Eva Ertlová 
REALIZACE
Úvodní text – Romantická představení i mužské akty. Ostravské divadlo Odvaz sází na originalitu a neopakovatelný zážitek
Rozhovor – Po každém improvizačním představení se okamžitě začnu těšit na další, říká Jakub Krejčí z divadla Odvaz
Story – Má nejoblíbenější představení jsou jednoduše ta vydařená, říká improvizátorka Jana Vozáriková
Reportáž – Zavedu dotace na zabíjačky aneb Odvaz zvolil svou prezidentku
Pozvánka – Zamilujte se s Odvazem
ZÁMĚR
1. Cíl práce
Tento samostatný projekt si klade za cíl seznámit čtenáře s činností ostravského Divadla improvizace Odvaz. Přiblížím jak příběhy osobností Odvazu, tak i historii divadla či atmosféru panující na jednotlivých představeních a v zákulisí.
Chtěla bych takto zpopularizovat nejen ostravský soubor, ale i improvizaci jako takovou. Improvizační týmy působí v řadě měst, kde mají své stálé příznivce. Svým projektem bych chtěla nadšení pro tuto formu divadla rozšířit mezi větší okruh lidí. V naplnění cíle projektu mi pomůže série textů čítající úvodní text seznamující nejen s historií divadla Odvaz, rozhovor a story s hráči, reportáž z improshow a pozvánku na nadcházející představení.
2. Zdůvodnění volby tématu
Podle mého názoru si improvizační divadlo zaslouží mnohem větší pozornost veřejnosti, než jaké se mu dostává. Pakliže je divadlo jako takové opomíjenou uměleckou oblastí, divadelní improvizace balancuje na hraně neznáma. Někteří lidé dosud považují divadlo za těžkopádnou součást vysoké kultury. Myslím, že pokud by se divadelní tvorba obecně jako perspektivní a moderní obor více propagovala, důležitá část společnosti by zahodila své obavy z nudných dramat a objevila by skutečnou podstatu uměleckých prožitků – pobavit a zaujmout publikum.
Divadelní improvizace se od klasického divadelního představení liší zejména nepřipraveností. Neznamená to však, že by herci vcházeli na jeviště bez jakýchkoli předchozích zkušeností a tréninků. Aby se člověk stal opravdu dobrým improvizátorem, musí se pilně procvičovat. Tohle si samotní diváci mnohdy neuvědomují a vidí improvizaci jako podařenou, ale snadnou zábavu. I proto chci čtenáře v rámci tohoto projektu zavést i do zákulisí představení, aby mohli nahlédnout, jak vše ve skutečnosti probíhá.
Domnívám se rovněž, že umění improvizace je nejen formou zábavy, ale patří k jedné z důležitých vlastností, které usnadní člověku interpersonální vztahy na profesní i soukromé úrovni. Díky improvizačním cvičením si lidé zlepšují své soft skills, tedy měkké dovednosti. Jedinec tak může zapracovat na svém mluveném projevu, vystupování na veřejnosti, logické argumentaci nebo i umění naslouchat svému komunikačnímu partnerovi. Právě umění naslouchat a reagovat patří k nejstěžejnějším předpokladům pro to, aby se člověk stal dobrým improvizátorem. Vedle toho je potřeba kritická sebereflexe a chuť zlepšovat se.
Divadlo improvizace Odvaz je jedinečné i tím, že jde o první a dosud jediné kamenné improvizační divadlo v naší zemi. Improvizátoři se tak rozhodli ukončit vystupování v cizích klubech a vytvořit vlastní prostory, kde by se vše řídilo jejich pravidly. V březnu loňského roku otevřeli prostor, který jejich tvorbu výrazně ovlivnil. Kromě odehrání představení je potřeba zajistit i technické zabezpečení a chod baru. Hráčům tak přibyly povinnosti nad rámec jeviště. V projektu bych chtěla popsat i rozdíly v „pouhém“ hraní a provozování kompletního podniku se vším všudy.
Na představení Odvazu chodím téměř pravidelně po dobu delší než rok a půl. Troufám si říct, že za ten čas jsem získala náhled do fungování divadla, který mi při zpracování projektu může být užitečný. Samozřejmě se také může stát, že se právě mé znalosti a známosti v divadle negativně odrazí na celkovém vyznění textů. Budu se snažit zachovat objektivitu a představit čtenářům Odvaz takový, jaký ve skutečnosti je, bez příkras a osobního zainteresování.
3. Zdroje / stav problematiky
Mezi divadelní tvorbou patří ta improvizovaná k často opomíjeným nováčkům. Média specializovaná na divadlo se improvizaci věnují jen velice okrajově v pouze několika svých článcích. Specializovaná periodika nebo alespoň tematické rubriky, které by se věnovaly tomuto oboru, zcela chybí.
Pokud jde o média, která se věnují divadlu obecně, nejznámější jsou pravděpodobně Divadelní noviny. Tento kulturní čtrnáctideník vychází již dvacátým pátým rokem a jeho šéfredaktorem je Josef Herman. Má svou tištěnou i online verzi, kde se zabývá nejen aktualitami, kritikami a rozhovory. Najdeme zde i rubriku Seriály a blogy s publicistickým obsahem.
Časopis Svět a divadlo je dvouměsíčník, který má výrazný přesah do zahraničí. Českou a slovenskou redakci doplňují autoři i z jiných zemí, například z Maďarska, Polska, Německa či Nizozemí. Kromě klasických informací o divadle zde lze najít i filosofická a politická témata, rovněž zde vychází i překlady zahraničních her. Periodikum má také podíl na udílení Cen divadelní kritiky a Ceny Ferdinanda Vaňka.
Internetový portál divadlo.cz obsahuje kromě informací o českém i zahraničním divadle i část Příležitosti. Zde jsou zveřejněné nejrůznější pracovní nabídky od povolání herců a režisérů až po pokladní a „bedňáky“, stejně tak zde najdeme i informace o workshopech, různých akcích a festivalech.
Z odborných periodik zaměřených na divadlo zmíním Divadelní revue, která vychází třikrát ročně již od roku 1989. Na jeho obsahu se podílí Kabinet pro studium českého divadla. Náplní časopisu jsou odborné studie, analýzy, recenze a zprávy, u kterých je kladen důraz na historii a teorii českého i světového divadla.
Samotná divadla pak často vydávají své časopisy, které vycházejí s různou periodicitou. Mezi ně můžeme řadit například i měsíčník Národní divadlo nebo časopis Národní divadlo moravskoslezské vycházející v sezóně každé dva měsíce. Zde konkrétní divadla informují o svých představeních, seznamují se svými osobnostmi a s aktualitami, které se ke kulturní instituci bezprostředně váží.
Prakticky veškeré tištěné i online deníky mají svou kulturní rubriku a speciální oddělení, které se právě divadlu věnuje, přímo improvizační skupiny však zmiňují pouze v souvislosti s výjimečnými událostmi. O divadlu improvizace Odvaz vyšlo několik zpráv v souvislosti s jejich slavnostním otevřením vůbec prvního kamenného improvizačního divadla v České republice. Regionální reportáže nebo zprávy se objevují i v souvislosti s pořádáním improvizačního festivalu Improtřesk nebo větších kulturních událostí domácích týmů.
Česká televize vysílá kulturní pořad Divadlo žije!, ve kterém se prostřednictvím reportáží snaží seznámit diváka s jednotlivými fenomény. Dvaceti šesti minutová stopáž pořadu pojme tři reportáže z různých koutů České republiky. Aktuálně se pořad vysílá dvakrát měsíčně na ČT art. Divadlo improvizace Odvaz se objevilo i zde, nejen v souvislosti s otevřením vlastních prostor, ale jako součást reportáže o divadelní improvizaci obecně.
FTV Prima nabízela na svém programu Prima a dnes přináší na programu Prima COOL zábavní pořad Partička, který se na zjednodušené formě improvizace zakládá. Od roku 2011 se na obrazovkách prezentuje čtveřice komiků, kteří za doprovodu hudebníka a moderátora rozvíjí improvizované příběhy. Dle mého názoru právě tento pořad přispěl nejvíce k zpopularizování improvizace široké veřejnosti, i když samotné improvizační týmy v České republice začaly vznikat mnohem dříve. Velký rozdíl je však v úrovni vystoupení. Členové tradičních improvizačních týmů se snaží o inteligentní humor bez vulgarit. Ve zmiňované Partičce jde především o jednodušší vtipy, které často přesahují meze slušnosti. Partička tak vytváří obraz improvizace jako jednoduché zábavy pro masy lidí, opak je ale pravdou. Diváka často rozesmějí právě promyšlené scény s humornou logikou a jasnou pointou.
Většina improvizačních týmů společně tvoří Improligu. Na webu improliga.cz lze najít základní informace o aktuálním českém improvizačním dění. Stejně tak je zde k dispozici seznam skupin z celé ČR, Olomouc kupříkladu zastupují Olivy, Boskovice mají Lísky, za Brno zmíním například Meandry, dále Bafni nebo tým TAMTi. Většina těchto improvizačních skupiny zveřejňuje novinky přímo na svých webových stránkách nebo sociálních sítích. Divadlo Odvaz, ač není na webu Improligy zveřejněno, pořádá a navštěvuje různé individuální improzápasy napříč republikou.
Divadlo improvizace Odvaz spravuje vlastní webovou stránku, kde pravidelně zveřejňuje aktuality o představeních i prostorech divadla. Stejně tak zde lze najít i profily jednotlivých hráčů a odkazy na další projekty, kterými se hráči zabývají. Jedná se o projekty ImproAcademy, ImproLingua nebo i Klaun Family. První zmiňovaný je založený na výuce a tréninku principů a žánrů improvizace. ImproLingua jsou semestrální kurzy výuky anglického jazyka pomocí improvizovaných scének a komunikace. Klaun Family je projekt některých hráčů, kteří jako klauni vytvářejí program různých akcí.
Využitím improvizace se zabývalo i několik výzkumů diplomových prací na různých univerzitách. Na Univerzitě Karlově vznikla práce Dramatická a hudební improvizace jako prostředek v rozvoji osobnosti dítěte na 1. stupni ZŠ, na Janáčkově akademii múzických umění v Brně to byly práce Improvizační metody a cvičení využívané v dramatické výchově a Divadlo jako improvizace.
4. Ideový plán
Mým cílem je v projektu propojit texty tak, aby přinesly komplexní obraz o Divadle improvizace Odvaz. Čtenáři by z textů měli pochopit vztahy v rámci divadla, seznámit se se zákulisím i s provozem vlastního divadla včetně baru. Chci podat základní informace o historii a současnosti Odvazu, stejně jako osobními zkušenostmi v rozhovoru a story přiblížit pohled hráčů na realitu. V reportáži a pozvánce bych chtěla popsat vybrané formy představení, tak aby si čtenáři uvědomili různorodost improvizace.
Studentské projekty s tématem improvizace již vznikly. Daniel Kunz v roce 2012 ve svém projektu Improtázky zkombinoval televizní a kulturní specializaci. Seznamuje zde se základními principy improvizace, s Improligou a olomouckými Olivami. V roce 2014 na něj navázala Tereza Valentová se psaným projektem Improvizace – Divadlo jako zápas. Ta zde mapuje improvizaci zejména s důrazem na olomouckou scénu – Olivy a Olíhně. Já chci svůj projekt zaměřit na zákulisí a fungování prvního kamenného improvizačního divadla v Česku. Chci odhalit světlé i stinné stránky provozování vlastního divadla, stejně tak jako seznámit s osobnostmi či repertoárem.
Texty by mohly posloužit jak regionálním, tak i celostátním periodikům. I když je divadlo ryze ostravské, jeho jedinečnost mu dává přesah do celé země. Články bych tedy doporučila do kulturních rubrik titulů jako Moravskoslezský deník, ale i MF Dnes nebo Lidové noviny. Stejně tak by se daly využít na veškerých online serverech typu Novinky.cz, Aktuálně.cz, Ihned.cz, Lidovky.cz. Možná by byla publikace textů i ve specializovaných divadelních titulech.
5. Postup práce
V rámci svého studia žurnalistiky jsem měla na výběr, jakou technickou specializaci pro svůj projekt zvolím. Mohla jsem si vybrat mezi psanou a rozhlasovou formou. Právě psanou specializaci jsem vyhodnotila jako vhodnější zejména kvůli komplexnějšímu zachycení atmosféry díky možnosti popsat vše do detailů. Rozhlasový projekt jsem zavrhla také proto, že improvizace je hodně vázaná na celkový kontext, který by se ve stopáži projektu dal zachytit jen těžko. Jelikož se také považuji za mnohem zběhlejší ve psaní textů než ve stříhání zvukových záznamů, psaná forma projektu u mne s přehledem zvítězila. Při tvorbě textů rovněž hodlám zúročit veškerá praktika a workshopy, které naplňovaly mé studium.
Kulturní specializaci jsem si zvolila, jelikož mne zaujala nejvíce ze všech katedrou nabízených možností. Vždy jsem ráda chodila na koncerty či do kina. Divadlu jsem se povětšinou snažila vyhnout, jelikož jsem si dokázala barvitě vybavit své zážitky z dětství. Školní výlety na nekonečný balet či operu jsem brala jako jedinou dostupnou divadelní produkci. V pozdějších letech mě však překvapila spousta geniálních představení, která jsem navštívila. Plešatá zpěvačka v podání Komorní scény Aréna dnes patří k jednomu z mých největších kulturních zážitků. Můj pohled na divadlo se postupem času absolutně proměnil. Když mě můj přítel přivedl na představení divadla Odvaz, naprosto jsem improvizaci propadla. Sama bych si nikdy netroufla vystoupit na jeviště, sledování originálních představení mne však nikdy neomrzí.
Úvodní text
Nejprve jsem ve svém projektu zpracovala úvodní text, který je žánrově nezačlenitelný. Připadalo mi, že než se pustím do dalších textů, bude dobré vytvořit jeden, který čtenáře do oblasti improvizačního divadla zasvětí. Shrnuji zde činnost Odvazu, náplň jejich práce i historii spolku ve zkratce. Myslím, že bez tohoto textu by projekt nebyl úplný, informuji v něm o událostech, které v dalších článcích blíže rozvádí s konkrétními osobnostmi. V tomto textu jsem také využila více zdrojů, oslovila jsem celkem tři lidi. Každý se v organizaci činností divadla angažuje v jiné oblasti. Právě proto si myslím, že text dokáže komplexně popsat, jak celý Odvaz funguje.
Rozhovor
Na úplném začátku jsem si stanovila oblast, které se chci v rozhovoru věnovat. Místo interview, které by se věnovalo tvorbě divadla, jsem se rozhodla pro publicistický osobnostní rozhovor s jedním z hráčů. Mým záměrem bylo podat chod divadla z pohledu jediné osobnosti. Stejně tak jsem chtěla popsat postup a pocity hráče v kontextu rozvoje improvizačních schopností. Pro rozhovor jsem oslovila Jakuba Krejčího, který patří k jednomu z nejangažovanějších hráčů divadla. Jelikož se Jakub stará o propagaci divadla, zaměřila jsem se i na toto téma, které jsem doplnila finanční stránkou jejich projektu i budoucím vývojem. Jelikož znám Jakuba mnoho let, nebylo pro mne domluvení vhodného termínu žádný problém. Na začátku března jsem si vytvořila strukturu témat, kterých bych se chtěla v rozhovoru držet a kterých by se měly týkat mé dotazy. Jednalo se o Jakubovy začátky v improvizaci, jeho oblíbené oblasti, přípravu představení i další možnosti vývoje Odvazu. Dopředu připravené otázky jsem průběžně doplňovala dalšími dotazy, abych zdůraznila detaily. Jelikož proměny Odvazu sleduji už delší dobu, snažila jsem se dostát tomu, abych čtenářům zprostředkovala vše srozumitelně, bez předpojatosti a pokusila jsem se oprostit od mně známých informací. Celý rozhovor se odehrál v přátelské atmosféře, pro zachování serióznosti je však užito vykání. Celková stopáž rozhovoru čítala zhruba tři čtvrtě hodiny. Místy jsem odpovědi musela zkrátit, jelikož Jakub často opakoval již zmiňované informace. V úvodu jsem čtenářům odhalila, čeho se bude interview týkat a krátce jsem je seznámila s osobností Jakuba. K podobnému účelu jsem využila i krátký medailonek, kde jsem popsala improvizátorovy činnosti. V rozhovoru jsem užívala otevřené, doplňující i uzavřené otázky. Odpovědi na poslední zmiňované však dotazovaný velice rozvedl, takže jejich užití rozhovoru
Reportáž
Na začátku ledna jsem se dozvěděla, že improvizační divadlo chystá vůbec největší ostravskou improshow, Volební speciál 2. Dne 13. ledna jsem se tohoto představení jako divák zúčastnila a pro jeho výjimečnost jsem jej zvolila jako ideální pro reportáž. Snažila jsem se zachytit atmosféru celé akce a zároveň přiblížit dějovou linku show. V průběhu představení jsem se tak nesoustředila pouze na to, co se odehrává na jevišti, ale i na projevy diváků. Na závěr jsem pak zvolila náhled do zákulisí, který má čtenářům přiblížit i soukromou stránku jednotlivých hráčů. I když osobně znám všechny hráče, v reportáži jsem se oprostila svého vztahu k nim a převzala jsem na sebe roli diváka, který zná Odvaz pouze jako vystupující osoby hrající určité role.
Story
Pro story jsem zvolila jednu z nejzkušenějších hráček Odvazu, Janu Vozárikovou. Právě Jana stála u samého zrodu Odvazu, respektive jemu předcházejícího týmu Ostružin. Jedná se o ženu, která patří k nejvýraznějším postavám divadla, nejvíce se angažuje i jako dramaturgyně. Pro Janu jsem si připravila základní otázky, které jsem následně doplňovala dalšími dotazy. Náš rozhovor nebyl tak dlouhý jako v případě rozhovoru s Jakubem Krejčím, nýbrž také probíhal ve velice přátelském prostředí. Ve story se snažím přiblížit úplné začátky mou vybraného improvizačního týmu i Janiny role proudící z jeho činností. O okomentování Janiných silných stránek i role v Odvazu jsem požádala již zmiňovaného Jakuba Krejčího.
Pozvánka
Napsat pozvánku na představení jsem se rozhodla pojmout jako svou osobní výzvu. Jelikož nikdo nikdy netuší, jakým směrem se budou improvizační představení ubírat, je velice těžké slíbit potenciálním návštěvníkům konkrétní body programu. Obsáhlejší pozvánky na podobné akce proto vznikají málokdy, sami členové Odvazu lákají pouze na příslib zábavy a dobré společnosti. Rozhodla jsem se vzít názory některých hráčů a osob, o nichž vím, že na show Odvazu rádi chodí, a vytvořit pozvánku, která by se opírala především o osobní zkušenosti. Oslovila jsem proto Annu Jurčíkovou a Ondřeje „Boba“ Vojčiniaka z řad hráčů, Ivetu Babejovou a Martina Sasína pak jako zástupce veřejnosti. Pozvánku jsem psala až jako poslední text v průběhu dubna, proto zve na májovou show s datem 1. května.
Svůj projekt jsem zpracovávala od ledna až do dubna letošního roku. První čtyři části záměru jsem sepsala ještě před začátkem realizace textů. Postupně jsem pak doplňovala jednotlivé odstavce v závislosti na aktuálním stavu textů.
6. Sebehodnocení
Dle mého názoru jsem cíle tohoto projektu, tedy seznámení čtenáře s principy fungování Divadla improvizace Odvaz, dosáhla docela dobře. Domnívám se, že se mi povedlo zachytit atmosféru představení, seznámit s vybranými hráči i nastínit chod tohoto kulturního podniku.
V úvodním textu přináším hlavní informace, které poslouží ke snadnějšímu uvedení do činností divadla. V textu podávám informace o divadle samotném a jeho členech, dále o celkové náročnosti provozu sálu a baru, charakterizuji podstatu jednotlivých představení a v závěru pak informuji o historii spolku. Osobnostní rozhovor s jedním z hráčů se zaměřuje na pocity a role jedince v rámci divadla. Čtenářům přináší náhled nejen do mysli hráče, ale i do financování či propagace Odvazu. Reportáž z Volebního speciálu 2 přináší atmosféru největší improshow v Ostravě i závěrečný pohled do zákulisí. Ve story se prostřednictvím jedné osoby mohou čtenáři seznámit se začátky improvizačního týmu i jeho doplňujícími činnostmi. Pozvánku jsem zvolila jako možnost reflexe minulých představení a nalákání diváků na ta budoucí.
Jsem si jistá, že jsem téma projektu dostatečně nevyčerpala. Vhodné by bylo zpracování recenze vybraného představení, story s jedním z žáků improvizační školy, anketa mezi obyvateli Ostravy, která by zjišťovala, zda lidé navštěvují divadla, eventuálně zda si myslí, že by je zaujala improvizace a proč. Rovněž si troufám říci, že bych jistě postupem času zvládla napsat texty k projektu lépe. Byl by k tomu ale potřeba delší časový postup a také vývoj a další praxe v technice mého psaní.
S největšími obtížemi jsem zpracovávala rozhovor s Jakubem Krejčím, kde pro mě bylp opravdu těžké soustředit své dotazy na věci, které nejsou známé široké veřejnosti a já o nich přesto mám povědomí. Dále bylo náročnější napsat reportáž a soustředit se přitom na jeviště, diváky, zákulisí i své osobní pocity. Naopak o poznání snadněji se mi psal úvodní text nebo pozvánka. Oba články byly založené na výpovědích herců či diváků, které nebyl problém sehnat. Díky své osobní zkušenosti se všemi citovanými osobnostmi si myslím, že jsem pro vyjádření byla schopná vybrat jedince, který se v tématu vždy dobře orientoval a mohl o něm podat řádné informace.
7. Zdroje
Improvisation. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2018-04-11]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Improvisation
JÍLEK, Viktor. Lexikologie a stylistika nejen pro žurnalisty. Olomouc, 148 s.
JOHNSTONE, Keith. IMPRO. Improvizace a divadlo. Praha: Akademie múzických umění, 2014, 296 s.
NEVOLOVÁ, Monika a Martin VASQUEZ. Buďte mistry improvizace. Praha: Grada, 2013, 120 s.
O Odvazu. Divadlo improvizace Odvaz [online]. Ostrava [cit. 2018-04-11]. Dostupné z: http://odvaz.eu/oodvazu
TELLER, Filip. Divadlo jako improvizace. Brno, 2013. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce Mgr. Pierre Nadaud.
