Tereza Šumberová 
Kdybyste mohl popsat rozdíly, které nejvíc vnímáte od roku 1993, kdy jste přišel do redakce jako externista až po rok 2021, kdy jste šéfredaktorem redakce, jaké jsou tyto rozdíly?
Kromě toho, že se docela výrazně změnila moje situace, tak těch změn byla spousta a dají se rozdělit do několika typů. Prvním z nich jsou technologické změny. Za těch 28 let, co jsem v redakci, se technologie celé výroby sportovních přenosů, zpravodajství velmi výrazně změnila. V roce 1993 byla dominantní technologií analogová BETA, což byl formát, který vznikal souběžně se systémem VHS. Byly to tři formáty, které kdysi vznikly jako pásková technologie, kdežto VHS se prosadila skrz domácí videa. Technologie BETA měla největší kvalitu obrazu, a proto se prosadila jako profesionální formát. Vše byly pořád analogové páskové systémy, postupně se přecházelo na digitální BETU, což byl stále páskový systém, jen už nebyl analogově, ale digitálně zaznamenán, tudíž byl kvalitnější. V principu ta práce s ním byla pořád lineární, potom se postupně začalo přecházet na digitální technologie lineární – to byly podobné disky Blu-Ray nebo posléze harddiskové kamery, což přineslo dynamický a radikální přerod technologického řetězce a s ním celé filozofie přístupu ke zpravodajským věcem. Další věcí je samotný objem vysílání, poněvadž v roce 1993 televizní přenosy (sportovní přenosy) byly čas od času doplňkem televizního programu ČT2, a to pouze v případě velkých akcí – MS hokeje, fotbalu, Olympijské hry (OH) apod. Vysílalo se více,
ale pořád je to nesrovnatelně nižší počet hodin než v současnosti. Největší zlom nastal ve chvíli, kdy došlo k digitalizaci, a vznikl ČT SPORT. Tam začal radikálně narůstat objem vysílání, stejný případ je i zpravodajství. Po roce 1993 byly hlavní zpravodajskou relací Branky, body, vteřiny (BBV), což platí dodnes. BBV se vysílaly pouze v sobotu a neděli, někdy kolem 10 hod, jako 15 min pořad. Jinak během týdne byla pouze jedna sportovní relace, která byla 5minutový přívazek ke zpravodajské relaci. Poté co vzniklo Studio 6, začalo sportovní zpravodajství, u kterého jsem byl jeden z prvních moderátorů spolu s Petrem Svěceným a Markem Svačinou. Pomalu začala vznikat kontinuální zpravodajská pokrytí, ale práce byla stále úplně jiná. Obrovská změna, která nastala, je zdroj informací, jelikož všechny zprávy chodily primárně pomocí dálnopisů, což je na dálku ovládaný stroj, taková tiskárna, ze které vyjíždí psaný text. To byl způsob, kterým se získávaly sportovní zprávy, plus jsme doplňovali aktuální výsledky z hokejů a fotbalů do sportovního vysílání tak, že jsme poslouchali ČRo nebo se volalo všem informačním zdrojům, kterých nebylo mnoho, a byly velmi omezené. Co se týká přenosů, tak základním informačním zdrojem byly knihy a zahraniční noviny. Radikální zlom nastal až v roli internetu. Připojením se úplně proměnil systém, co se týká získávání informací.
V 90. letech byla jakákoliv informace pro diváka velkou novinkou, překvapením a obrovskou zajímavostí. Člověk mohl divákům sdělovat spoustu nových věcí. Dnes vzhledem k tomu, jak se rychle šíří informace je nemožné najít tu zprávu, kterou by divák nevěděl. Razantně se také změnil sportovní komentář, přestože těch teorií je celá řada. Organizace celé redakce od roku 1993, i v souvislosti se změnou ČT sportu a zpravodajství, kdy už jsou BBV každodenní pořad, přibyla celá řada redaktorů a redakce se výrazně zvětšila, zároveň také došlo k výraznějšímu oddělení komentátorské a zpravodajské části, ačkoliv pořád ta hranice není tak ostrá a jsou stále lidé, kteří dělají, jak zpravodajství, tak komentují nebo se nějakým způsobem podílejí na přenosech. Také je skupina lidi, kteří se primárně účastní pouze zpravodajství. Byly vytvořeny funkce editorů BBV, jelikož to je relace, která byla dřív autorská, a moderátor byl zároveň tvůrcem relace. Sestavil si „boďák“, k tomu z větší části napsal i studia a postavil celou relaci. Byl to opravdu hlavní zodpovědný člověk. V současnosti, co se týká BBV, tak jsou postaveny na klasickém editorském systému, tzn. bodový scénář, připravuje editor, který také napíše většinu textů do studií. Moderátor si to poté jen upraví tak, aby se mu to lépe říkalo, popřípadě dopíše nějakou tečku na závěr a rozloučení. Z principu je presenter ten, kdo jen prezentuje danou relaci, například Vojtěch Bernatský, který kromě moderace BBV nic jiného neděla.
Kde vidíte největší plusy, co se týče techniky? Zároveň i její minusy, pokud jsou?
Hlavní přerod, když se z lineární technologie přešlo na nelineární, což je docela paradox, protože je to taková smyčka zpátky, která se trošku podobá dobám filmovým, poněvadž filmový střih je také nelineární a nemusíte přepisovat. Nelineární se už stříhá digitálně, tak není problém, když se střih udělá špatně nebo ho potřebujeme natáhnout, vystřihnout, opravit apod. Už s ním můžeme pracovat úplně jinak, na rozdíl od filmů je ta práce na počítači mnohem snadnější, komfortnější, ale zároveň klade nároky na redaktory, jelikož ti musí v současnosti umět stříhat, což velmi výrazně zrychluje proces.
Když byla ještě BETOVÁ páska, tak k ní existovaly mobilní střižny, které byly velmi drahé a velmi vzácné, v principu to znamenalo, že jste museli v 99 % případů s páskou přijet na Kavčí hory, kde se z toho dalo něco sestříhat, případně se to posílalo trasou. Dnes už jde díky digitálním technologiím materiál nabírat a rovnou s ním pracovat ve střižně. Pomocí dobrého internetového připojení se materiál může posílat rovnou do vysílání, protože už existují technologie, které to umožňují.
Co se týká samotné BETY, tak se přepisovala z jednoho pásku na druhý. Některé části se z toho mohly vynechat nebo naopak se mohla část přepsat jinak. V podstatě šlo o to, že se musela přepsat reportáž a přejíždělo se na zdrojovém pásku na části, které jsme chtěli opsat na výsledný pásek, tzn. lineární technologie, prostřednictvím které jste na přepis měli jednu šanci, poté už se do toho nedalo zasáhnout. Respektive dalo, ale jedině dalším přepisem, a to za cenu ztráty kvality. Práce se velmi zrychlila, což s sebou přináší mnohé zvýšené nároky na rychlost. Důležité je mít celou reportáž dobře promyšlenou dopředu. Zajisté i to má svá negativa, kdysi bylo na vše mnohem více času, tak se reportáž stihla tzv. „zkoprovat“, což byly kontrolní projekce, kde reportáž vidí i někdo jiný a může zkontrolovat chyby jako je špatný střih či namlouvání. V současnosti se stává, že je reportáž dělaná tak na rychlo před vysíláním dané relace, že se „kopr“ nestihne a kontrolují to až samotní diváci. Toto nese větší riziko udělání chyby, špatného střihu, jazykové neobratnosti, protože je člověk pod tlakem mnohem náchylnější k tomu, aby udělal nějakou nedokonalost. Ve zpravodajství se technika zrychlila, do jisté míry zjednodušila, jelikož práce s počítačovou střižnou je velmi intuitivní a zároveň také přináší vetší riziko chyb, zároveň jsou kladeny větší nároky na redaktora, který reportáž tvoří.
Kdybyste mohl popsat své největší milníky, kterých jste dosáhl ve své kariéře?
Svým největším milníkem bych považoval to, že dostávám stále více kladných než záporných ohlasů. Jakmile se to otočí, tak bude asi na čase skončit. Mé milníky kopírují vývoj sportovní redakce za těch posledních 28 let. Pro mne šly postupně. Úplně první úspěch byl, že jsem se stal komentátorem. Dále Olympijské hry v ATLANTĚ v roce 1996, OH v Naganu 1998, což byly pro mne velice specifické OH, jelikož jsem tam poprvé komentoval hokej, navíc to byla zlatá medaile českých hokejistů. Byla to moje hokejová generace, jádro týmu tvořili hráči, se kterými jsem se potkal ještě jako aktivní hráč na ledě, tudíž jsem se s mnoha hráči dobře znal. Byl to pro mne velice výjimečný zážitek. Neobyčejné jsou všechny velké akce, hlavně pro mne každá další výzva je novým milníkem, který chci překonat, poněvadž si myslím, že by se člověk měl dívat dopředu na to, co ho čeká, jen zde může určité věci zlepšit, udělat jinak a opravit chyby z minulosti, kterých se dopustil. Velkým milníkem bylo spuštění programu ČT sport. Jsem moc rád, že jsem měl příležitost se pod tvář tohoto programu také podepsat a byl jsem v týmu, co tento program dával dohromady.
Jak vznikal ČT sport?
Základní moment, proč vznik ČT sport, byla digitalizace televizního vysílání, což byl proces, jenž byl naprosto nutný, jelikož se přecházelo z analogového vysílání, které tady bylo na digitální vysílání a s sebou přináší úplně jiné možnosti. Pro většinu lidí to byla lepší kvalita, protože digitální vysílání je mnohem úspornější na přenosové pásmo, analogové vysílání jako takové zabere mnohem méně prostoru v tom éteru, když to vezmu úplně „lajdsky“. Vše je dané hustotou kódování, když je to digitální, tak přenáším mnohem vice informací v menším objemu dat. Tento proces byl nutný, což ČT přineslo řadu problému. Česká televize byla hnacím motorem digitalizace u nás. Už to jen ze zákona vyplývalo, zároveň to otevřelo možnost, aby Česká televize přišla s dalšími programy, jelikož do toho slotu, který dřív obsadilo analogové vysílání, se těch digitálních programů vměstná více. Hustota informací digitálního vysílání je vyšší, takže se nabízely možnosti, jaké vytvořit programy: Prvním novým programem byla zpravodajská čtyřiadvacítka (ČT24), což dávalo úplnou logiku, protože Česká televize vždy hrála zpravodajský prim a ČT24 jako kontinuální zpravodajský program byl logicky na prvním místě, poté se přemýšlelo, co by mohl být další program a tady došlo k takové vnitropodnikové soutěži, kde tehdy byly nápady udělat sportovní program, čehož jsme se tehdy chytili i my, dětský program, artový program. V podstatě to, co je dnes ČT:D a ČT art. Tehdy to byli, když to řeknu sportovní terminologii – soupeři. Šlo o to, abychom program nějakým smysluplným způsobem nadefinovali a za druhé bylo nutné přesvědčit vedení ČT, že tento program má smysl. Musím říct, že tenkrát se nad tím sešel tým, jehož hnacím motorem byl Otakar Černý, který to celé dával dohromady. Tenkrát se přípravy účastnila i Anna Tomisová, která tehdy měla na starosti nasazování programů (tvorbu programů), pomáhala vymyslet strukturu programu ČT sport.
Musím uznat, že jsme už na začátku měli silnou podporu České televize, a hlavně tam byla podpora z kanceláře, která měla na starost přechod vysílání, poněvadž ten nebyl vůbec jednoduchý. Tehdy to pro většinu diváků znamenalo, že si musí koupit set-top-box. Nám šlo o to, abychom lidi přesvědčili, že se jim to vyplatí. Přišli jsme s projektem, který měl smysl, jelikož sport je fenoménem pro většinu lidí, tak najednou ta investice byla odpovídající tomu, co dostanou. Jakmile jsme vyhráli vnitropodnikovou soutěž, přemýšlelo se nad realizací začátku vysílání, padly návrhy, že můžeme začít vysílat za rok, dva, dokonce i tří. Tenkrát jsem přisel s tím, že to je velice pozdě, navíc je to potřeba odstartovat nějakou velkou akcí, tak jsem návrh odstartování s OH v Turíně, což bylo plus mínus půl roku před zahájením her a všichni si mysleli, že jsem se zbláznil s výjimkou Oty Černého, který tuhle myšlenku pochopil a byl si vědom toho, že Olympijské hry v Turíně nám dávají obrovskou příležitost k tomu, abychom lidi nalákali na nový program. Během Turína jsme měli možnost vysílat tenkrát ještě na ČT4, kde jsme měli možnost kontinuálně vysílat po celý den olympijské soutěže, bylo na programu dost atraktivního obsahu, jelikož OH jsou pro lidi velkým lákadlem. Najednou se objevila možnost obsadit olympijským programem dvě stanice. Otovi se podařilo přesvědčit ostatní, že vyjedeme s Turínem a povedlo se. Myslím si, že i ti, kteří tenkrát dost bojovali, a nechci říct, že se snažili až bojkotovat celý program, najednou se stali horlivými zastánci, kteří využívají právě ČT sport.
Jak vypadá realizace velkých sportovních akcí (Olympiáda, Univerziáda apod.) od příprav na Kavkách až po „finiš“ přímo v místě?
Základ je podobný, když to vezmu z pozice přípravy komentátora, tak se změnil pouze zdroj informací, to znamená, že to, co člověk dřív sháněl po různých časopisech, novinách a knížkách, tak dnes tyto informace čerpá z internetu: Kdo tam bude, co tam bude apod. Rozdíl je i v tom, že se dřív vše dělalo systémem papírových příprav, dnes je to v elektronické podobě (počítačích), ať už databázové nebo si to někdo píše do Wordu.
Co se týká televizní realizace, tak bych to rozdělil na 3 části. Budu se bavit o olympijských hrách, protože to je takový vzorový příklad. Ty další jsou o něco méně náročné, ale jinak je ten systém podobný. Výjimkou jsou akce, které se konají na území České republiky, kde do toho přichází ta část televize, která se stará o vysílání, a to je pro ČT náročnější, jedná se o tzv. house broadcast. Televize se musí postarat o celé vysílání, ale z hlediska komentátorského nebo redaktorského hlediska to zase až tak velký rozdíl není, možná až na to, že se tam více podílíme na výrobě. Když vezmu OH, tak první byla před vznikem ČT Sport, kde se primárně vše muselo naskládat na jeden program, což byla ČT2. Znamenalo to program pečlivě seřadit, dát ho dohromady a poskládat skládačku s tím, že se vám opravdu někdy stane, že budou proti sobě dvě z českého pohledu zajímavé disciplíny. Dále je důležité poskládat a nabídnout všechny medaile, finále, což byl, je a bude obtížnější proces. Později přišla druhá éra, kterou byl ČT sport a my jsme měli práva na OH, to je docela důležitý rozdíl, tehdy byly k dispozici dva programy – ČT2 a ČT4 (ČT2 a ČT sport).
Vznikly i projekty, které doplňují – jedna věc jsou čisté přenosy, které nejvíce zajímají lidi a budou je sledovat, potom je tam důležité dát určitý doprovodný program, poněvadž je v současnosti divák náročnější a už mu nestačí jen ten zázrak, že se v Riu konají OH a on to může sledovat na obrazovce z pohodlí domova v České republice. Proto vznikly projekty OH studií. Velký olympijský projekt na místě byl v Londýně, kde to korespondovalo s tím, že byla výrazná účast diváků a bylo to velkým plusem, poté bylo Rio. Co se naopak změnilo, Česká televize přestala být majitelem práv pro české území. Majitelem se stala společnost DISCOVERY a ČT od společnosti kupuje tzv. sublicenci, která umožňuje ČT vysílat Olympijské hry, ale pouze v omezeném rozsahu, jenž se týká počtu hodin, repríz apod. Přineslo to úplně jiné nároky na skládání programu, jiné výzvy, ježto je zapotřebí odvysílat všechno podstatné a trefovat se do českých startů a úspěchů, v případě, že to jen trochu jde a zároveň se musí dodržet počet hodin. Co se týká samotné operace, tak ta je velice rozsáhlá a je to záležitost, která se dělí na část tady v Praze, která je nejdůležitější a bez ní by se to neobešlo a poté další operace, která je na místě a tam byl to rozdělil ještě na podčásti: Jednak je to v tom mezinárodním vysílacím centru, jenž je na každých velkých akcích, nejenom na OH, je to tzv. IBC (International broadcast center) centrála, kde se sbírají trasy z jednotlivých sportovišť, každá televize tam má pronajatou kancelář nebo místnost, kam si přiveze svou technologii, a organizátoři dodají trasy sportovišť přes počítač, kde se vše navolí, co bude dál odcházet do ČR. Počty tras, které vedou do České republiky, jsou omezené. Není to tak, že vše vytvořené na stanovištích plyne k nám, protože to by bylo 20-25 tras souběžně, plus je dnes možnost odebírat jednotlivé kamery, detailovky. To vše se musí převést na počet tras, které jsou již zaplacené. Některé trasy jsou „ŠÉROVANÉ“, tzn., že EBU (European Broadcasting Union) členské státy budou brát určité sporty, které jdou přes „šérovanou“ trasu, navíc je jedna trasa, která je pro nás a tam si můžeme posílat, co chceme. Dříve to bylo fyzicky a jen přes kabely. Potom jsou samotné body, tzn. komentátoři, kteří jsou na jednotlivých sportech, také nejsou na všech místech nutně komentátorské pozice, protože to je otázka ekonomická a každá pozice zvlášť se platí, přestože máme zvlášť sublicenci, tak si musíme mimořádně platit komentátorskou pozici. To se potom zvažuje, na kolik je ten daný sport atraktivní z pozice diváka, aby tam byla komentátorská dvojice. Jsou sporty, které se dělají z pozice Off – tube, to znamená komentátorské dvojice, která není přímo na sportovišti.
Michal Dusík
šéfredaktor sportovní redakce ČT a sportovní komentátor
Komentátorem byl poprvé na OH v roce1996 , od té doby komentoval na všech následujících zimních či letních hrách.
Od roku 1995 jezdí jako komentátor na všechny světové šampionáty v atletice.
Moderuje Sportovní zprávy a Téma pro hosty ČT sport a také je scénáristou pořadů: Sportovec roku, Král cyklistiky, Zlatá hokejka či Hokejista sezóny.
Společně s Otakarem Černým a Annou Tulisovou byl autorem koncepce sportovního programu České televize a podílel se na vzniku programu ČT sport (původně ČT 4 sport).
Michal se může pochlubit propůjčením hlasu v dabingu. Nejvýraznější dabingy měl ve filmech Auta 2 a Letadla.
