, proto jsem postupně přidávala fotografie z ulice, momentky zabírající postavy, detaily vyobrazující havanské ulice a graffiti. Kvalita rozlišení a ostrosti fotografií není na vysoké úrovni, proto si myslím, že by mohly uspět například v časopisech nebo novinách, doprovázet například reportáže nebo cestopisy, nicméně, na větším obrazovém prostoru by vynikly jejich nedostatky. Obsahově jsem ale své cíle naplnila, proto jsem nakonec se svou prací spokojená. Kdyby se mi podařilo na Kubu ještě někdy vycestovat, rozhodně bych riskovala a tentokrát si vzala s sebou větší a lepší přístroj.

ZDROJE:

Literatura:

1) Polišenský, Josef. Stručné dějiny Kuby. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 221 s.

2) Sainsbury, Brendan. Kuba. Vyd. 2. Praha: Svojtka & Co., 2010. 560 s.

Články:

1) Kubánci budou moci poprvé v životě legálně prodávat své nemovitosti. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

2)Kuba rozšířila možnosti podnikání. Nové profese: účetní, masér či cvičitel. [online] URL:

ucetni-maser-ci-cvicitel>

3) Kuba. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

4) Kubánský ekonomický model moc nefunguje, připustil poprvé Castro. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

5) Ne náš systém, to kapitalismus nefunguje, vysvětluje svá slova Castro. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

6) Velká kubánská autorevoluce. Od soboty se mohou kupovat auta. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

Obrazový materiál:

1) Dovolená u moře, mimo moře a v moři na Kubě! [online] URL: [cit. 2012-04-24]

2) Kuba. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

3) Spanish in Havana. [online] URL:

[cit. 2012-04-24]

4) Karibská exotická dovolená na Kubě. [online] URL:

[cit. 2012-04-24]

5) Kuba na kole. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

6) Fenomén jménem Kuba. [online] URL:

[cit. 2012-04-24]

7) Perestrojka á la Kuba [online] URL:

[cit. 2012-04-24]

8) Když Castro říká: Běžte. [online] URL:

[cit. 2012-04-24]

9) Destination anywhere. [online] URL:

[cit. 2012-04-24]

________________________________________________________________________

[1]Guillermo Cabrera Infante. Přelétavá nymfa. Vyd. 1. Praha, Litomyšl: Paseka, 2010. 212 s.

Kubánská čítanka: Gutenbergova čítanka současné kubánské prózy. Vyd. 1. Praha: Labyrint, 2006. 325 s.

Madeline Camara, Selección y prólogo. Cuentos cubanos contemporáneos: 1966 - 1990. Primera edición. Veracruz: Universidad Veracruzana, 1989. 258 s.

Okrajově: José Martí, Alejo Carpentier.

[2] Kuba. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

[3] Josef Polišenský. Stručné dějiny Kuby. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. s. 71-79.

[4] Josef Polišenský. Stručné dějiny Kuby. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. s. 64.

[5] Brendan Sainsbury. Kuba. Vyd. 2. Praha: Svojtka & Co., 2010. s. 40.

[6] Tamtéž, s. 44-45.

[7] Tamtéž, s. 43.

[8] Tamtéž, s. 46.

[9] Tamtéž.

[10] Josef Polišenský. Stručné dějiny Kuby. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. s. 197.

[11] Brendan Sainsbury. Kuba. Vyd. 2. Praha: Svojtka & Co., 2010, s. 54.

[12] Tamtéž.

[13] Viz. obrazová příloha C.

[14]Kubánský ekonomický model moc nefunguje, připustil poprvé Castro. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

Nicméně posléze se své tvrzení Fidel Castro popřel: Ne náš systém, to kapitalismus nefunguje, vysvětluje svá slova Castro. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

[15] Kuba. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

[16] Tamtéž.

[17] Tamtéž.

[18]Velká kubánská autorevoluce. Od soboty se mohou kupovat auta. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

[19]Kubánci budou moci poprvé v životě legálně prodávat své nemovitosti. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

[20]Kuba rozšířila možnosti podnikání. Nové profese: účetní, masér či cvičitel. [online] URL:

[21] Kuba. [online] URL: [cit. 2012-04-24]

[22] Viz. obrazová příloha A.

[23] Takovéto fotografie lze velmi lehce za peníze pořídit v centru Havany. Někteří obyvatelé si na pózování pro fotografy vybudovali živnost. Převléknou se do krojů, seženou si doutníky a celý den sedí na chodníku a čekají na turisty s fotoaparáty, od kterých pak inkasují za svou „službu“ výplatu.

[24] Viz. obrazová příloha B.

PŘÍLOHY

PŘÍLOHA A

PŘÍLOHA B

PŘÍLOHA C