Daniel Orság 
CÍL PRÁCE:
Cílem práce je představit Marii Chovanečkovou jakožto bývalou herečku, současnou starostku, ale především majitelku Valašského Národního Divadla v Karolince (VND), které se už po více než 30 let předává v rodině Orságů z generace na generaci. Vášeň a odhodlání provozovat divadlo v případě paní Chovanečkové (Ch) dokazuje, že i malé soukromé divadlo se může svou pověstí rovnat velikánům české divadelní scény. Tato skutečnost tvoří hlavní myšlenku samostatného projektu, kterou bych chtěl jeho prostřednictvím předat posluchačům.
Ideovým plánem projektu je vytvořit krátký rozhlasový útvar o fungování VND, a to pomocí prolínání osobní linky jeho majitelky s historií divadla. Samostatný projekt by měl nést prvky rozhovoru, reportáže i ankety, která by měla krátce dokázat, že přítomnost divadla sehrává v Karolince důležitou roli, a dokonce v průběhu několika desetiletí změnila život či pohled na kulturu místním obyvatelům. Syžet projektu by měl být vystavěn dominantně na příběhu Ch. Projekt by měl zároveň posluchačům ukázat tzv. druhou stranu mince a umožnit mu tak vhled do situace, kdy divadlo nefiguruje pouze jako zdroj zábavy, jelikož za vším, co diváci sledují na jevišti, se skrývá velký kus práce lidí, kteří nejsou na první pohled tolik vidět, avšak právě díky nim je možné, aby se v divadle lidé bavili a s radostí se do něj opětovně vraceli.
ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU:
Volba tématu a nosiče vycházela především z mnou zvolené tematické a profesní profilace v průběhu studia, tedy kulturní a rozhlasové žurnalistiky. Stěžejním motivem, na jehož základě jsem si vybral právě divadelní odvětví kultury, byla přítomnost VND v místně bydliště. Toto divadlo a jeho historii důvěrně znám, stejně tak jako lidi, díky kterým funguje. Zejména na rozhovory jsem se tedy nemusel nijak intenzivně připravovat. Přesně jsem totiž věděl, na co se mám současné majitelky divadla zeptat a jakým směrem se mám na cestě k vytvoření samostatného projektu vydat.
Dalším důvodem byla atraktivita tématu po jeho autobiografické stránce, kterou mám osobně v rámci rozhlasových dokumentů a medailonků velice rád. Chtěl jsem tedy ve finále touto cestou vytvořit podobný medailonek Ch, kde by bylo její vyprávění doplněno o záznamy z jejich představení a prohlídku jejího divadla zasazenou do současnosti.
Čistě za sebe musím podotknout, že prostředí divadla je mi velice blízké, stejně tak jako prostředí kin a dalších míst, kde dominují zejména audiovizuální vjemy. Proto bylo již od začátku jasné, že volba mého tématu bude směřovat buď k filmu, nebo k divadlu. Nakonec zvítězilo divadlo, a to napříč tomu, že doménou mého druhého oboru, který studuji současně se žurnalistikou, je právě film.
POSTUP PRÁCE:
Na úplném začátku jsem byl postaven před volbu místa, kde budu s Ch nahrávat rozhovor. Mohli jsme jej natočit v klidu jejího domácího prostředí, nebo se vydat přímo do divadla. Jelikož jsem chtěl zachytit co nejautentičtější atmosféru, kdy bude Ch vyprávět o historii a současnosti divadla či své osobní herecké dráze, vydali jsme se společně do divadla. Nahrávat jsem začal hned po vstupu do divadla, kterým mě Ch začala provázet. K dispozici jsem měl dva diktafony. Pomocí jednoho jsem nahrával zvuky prostředí, druhý sloužil k záznamu mluveného projevu Ch.
Jakmile jsme s Ch prošli vestibulem divadla, přemístili jsme se do hereckých šaten, kde byla poměrně dobrá akustika a prostor k tomu, abychom se pokusili otevřít téma historie divadla a rovněž nahlédli do vzpomínek Ch. Konkrétně mě zajímaly počátky její herecké kariéry a posléze kroky, které podnikla k tomu, aby divadlo dostala do jeho současné podoby. V hereckých šatnách jsem měl rovněž možnost nahlédnout do kroniky vedené Ch, kde jsou písemně i fotograficky zaznamenána všechna představení, které VND za svou dobu existence hostovalo, a to včetně otisků dlaní herců, kteří si zde už zahráli. Komentované procházení této kroniky se bohužel nestalo finální součástí projektu, jelikož kvalita nahrávky kontrastovala se zbytkem stopáže, a navíc by zde vzhledem k uspořádání syžetu neměla logické opodstatnění. Z hereckých šaten jsme se s Ch přemístili na pódium, kde se otevřela opona a s výhledem na jeviště jsme se začali bavit o časové náročnosti provozu divadla, hledání kompromisu mezi starostováním a divadlem jakožto zájmovou činností, ale také o tom, jak probíhá běžný večer, kdy VND uvádí divadelní představení. Když zmínila technické zázemí divadla, tak jsme se přemístili na balkon, který je součástí hlediště, avšak za jeho zdmi se ukrývá zázemí veškeré techniky, odkud se potom v průběhu představení ovládá osvětlení, hudba apod. Tato část se rovněž nestala součástí finální verze projektu, a to jednoduše z časových důvodů. Jeho součástí je však část, kdy s Ch stojíme opět na jevišti a já jsem zmínil dominantu celého VND, kterou tvoří tzv. peklo. Jedná se o návštěvníky velmi oblíbené kavárenské a barové zázemí celého divadla, které se nachází pod jevištěm. Zde jsem rozhovor směřoval spíše k plánům do budoucna, které ještě Ch v souvislosti s divadlem hodlá realizovat a také jsem neopomněl dotaz, zda se už pomalu rozhlíží po někom, komu by mohla jednoho dne divadlo předat.
Mimo hlavní reportážní a rozhovorovou linku s Ch jsem natočil také sekundární rozhovor s jejím bratrem Františkem Orságem, který budovu divadla zdědil společně s ní po smrti jejich otce. Ptal jsem se zejména na jejich počáteční vize, které se týkaly provozu divadla, a následně na důvody, proč nakonec ukončili spolupráci a divadlo tak zůstalo výhradně v režii Ch. V rámci projektu jsem natáčel i krátkou anketu s místními obyvateli, ze které však bylo velice obtížné vybrat adepty, jejichž hlas zazní ve finální verzi zvuku. Na rozdíl od ostatních částí se ankety natáčely v exteriéru, takže kvalita zvuku se výrazně lišila od částí, které byly natočeny v interiéru. Z toho důvodu jsem nakonec vybral pouze dvě adeptky, které podpořily mou počáteční premisu, že VND mění životy místních obyvatel a že je známé i za hranicemi Karolinky, a zároveň se kvalita jejich nahrávek jevila jako akceptovatelná pro použití a zasazení do kontextu zbylého zvuku.
Celkově jsem natočil zhruba dvě hodiny materiálu. Toto číslo zahrnuje prohlídku divadla, rozhovory, mnou namluvené vstupy a anketu. Záznamy z inscenací Milada (Obr. 1) a Tenkrát na zabíjačce (Obr. 2) do tohoto čísla nezapočítávám, jelikož jsem je dostal k dispozici zvlášť ve formě DVD, z čehož vyplývá, že jsem musel tento formát konvertovat do formátu WAV. Projekt jsem realizoval v časovém horizontu tří měsíců, přičemž hrubý materiál jsem nasbíral přibližně za čtrnáct dnů, zbytek času jsem strávil zpracováním zvuku v programu SOUND FORGE Pro 13.
(Obr. 1) (Obr. 2)
SEBEHODNOCENÍ:
S finální verzí projektu jsem spokojený a domnívám se, že se mi podařilo splnit cíle, které jsem si na začátku stanovil. Nikdy dříve jsem netvořil zvuk tak rozsáhlého a komplexního formátu a celou svou práci, na které jsem strávil spoustu času, považuji za velkou sebe-obohacující zkušenost do budoucna. Ve zvuku dominuje slovo Ch, které je doplněno o autentickou hudbu a ukázky z jejich představení. V projektu se nenachází žádný cizí zvuk, a to ani v případě hudby. Musím přiznat, že tvorba projektu mě skutečně bavila a kdybych si měl vybrat profilaci znovu, nevolil bych jinak. Ačkoliv vím, že můj projev má stále ještě daleko od profesionálního vystupování, troufnu si říct, že v rámci tohoto konkrétního projektu jsem udělal velký kus vpřed. Nejproblematičtější pro mě byla práce na zvukových přechodech, resp. spojování dílčích kapitol, a natáčení anket, které už v rozhlasových seminářích nebyly mojí silnou stránkou. Myslím, že jsem v této zkoušce ale v rámci svých možností obstál vcelku slušně.
Při zpětném pohledu na projekt bych neudělal nic jinak. Za jeho podobu do velké míry vděčím své konzultantce Ing. Radoslavě Kvasničkové. Bez jejich zkušeností, poznámek a nápomocnosti bych projekt zcela jistě do takové podoby nikdy nedostal.
KONKURENČNÍ PROJEKTY:
Jediný dohledatelný samostatný projekt, který rovněž vychází z prostředí divadla, nese název DDS Brnkadla - 25 let s divadlem, jehož autorkou je Květa Oakland. Způsob jeho provedení se ale zásadně liší od toho mého. Tento projekt z brněnského prostředí má předně spíše zpravodajský charakter, jelikož reportuje o fungování dětského divadelního souboru Brnkadla. Můj projekt je laděn spíše publicisticky, protože vypráví příběh primárně jedné osoby a v zásadě funguje spíše jako medailonek, reportážní prvky v projektu figurují spíše jako podpůrná záležitost, která celému zvuku dodává dynamiku. Kolegyně Oakland si daleko více vyhrála s anketami, které z mého pohledu tvoří dominantu celého projektu. Osobně mi ale u jejího uchopení tématu chybí již zmíněná dynamika. Zvuk je velice monotónní a hůře se poslouchá, jelikož neobsahuje žádné výraznější divadelní ukázky ani hudební předěly, které by nějakým způsobem oddělily jednotlivé části či kapitoly zvuku, posluchač si tedy nemá možnost odpočinout od nepřerušovaného proudu informací. Tohle je stěžejní věc, na kterou jsem si během zpracovávání a editace svého projektu dával pozor.
SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:
<http://www.vanadi.net/historie/>
<https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123626773-doma/40723310005/>
POPEL, Konrád [Tenkrát na zabíjačce, DVD]. [Bystřička]: Studio107, 2009.
POPEL, Konrád [Milada, DVD]. [Bystřička]: Studio107, 2014.
Při práci na projektu jsem vycházel především ze svých vlastních zkušeností, které jsem získal v průběhu studia na seminářích rozhlasové žurnalistiky.
Odkaz ke stažení projektu: https://uloz.to/file/ApJStkiQ1STs/samostatny-projekt-daniel-orsag-mp3
