čt., 25. duben 2013 15:47

Lov: Pouhý sport či celoživotní vášeň?

Tisk

Samostatný projekt - sportovní / fotožurnalistika

1. Cíl práce

Lov byl po staletí hlavním zdrojem obživy. I když ve většině případů tuto roli již neplní, je stále mnoho lidí, kteří se lovu věnují jako svému zájmu, berou ho jako sport či relaxaci. Ve své práci bych se chtěla zabývat právě tím, do jaké míry je amatérský lov pouhým sportem a kdy se už stává přímo životním stylem, který je patrný i po návratu z lovu a odložení zbraně do komory. Tohoto cíle chci dosáhnout prezentací kolekce fotografií, zachycující život jednoho z lovců.

Mým cílem je prezentovat kolekci fotografií, která zachytí zajímavé okamžiky ze života lovce, která bude vyprávět určitý příběh a která zaujme svým neotřelým pohledem na věc. Prezentované fotografie by měly být různorodé, zaměřovat se jak na detail, tak na panorama. Obrazy zvířete či lovce s puškou v ruce by měly být pouze částí, nikoliv dominantou celé fotoreportáže. Chci se na věc podívat co nejzajímavějším úhlem pohledu a přinést různorodou, avšak do jisté míry sjednocenou skupinu fotografií, zaměřenou právě na téma lovu.

2. Zdůvodnění volby tématu

Výběr mého tématu byl částečně determinován tematickou a profesní profilací, kterou jsem si v průběhu studia žurnalistiky zvolila. V mém případě se jednalo o fotografickou specializaci. Tu jsem si vybrala, protože zastávám názor, že dobrá žurnalistická fotografie dokáže říci více než tisíc slov. Jako tematickou profilaci jsem si pak zvolila sport.

Už od začátku, v okamžiku, kdy jsem začala zvažovat téma, mi bylo jasné, že se nechci věnovat populárním a masově navštěvovaným sportům jako je například fotbal nebo hokej. Chtěla jsem zvolit téma a následně vytvořit cyklus fotografií, které se neobjevují každý den v novinách, které mohou být něčím přínosné a zajímavé. Nejdříve jsem přemýšlela o sportovní střelbě, které se věnuje část mé rodiny. V průběhu konkretizace tématu jsem ale dospěla k závěru, že by bylo zajímavé pokusit se vytvořit kolekci fotografií, věnující se lovu zvěře.

Lov určitě není pojem, který si člověk vybaví, když se řekne slovo sport. Většina lidí si představí právě již zmiňovaný fotbal, házenou, nebo třeba atletiku. Lov je stále vnímán spíše jako zaměstnání jakýchsi starších mužů v zelených oblecích. Leckomu na mysli vyvstanou také pytláci, kteří bez jakéhokoliv sentimentu, bez respektu k přírodě či diverzitě fauny straží pasti či střílí zvířata s vidinou ekonomického obohacení se. Existuje také ale sportovní, nebo rekreační lov, kterému se chci věnovat ve svém projektu.

3. Zdroje / stav problematiky

Co se týká již publikovaných žánrově příbuzných projektů na toto téma, jediný ucelený projekt, který byl v českém prostředí zpracován, je Umění lovu od historika Lukáše Svobody. Ten ve spolupráci s archeologem Janem Tajerem vytvořil kolekci s podtitulem Od obživy ke kratochvíli. Jak už název vypovídá, jedná se o tradici lovu, výrobu loveckých zbraní a výstroje. Jeho projekt je situován do oblasti Karlovarského kraje. Svoboda se věnuje tématu v kontextu historickém. Kromě rozsáhlé fotografické sbírky, která reflektuje i rozdíly mezi kulturou lovu v okolních regionech, zejména v Sasku, však představuje i pravěké nástroje či repliku starověkého loveckého oděvu.

Můj projekt se však, kromě specializace výhradně na fotografii, od Svobodova liší především tím, že se nesnaží pojmout historické souvislosti. Mé fotografie se specializují výhradně na život jednotlivce a jeho zájem o lov, který se ve velké míře odráží ve způsobu života, trávení volného času a v neposlední řadě i ve výzdobě interiéru a v sezóně také v jídelním lístku.

4. Ideový plán

Lov je svým způsobem stále kontroverzní téma, ale já se zde nechci dopouštět polemiky o tom, zda je lov zvěře etický či ne. Získala jsem příležitost přiblížit se k člověku, který se lovu věnuje jako svému koníčku. Nejedná se o profesionálního myslivce, ale lov je součástí jeho života, náplní volného času, zdrojem zábavy i relaxace.

Kladu si za úkol proniknout co nejvíce do mentality rekreačního lovce, zmapovat nejen jeho výpravy za kořistí, ale především zaznamenat i další aspekty tohoto zájmu. Především to, jak se jeho koníček promítá do prostředí, ve kterém žije, jak ovlivňuje jeho rodinu.

Svůj projekt jsem se rozhodla realizovat v Itálii, konkrétně v piemontské provincii Verbano-Cusio-Ossola. Tato oblast severní Itálie, prakticky obklopená Švýcarskem, je díky svému podnebí, lokaci a přírodním podmínkám místem s vysokým počtem lovné zvěře. Kultura lovu zde má hluboké tradice a výrazným způsobem se odráží i v životním stylu části obyvatel, především těch z podhorských oblastí.

Tento region si zachovává svůj specifický ráz i přes to, že počet oficiálně registrovaných lovců v Itálii každým rokem klesá. Zatímco v roce 1980 se jednalo o 1 701 853 osob, v roce 2001 už to bylo pouhých 791 848 a sestupný trend stále pokračuje.

V určité fázi lidské evoluce byl lov hlavním zdrojem obživy. I dnes je ale určité odvětví lovu, konkrétně rybolov, zdrojem příjmů mnoha obyvatel, především chudších států světa.

Ve vyspělých zemích se lov postupem času stal spíše rekreační činností nebo v tom špatném případě nelegální činností, konanou za účelem obohacení se z následného prodeje usmrcených zvířat či jejich trofejí.

I dnes ale existují profesionální myslivci, jejichž úkolem je mimo jiné regulace počtu zvířat a tím i zachování určité rovnováhy v přírodě a vyhnutí se přemnožení určitého druhu, což by způsobovalo nerovnováhu v daném ekosystému. Konkrétně v této oblasti se vyskytují mnohé problémy, spojené s přemnožením divoké lesní zvěře. Často se stává, že stáda zvířat zcela zničí úrodu na polích. Dalším nepříjemným problémem je jejich střet s automobilem, který bohužel nepatří mezi rarity. Většinou to znamená nejen takřka jistou smrt pro zvíře, ale také ohrožení života posádky automobilu a velké škody na vozidle. Přesto všechno je ale lov, ať už profesionální či rekreační, velmi přísně sledován, podléhá zcela jasně daným zákonům a nařízením a případné přestupky jsou trestány vysokými pokutami.

Já se zde chci věnovat rekreačnímu lovu, který samozřejmě také není oproštěn od různých formalit a nařízení. Už jenom získání licence je celkem komplikované a zabere delší časový úsek. Nejprve je nutno vykonat psanou i ústní zkoušku u mysliveckého spolku a podstoupit zdravotní a psychiatrickou prohlídku. Poté následuje zkouška ze střelby a až po splnění všech těchto podmínek je možné požádat o licenci. Ta se pak musí pravidelně obnovovat. I tak se ale první rok musí nový lovec vydávat na výpravy za účelem získání trofejí či ulovení zvířete pro maso pouze s lovcem, který je držitelem licence alespoň tři roky.

Lovec, o kterém je moje fotografická reportáž, spadá pod lovecký spolek OSSOLA Nord VCO 2. Na jednu loveckou sezonu má daný konkrétní maximální počet zvířat, která může ulovit. Zvíře pak musí přepravit ke kontrole a následně si ho může odnést domů.

Za každý ulovený kus se platí dle druhu € 250 - 300. Když se k tomu připočte povolení a pojištění, přibližně € 200, zbraň € 1 500 a náboje, je zřejmé, že se jedná o velmi drahý sport.

5. Postup práce + zdůvodnění způsobu zpracování, volby jednotlivých řešení apod.

Samotná realizace mého projektu trvala od října minulého roku do dubna roku letošního. Musela jsem se přizpůsobit faktu, že lovecká sezona trvá od 30. září do 18. listopadu. Další fáze už byla jednodušší v tom, že jsem fotila objekty či scenérie, které se daly zopakovat. Kromě již zmíněných výprav do lesů se má práce odehrávala na dalších místech. Velké množství fotografií jsem nafotila na střelnici v italském městě Mergozzo. Vzhledem k tomu, že se jedná o jediné cvičné centrum střelby, bylo vždy přeplněné. Fotografovala jsem i ostatní střelce, ale v rámci zachování homogenity a soustředěnosti na jediného konkrétního lovce jsem tyto snímky do výsledné kolekce nezařadila. Další etapa mé práce probíhala v interiéru. Fotografovala jsem lovecké trofeje a výzdobu domu, spjatou s loveckou tematikou. Z této fáze je ve výsledné sbírce opět jediná fotografie, konkrétně trofej na zdi letní kuchyně. Nebyla jsem nijak omezena časem ani prchlivostí daného výjevu, ale v této fázi jsem se potýkala s nepříliš ideálními světelnými podmínkami. Navíc většina trofejí je vystavena právě v letní kuchyni, která je přistavěna k domu a je celá ze dřeva. Spolu s hnědým parožím a dřevěnými podkladovými deskami trofejí tato scenerie tvořila jednolitý, nezajímavý celek. Kromě toho jsem se potýkala i se stíny trofejí, které způsobovaly roztříštěnost scény. Ze všech snímků jsem nakonec vybrala trofej i s lebkou zvířete, jejíž běloba rozráží hnědou převahu.

V další fázi, kdy jsem fotila zbraně a náboje jsem spíše přemýšlela o novém pohledu, který by tak zdánlivě nezajímavé předměty postavil do nového světla.

Pro zhotovení většiny svých fotografií jsem použila zrcadlovku Nikon D3100 s objektivem 18-55 VR nebo teleobjektivem 55-300 VR. Nicméně několik fotografií je z technických důvodů nafoceno kompaktním fotoaparátem Canon PowerShot SX220 HS a jedna mobilním telefonem Nokia C6-01. I přes nezcela profesionální technické parametry těchto snímků jsem se je rozhodla do svého projektu zařadit, a to z toho důvodu, že jsem přesvědčená, že model použitého fotoaparátu nesnižuje výpovědní hodnotu zhotovených fotografií. V případě potřeby jsem také fotila se stativem. Všechny fotografie jsou foceny bez blesku.

Při vytváření této kolekce fotografií jsem se kromě vlastních praktických zkušeností opírala i o poznatky a rady, získané v průběhu absolvování fotografického praktika a workshopu. Ovlivnilo mě to například v pohledu na formát fotografie. Leckdy člověk automaticky zachovává tradiční formát, aniž by si uvědomil, že jeho změnou může ovlivnit vyznění snímku. Proto jsem se hodně soustředila na zasazení do formátu - a to nejen v následné postprodukci, ale i při samotném procesu fotografování.

Celkový materiál se blížil počtu 1 500 snímků, z nichž jsem postupně vytřídila cca 40 různých fotografií. Poté jsem počet dále redukovala na výsledných 18 snímků. Při výběru jsem se řídila jak kvalitou fotografií, tak především jejich obsahem. Mým cílem bylo vybrat kolekci odlišných snímků, které se dívají na mnou vybranou problematiku z různého úhlu pohledu, ale zároveň mají určitý spojující prvek a dohromady vypráví příběh života jednoho rekreačního lovce.

Měla jsem v úmyslu zachytit jeho život od přípravy zbraně, přes trénink až po samotné ulovení zvířete a jeho zpracování. Zařadila jsem i snímek jeho syna, který je tímto zájmem otce zasažen, jako v podstatě celá jeho rodina. I on považuje za samozřejmé pokračovat v rodinné lovecké tradici a touží se také vydávat na výpravy. V mé kolekci nechybí ani zpracování paroží na trofeje, hlavní chloubu všech amatérských i profesionálních lovců. Zobrazuji i pragmatické využití uloveného zvířete. V severních částech Itálie je maso divoké zvěře hojně konzumováno, především s tradiční přílohou, polentou. Maso se může ale také dále zpracovávat a používat k výrobě salámu.

Co se týká následné postprodukce, volila jsem pouze mírnější úpravy fotografií, některé jsem zanechala i zcela neupravené. Myslím si, že pokud se jedná o žurnalistickou fotografii a ne o fotografii uměleckou, není třeba žádných výrazných efektů či korekcí barev, které by v konečném důsledku mohly významným způsobem zkreslit zachycenou realitu a dát fotografii poněkud jiné vyznění.

Já jsem tedy pracovala pouze s mírnými úpravami světel a stínů a korigovala jsem také kontrast fotografií. V některých případech jsem se rozhodla pro změnu formátu, abych tak dala více vyniknout danému objektu na fotografii. Pro všechny tyto drobnější úpravy jsem použila freewarový počítačový program Picasa 3, který mi pro mé účely bohatě vystačil.

Fotografie č. 1 - Pohled do hlavně. Zde jsem se snažila o netradiční úhel pohledu, kterého jsem dosáhla pomocí nízké hloubky ostrosti. Centrem fotografie se tak stává hrana hlavně a zbytek zbraně lze jen tušit v pozadí. Konkrétně se jedná o zbraň HMV, kterou lovec používá při tréninku v tréninkových halách.

Fotografie č. 2 - Náboje, určené pro střelbu ptactva a pro tréninkové účely. Já jsem se v tomto projektu soustředila především na lov vysoké zvěře, ale lovec se samozřejmě věnuje i jinému, například opeřenému zvířectvu. Pokrýt i tuto oblast se mi ale nezdálo moc vhodné, protože by projekt zbytečně příliš zobecňovala a tříštila na mnoho podtémat. Fotografii jsem zařadila z toho důvodu, že jsem byla přítomna tréninku střelby, kde byly tyto náboje využívány.

Fotografie č. 3 - Průhled na střelnici. Záměrně je fotografie lehce neurčitá, ale zároveň je jasné, že se jedná o zachycení tréninku na střelnici. Dominantou je zbraň na podstavci, která je umístěna na střed fotografie. Na jedné straně jsem dala větší prostor ochranné zdi, a na druhé je více z volného prostoru střelnice, kde se dají tušit obrysy terčů.

Fotografie č. 4 - Zvířecí exkrementy. Tato fotografie má své místo v mé kolekci z toho důvodu, že neexplicitně vyjadřuje přítomnost lovné zvěře v oblasti.

Fotografie č. 5 - Shoz paroží. Fotografie navazuje ideově na fot. č. 4. Je vyfocena v březnu letošního roku, v období, kdy dochází u samců k vyvrcholení procesu poklesu pohlavního a zároveň stoupání růstového hormonu. To má za následek odpadnutí parohu samovolně, vlastní vahou či nárazem, otíráním se o větve nebo kmeny stromů.

Fotografie č. 6 - Srna. Po technické stránce, přiznávám, nejde o nejkvalitnější fotografii. Výpovědní hodnota je ale zcela jasná. Projekt o lovu bez zvěře by nebyl asi nejideálnější. Přesto se tato srna nemusela ničeho obávat - za lov samic, které jsou v období lovné sezony pravděpodobně ve fázi latentní březosti, hrozí vysoké pokuty. Postihy jsou také za zastřelení kojící samice. Vůbec lov femininní populace podléhá mnohem přísnějším pravidlům.

Fotografie č. 7 - Panorama. Obraz loveckého náčiní s výhledem na oblast Val Formazza a Valle Antigorio. Fotografie ukazuje hornaté prostředí, ve kterém se lovci i zvěř pohybují.

Fotografie č. 8 - Lovec nabíjející svoji kulovnici. Jedná se o německý model Blaser R 93.

Fotografie č. 9 - Silueta lovce. Tato fotografie má upravený formát. Ořízla jsem horní část krajiny, abych dala vyniknout samotné postavě lovce, mířící na cíl. Žádné jiné úpravy nebyly potřeba, protože se mi podařilo obraz zachytit tak, aby byl vyzdvihnut kontrast mezi tmavou ostrou postavou a rozostřeným světlým pozadím.

Fotografie č. 10 - Kořist. Samotná podstata lovu, posílená přítomností zbraně (finský model Tikka 270 wsm, používaný k lovu vysoké zvěře), která zobrazuje triumf lovce nad zvěří. Toto je tradiční snímek, který si většina lovců zařazuje do svého alba hned vedle fotografií paroží.

Fotografie č. 11 - Lovec pózující s parožím. Ani tento snímek není uměle zinscenovaný jen pro můj účel. Lovci se takto běžně fotí a chlubí se svými úlovky.

Fotografie č. 12 - Syn lovce. Spontánní radost mladého následovníka nad parožím, nalezeným v období shozu.

Fotografie č. 13 - Výroba trofeje. Touto fotografií demonstruji skutečnost, že jeden člověk může obsáhnout prakticky celý proces.

Fotografie č. 14 - Trofej i s osudným nábojem - 7 remington magnum. V mé kolekci je pouze tato jedna trofej, ale lovec, o kterém jsem fotila svoji reportáž, má prakticky celý dům vyzdobený různými artefakty a mnoho z nich má i svůj praktický účel. Z paroží se dá vyrobit například stojan na svíčky nebo věšák na klobouky. U této fotografie jsem opět upravila formát.

Fotografie č. 15 - Nůž s pamětí. Nůž, jehož každý jednotlivý zářez symbolizuje jedno ulovené zvíře. Jedná se o další rituál, který lovci běžně praktikují.

Fotografie č. 16 - Ulovený jedinec, který byl po nezbytné veterinární kontrole dovezen zpět lovci. Nyní je připraven ke zpracování. Zvíře je většinou vyvrženo přímo na stanici, a k majiteli se dostává ve stavu patrném na fotografii. Po odstranění paroží, které je dále využito k vyrobení trofeje, je zvíře staženo z kůže a maso se dále zpracovává.

Fotografie č. 17 - Jelení guláš s tradiční polentou. Toto je jeden z nejtypičtějších pokrmů popisované oblasti Itálie. Lehká těstovinová jídla jihu jsou zde nahrazována rizoty či polentou, která se podává jako příloha mimo jiné i ke zvěřině, která je zpracovávána na podobný způsob jako český guláš.

Fotografie č. 18 - Jelení salám. Výroba této pochutiny už přece jenom vyžaduje určitou dávku znalosti. V oblasti Verbano-Cusio-Ossola a nejen tam existují podniky, které přijímají zvěřinové maso a následně z něj vyrábějí salámy, klobásy nebo jiné uzenářské produkty.

6. Sebehodnocení

Za cíl svého projektu jsem si dala vytvořit kolekci fotografií, která by zobrazovala různé aspekty ze života rekreačního lovce. To se mi myslím podařilo.

Jak je již výše zmíněno, projekt jsem realizovala v zahraničí, konkrétně v oblasti severoitalské provincie Verbano-Cusio-Ossola. Z tohoto důvodu bylo nejobtížnější zorganizovat si čas a přizpůsobit se období lovecké sezony. Část fotografií vznikala ve vysokohorských podmínkách, nebyla možnost záběry opakovat a nedalo se očekávat, že by zvěř s ochotou pózovala.

Nafotila jsem mnoho více či méně zdařilých fotografií, takže jsem měla široký výběr. Vlastní proces selekce mi také zabral docela dlouhou dobu. Bylo nutné vyhodnotit, jaké fotografie se do sbírky hodí, a jaké by už byly nadbytečné a celý projekt by spíše kazily. Po ukončení této fáze jsem nakonec se svojí finální kolekcí spokojená.

Toto téma mě velmi zaujalo a v budoucnu by bylo určitě možné ho dále rozpracovat. Pokud bych měla v projektu dále pokračovat nebo bych se měla pokusit vytvořit projekt na podobné téma, zaměřila bych se například na jeden den v životě lovce. Dalším možným směrem, kterým bych se dala, pokud bych zpracovávala další fotografický projekt, by byly například stopy zvěře a jejich následné určování. Určitě by bylo zajímavé zpracovat například zvyky lovců či tradiční prvky oblečení či vybavení. Tato témata by se od specializace na sport už vzdalovala, ale jednalo by se o zaměření se na větší detail, což by mohlo být práci ku prospěchu. Celkově si myslím, že se jedná o celkem originální téma, které skýtá mnoho dalších cest, kterými se může člověk vydat. Já jsem si však určila konkrétní oblast, které jsem se snažila držet. Proto jsem přesvědčená, že zadání jsem splnila a projekt se mi vydařil tak, jak jsem si na počátku kladla za cíl.

V průběhu samotné realizace jsem získala nové zkušenosti s prací se zrcadlovkou, které se mi v budoucnu určitě budou hodit.

Mé snímky by se daly použít jako ilustrační fotografie do nějakého loveckého časopisu, ale myslím, že by si dokázaly najít prostor i v klasickém zpravodajství či v publicistice.

7. Zdroje

CONSIGLIO, Carlo a Vincenzino SIANI. A che serve la caccia?: L'impatto ecologico della caccia. Roma: FioriGialli, 2006.

DRMOTA, Josef. Lov zvěře v našich honitbách. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 357 s. ISBN 978-80-247-3644-0.

PIHAN, Roman. Mistrovství práce s DSLR: vše, co jste chtěli vědět o digitální zrcadlovce a nikdo vám to neuměl vysvětlit. Vyd. 1. Praha: Institut digitální fotografie, 2006, 230 s. ISBN 80-903-2108-9.

SVOBODA, Lukáš a Jan TAJER. Umění lovu - od obživy ke kratochvíli: Die Kunst der Jagd - von der Notwendigkeit zum Zeitvertreib. 1. vyd. Karlovy Vary: Muzeum Karlovy Vary, c2012, 81 s. ISBN 978-80-87458-05-1.

Caccia passione [online]. [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://www.cacciapassione.com/

Comprensorio Alpino VCO2 Ossola Nord [online]. [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://www.vco2.it/

REALIZACE

Fotografie č. 1 - Pohled do hlavně

Fotografie č. 2 - Náboje

Fotografie č. 3 - Průhled na střelnici

Fotografie č. 4 - Zvířecí exkrementy

Fotografie č. 5 - Shoz paroží

Fotografie č. 6 - Srna

Fotografie č. 7 - Panorama

Fotografie č. 9 - Silueta lovce

Fotografie č. 10 - Kořist