Vojtěch Záhora Cíl práce:
Záměrem mé práce je představit Štěpánku Mašatovou, dvaceti tří letou flétnistku, která studuje hru klasické a jazzové hudby na příčnou flétnu na konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze, a k tomu vyučuje hru na příčnou i lehčí zobcovou flétnu svých deset žáků na jedné z pražských základních uměleckých škol. Štěpánčin vztah k hudbě se určitě za devatenáct let jejího hraní změnil. Zajímalo mě, jak nyní vidí své působení na ZUŠ, jaká je Štěpánka učitelka a jak ji vnímají žáci a jejich rodiče a také, jaké je to studovat hudební konzervatoř. Hlavní myšlenkou mého samostatného projektu je ukázat radosti i starosti, které Štěpánce hra na příčnou flétnu dává.
Cílem tohoto projektu je vytvořit zhruba 10 minut dlouhý rozhlasový projekt, který dokumentuje Štěpánčin studijní a pracovní osobní život, doplněný o reportážní pohled do její domácnosti, do osobního života. Projekt kombinuje prvky rozhovoru, reportáže a ankety. Anketní prvky zpracovávám v podobě dotazů na skupinu respondentů (partner Tomáš Vivodík, spolužačka Veronika Friedlová, žák Michal Hinner a jeho maminka Veronika Zachová). Samotný rozhovor a reportáž se poté věnuje pouze Štěpánce. Jednotlivé segmenty své práce doplním hudebními nahrávkami Štěpánčiny hry na příčnou flétnu.
Zdůvodnění volby tématu práce:
Odůvodnění volby tématu mého samostatného projektu začnu osobním pohledem. Štěpánka Mašatová je moje dlouholetá kamarádka a na její koncerty chodím velice rád, kdykoliv mám příležitost. Sám se za hudebního znalce nepovažuji, nerozumím notám a tónům, nikdy jsem na žádný nástroj nehrál. Zato si nemyslím, že tato neznalost, nezkušenost nemůže člověku bránit v příjemném prožitku hudby. Proto doufám, že zpracování projektu na dané téma mi pomůže k bližšímu pochopení hudebního umění a snad si odnesu nějaké základy hry na flétnu.
Zvolení typu nosiče a tématu ovlivnila má profesní a tematická profilace. Zájem o kulturní žurnalistiku jsem měl již od začátku svého studia (ovlivněn studiem svého druhého oboru – filmová studia). Rozhlasová profilace mi byla původně pouze doporučena spolužáky z vyšších ročníků, ale v průběhu svého studia jsem v ní našel velikou zálibu a rád bych své znalosti v této oblasti žurnalistiky rozvíjel dál. Zvolit si hudební téma pro vypracování mého samostatného projektu k SZZ mi tedy nanejvýš příhodné. Doplnit mluvené slovo o hudební ukázky bude pro posluchače zajímavé a aktivující.
S tématem, které zpracovávám, jsem také předem seznámený. Nejen Štěpánku, ale i její spolužačku nebo přítele znám osobně. Příprava na natáčení pro mě bude tedy jednodušší. Vím, na co se mám zeptat, které události a informace chci do projektu zapojit.
Atraktivita mého tématu nespočívá v jednotlivých událostech, kapitolách projektu, ale v jejich souhrnu. Byť můžeme Štěpánku vnímat jako obyčejnou studentku hudební konzervatoře a obyčejnou učitelku na „lidovce“, je to právě kombinace obojího, co ji činní zajímavou. Věřím, že ne mnoho mladých hudebníků nachází v tak nízkém věku uspokojení ve vyučování malých dětí z prvního stupně základní školy.
Postup práce:
Na začátek musím přiznat, že vytváření mého projektu velice komplikovala koronavirová pandemie a od ní se odvíjející vládní nařízení, které mi zabránili nahrávat rozhovory a reportáže se Štěpánkou v místě jejího působení (v ZUŠ, na konzervatoři). Také jsem nemohl se všemi respondenty komunikovat osobně, ale musel jsem vymyslet alternativním způsob, jak se s nimi spojit.
Pro natáčení rozhovoru a reportáže jsem se tedy rozhodl vydat ke Štěpánce domů, odkud vlastně teď své žáky vyučuje a kde i cvičí do školy. Zde také žije se svým partnerem a kytaristou Tomášem a v jejich domácnost je plná hudebních nástrojů, přístrojů a pomůcek. Toto místo zase naopak nabízí unikátně pohled do osobního života flétnistky. Reportážní část mé práce jsem tedy postavil na prohlídce Štěpánčina bydlení a představování všeho, co je v její domácnosti spojené s hudbou. Zároveň jsem při tom natočil i rozhovor, který jsem se snažil vést na osobnější úrovni a co nejhlouběji. Velikou výhodou mi bylo, že Štěpánka je mou kamarádkou, pro respondentu tedy nebyl problém odpovídat na mé osobní otázky.
Pro natáčení všech nahrávek jsem používal funkci „Diktafon“ na svém mobilním telefonu Apple iPhone 6s. Kvalita zvukových nahrávek je dostačující.
Abych sám zkusil, jak vypadá Štěpánčina online výuka, zúčastnil jsem se také jedné její hodiny, kdy jsem se učil zahrát na lehčí zobcovou flétnu nejjednodušší tóny a koncem lekce jsem dokázal zahrát písničku „Halí, Belí“.
S paní Veronikou Zachovou a jejím synem Michalem jsem anketu nahrál přes telefonní hovor, což ovlivnilo kvalitu zvukové nahrávky, ale překážkou v naší komunikaci to určitě nebylo. S Veronikou Friedlovou a Tomášem Vivodíkem jsem se sešel osobně. Celková délka natočeného materiálu se pohybuje kolem tří a půl hodin. Musím se přiznat, že z počátku jsem tak velké množství materiálu považoval za velikou výhodu, každopádně to se později ukázalo i jako menší komplikace při finálním stříhání projektu, kdy mě veliké množství natočeného matriálu brzdilo.
Finální podobu projektu jsem rozdělil do čtyř kapitol. Na počátku zazní úvodní slovo hudebnice, které slouží pro zaujmutí posluchačovy pozornosti, následované reportáží – přivítání se se Štěpánkou a uvedení do prostoru natáčení, jejího bydlení. Následně navazuje začátek první kapitoly, jež se zabývá Štěpánčiným vztahem k hudbě a příčné flétně samotné. Považuji za důležité zde i představit inkriminovaný nástroj (jak vypadá, jak se na něj hraje). Druhou kapitolu věnuji působení na ZUŠ – jak vypadá výuka paní učitelky, kolik žáků vyučuje, a především jaké jsou její motivace pro práci s dětmi a předávání svých znalostí mladší generaci. Také zde zkouším hrát na zobcovou flétnu podle dívčiných rad. Navazuji třetí kapitolou, která se skládá z výpovědí žáka Michala a paní V. Zachové. Poskytli mi tak popis a osobní hodnocení průběhu výuky. Ve kapitole číslo čtyři se zajímám, jak vnímá studium příčné flétny na konzervatoři sama hudebnice a jaké překážky musela překonat. Prvky rozhovoru jsem doplnil o anketní výpovědi V. Friedlové a partner Tomáše Vivodíka. Štěpánka zde zdůvodňuje, proč se nechce stát flétnistkou v orchestru (na což ji škola primárně připravuje), a místo toho hledá alternativní uplatnění pro své vzdělání. Projekt ukončuji výhledem do budoucnosti, protože považuji za důležité, aby si posluchač sám mohl udělat představu, jak bude vyprávěný příběh o Štěpánce Mašatové pokračovat dál.
Jednotlivé kapitoly nakonec odděluji hudebními ukázkami a vlastním vypravěčským slovem. Tuto součást projektu jsem zpracovával až jako poslední. Při stříhání finální zvukové stopy mi velice pomohlo vyznačit si v původních nahrávkách zajímavé úseky, odpovědi, a ty jsem následně rovnal a přehazoval podle libosti, dokud jsem nebyl spokojený s jejich pořadím.
Projekt jsem realizoval v časovém rámci tří měsíců, jednotlivé úseky jsem natáčel průběžně během této doby. Zvukové nahrávky, které práci doplňují, jsou skladby hrané přímo Štěpánkou, skladba Flute Concertinu autorky Cécile Chaminadeové, a skladby VNH a Stag league kapely Dragon’s Brew (k zakoupení na supraphonline.cz ve formátu MP3, bylo tedy nutné je konvertovat do formátu WAV), ve které hudebnice dlouhá léta působí. Projekt jsem stříhal v programu Sound Forge Pro 10.0.
Sebehodnocení:
Práce na samostatném projektu mě bavila od začátku do konce a s finální verzí jsem spokojený. Určité základy (práce v programu Sound Forge, řazení výpovědí za sebe) jsem se naučil v hodinách rozhlasového praktika, každopádně vytvoř projekt takové velikosti mě naučilo spoustu nových věcí. Co se prvotně jevilo jako veliká výhoda – můj osobní vztah se Štěpánkou – se však v procesu stříhání ukázalo jako hendikep. Jelikož jsem totiž s příběhem seznámený více a lépe, než je možné z důvodu časového rozsahu zahrnout do projektu pro posluchače, dělalo mi potíže vytvořit logické odvíjení příběhu, kde následně vznikaly mezery. Domnívám se ale, že tento problém jsem nakonec úplně odstranil a struktura práce je pro posluchače logická a příjemná k poslechu. Vyhýbal jsem se zasahování do projektu vlastním názorem, veškeré hodnocení jsem nechal na vystupujících postavách. V nahrávce dominuje slovo Štěpánky Mašatové.
V tuto chvíli bych také velice rád poděkoval konzultantce svého projektu, paní Ing. Radoslavě Kvasničkové, bez jejíchž rad, zkušeností a ochoty mi s vytvářením práce pomoci by určitě tvorba trvala déle a výsledek by byl úplně jiný. Také děkuji Štěpánce Mašatové a ostatním respondentům za čas, který mi ochotně věnovali.
Konkurenční projekty
Na stránkách pres.upmedia.cz jsem nedohledal žádný rozhlasově kulturní projekt, který by pojednával o životě jiných hudebníků a jejich zaměstnání. Při mé vlastní tvorbě mě ale velice inspiroval projekt kolegy Daniela Orsága s názvem Divadelní rodina v Karolince z roku 2020. Jelikož můj i Danielův projekt vedla konzultantka Ing. R. Kvasničková a oba projekty jsou na kulturní téma, je možné vyhledat v pracích spoustu podobností. Daniel i já pracujeme s rozdělením do čtyř tematických kapitol a s anketním výpověďmi jiných respondentů, které doplňují informace o osobním a profesionálním životě hlavní postavy projektu. Kolega Orság však pracuje více s reportážními prvky, což je díky jeho možnosti vyrazit do prostor divadla, které já jsem bohužel neměl. Jeho projekt je velice příjemný na poslech, skvěle posluchače uvádí do děje i místa, kde se odehrává. Jeho výkon velice obdivuji a skromně doufám, že můj projekt dosahuje podobných kvalit.
Zdroje a literatura:
Anomalie. Métropole [MP3]. vyd. Anomalie. [2017]. digitální release: 4:34 min.
Dragon’s Brew. Stag League [MP3]. vyd. prodejhudbu.cz. [2018]. digitální release: 6:42 min.
Dragon’s Brew. VHN [MP3]. vyd. prodejhudbu.cz. [2018]. digitální release: 0:34 min.
Dragon’s Brew. VHN 2 [MP3]. vyd. prodejhudbu.cz. [2018]. digitální release: 0:34 min.
Odkaz ke stažení: https://uloz.to/file/9k34dcMajvgw/sp5-zahora-mp3#!ZJH3MQR2AzAzBGH0BTLlZJIuZwD2Z3qaqzcOFIN5H0MZrGqyLD==
