pá., 4. květen 2012 23:30

ImprOtázky

Samostatný projekt TV/kulturní žurnalistika {mp4-flv}improtazky-kunz-samostatny-projekt{/mp4-flv}

 

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/37672-divadelni-improvizace-muze-trvat-i-pet-hodin-a-nenudit/  - 2008
S imprem na konec světa a zpět
ImprOtázky
Dokument, ČR 2012
ÚVOD
V jednom díle amerického seriálu Family Guy se praví, že improvizované scénky patří k nejstarším a nejatraktivnějším druhům představení. V České republice se pár improvizovaných šou pokusilo uchytit, například Ruská ruleta a v poslední době pořad Partička. Oba tyto pořady vycházejí z původní myšlenky improvizovaného divadla. Co to tedy je improvizované divadlo? Pokusíme se osvětlit, zjistit o co se jedná a jaké jsou kořeny tohoto druhu divadla v České republice.

CÍL PRÁCE
Hlavním cílem bude představení tzv. Improligy, což je sdružení improvizačních týmů, které mezi sebou hrají zápasy. Vysvětlíme základní principy fungování divadelní improvizace. Nastíníme jak probíhá zápas mezi dvěma týmy, a co je vše zapotřebí ke správnému provedení. Nahlédneme do fungování jednoho týmu, přesněji olomouckého týmu O.Li.V.Y. Koukneme se jak se hráči připravují na tréninku pod vedením zkušených trenérů. Zjistíme roli každého jednotlivého člena v rámci improvizačního zápasu, od hráče, přes pomocného rozhodčího, až k rozhodčímu a konferenciérovi.
Pokusíme se zodpovědět i na otázku, co vlastně vede člověka k tomu, aby začal dělat improvizační divadlo. V závěru se zaměříme na olomoucký klub. Promluvíme se zakladateli klubu a podíváme se na nynější situaci prvního hanáckého spolčení lidí nadšených do tohoto typu divadla.
Půjde tedy o jakousi sondu do duše improvizátora, ať už se představení účastní jako hudebník, nebo jako hráč. Chci téma jemně zvulgarizovat, aby i divák o divadlo se nezajímající, byl schopen pochopit a poznat pohnutky jednotlivých členů České Improligy.

ZDŮVODNĚNÍ VOLBY TÉMATU
Právě existence pořadů jako je Partička otvírá divadelní improvizaci spoustu možností, ale na druhou také zavírá. Divácká veřejnost pohlíží na divadelní improvizaci ve stejném světle, v jakém pohlíží na pořad Partička. Naším cílem, jako členů České improvizační ligy (zkráceně Improligy), je neprodukovat na jevišti pouze laciné vtipy, jaké jsou k vidění v televizi, ale snažit se i rozvíjet onen divadelní prvek, příběh, prostor, postavy. Proto bych chtěl krátkým dokumentem přiblížit fungování jednak Improligy a jednak i jednoho konkrétního týmu. Domnívám se, že lidé začnou nacházet větší potěšení v neprvoplánové zábavě. Nedá se říci, že se jí Improliga vyhýbá zcela.
Toto téma jsem si vybral díky svému sepjetí s olomouckou improvizační scénou. Do týmy Oliv patřím již čtyři roky a cítím jistou sounáležitost se skupinou lidí, která do ní patří také. Dalším důvodem je letošní pětileté výročí týmu ve městě pod „rudým orlojem“. Nutno také dodat, že prací na téma divadelní improvizace je pomálu, tak chci zmapovat českou scénu.
Nutno dodat, že jsem neprošel během studia kulturní specializací, nýbrž sportovní a vědeckou. Původně jsem se chtěl věnovat ve svém samostatném projektu specializaci sportovní a udělat krátkou zprávu z pořádání florbalového turnaje. Tím, že jeden příspěvek o florbale vzniknul už loni, tak jsem nechtěl dublovat. A také jsem se nechtěl pustit do sportovní, protože na olomoucku nemám tolik kontaktů jako v rodném Ústí nad Labem. Řídil jsem se proto heslem: „Dělej, co Ti je blízké.“ a začal jsem pracovat na dokumentu o improvizačním divadle.

STAV PROBLEMATIKY - ZDROJE
Jak jsem již uvedl v předchozí kapitole, článků, reportáží a podobně je o improvizaci opravdu pomálu, i přesto že se jedná o poměrně rozšířený a oblíbený fenomén. V Olomouci je na každé oficiální vystoupení téměř vždy vyprodáno, to znamená, že do divadla dorazí cca okolo 60-80 diváků. Tím pádem se nejedná o jakousi „undergroundovou“ zábavu.
Divadelní improvizací se dokonce zabývali členové Improligy ve svých diplomových pracech. Někdejší prezident Martin Vasquez (k té jsem bohužel nenašel odkaz) a také práce nynější prezidentky České improvizační ligy Jany Machalíkové. Členové Improligy se hrdě hlásí ke kanadské tradici improvizacec a tamějším Theatersports.
Krátký dokument o improvizaci natočila v roce 2008 skupinka studentů na pražské FAMU. Nejedná se o špatné dílo z hlediska provedení, jen mi chybí něco málo do obsahu. Spíše než samotnou improvizaci představuje její zakladatelku, „importérku“ improvizace do České republiky, Míšu Puchálkovou. Krátkou reportáž přímo o skupině Olivy odvysílala v roce 2009 Česká Televize. V krátkosti se představuje skupina a systém tréninku.
Jako nejzdařilejší práce o divadelní improvizaci se jeví reportáž České Televize o skupině Ostružiny.  Jedná se o ostravskou skupinu a reportáž popisuje v krátkosti principy, pocity členů. Jedná se o cca sedm minut dlouhou reportáž, kde jsou respondenty členové právě ostravské skupiny. Něco podobného se chystám zpracovat i já, ale chci se zaměřit spíše na jednotlivé zápasové role. A chci dát svému dílu nádech dokumentu.
Že se nejedná o záležitost příliš frekventovanou v médiích dokládá existence článku v celostátním Reflexu z roku 2002. Olomoucké Olivy spolupracují s Deníkem a Českým Rozhlasem Olomouc. Při určitých příležitostech (např. projekt Oliv) se články objevují (naposledy 5.1.2012). V Českém Rozhlase Pardubice proběhla reportáž o tamním týmu. Je potřeba také zmínit vystoupení pražské skupiny JUSTimpro na Rádiu Wawe v dubnu roku 2011. Jeden ze zakladatelů improligy Martin Vasquez popisuje situace v České republice a porovnává ji s kanadskou, či evropskou improvizační scénou.
Existuje i velká spousta menších článků odkazujících k určitým akcím a vždy trochu vysvětlující fungování divadelní improvizace. Bohužel v rámci České improvizační ligy nefunguje žádná databáze zveřejněných mediálních komunikátů. V rámci proběhlého Improtřesku vznikla opět reportáž České Televize.

IDEOVÝ PLÁN
Chtěl bych formou dokumentu obsáhnout aspekty divadelní improvizace. Nejen suše popsat, o co se jedná, ale obsáhnout i emoční složku. Chtěl bych se naučit zpracovat video výtvor tak, aby dokázal zaujmout. Je důležité si uvědomit, že každý má své pohnutky k nějakému jednání. Právě tyto pohnutky chci zachytit, chci, aby je pocítil i potenciální divák mého díla.
Ač je jako hlavní cíl zvoleno představení Improligy, chci se zaměřit na jednu její konkrétní podobu, zápas v divadelní improvizaci. A to především právě z pohledu emocí, pohnutek, té síly která žene hráče do improvizace. Proto chci v rámci dokumentu blíže představit jednotlivé role improvizačního zápasu. Každý člen improligy má svoji oblíbenou činnost a je v ní třeba i chápán jako „odborník“. S takovými členy chci popsat role. Ať už se jedná o roli rozhodčího, kde své slovo řekne Alexandr Dvořák, který se pískání improligy věnuje od té doby, kdy se začal improvizaci věnovat, nebo o roli konferenciéra. Ten bývá někde neprávem opomíjen, ale přítom schopnost zdárně provádět celým večerem je pojítkem kvalitního představení. Každý zápas totiž funguje na základě jakéhosi tajnosnubenstvím mezi diváky a hráči. Jde o to, že diváci musí přistoupit na hru, kterou s nimi hráči hrají.
Určitě se inspiruji reportážemi vzniklými v České Televizi. Ač se jedná spíše o reportáže je dozajista možnost si z nich něco vzít. Jak jsem však již výše zmiňoval, chtěl bych dílo pojmout jako dokument, inspiraci nacházím v současné dokumentární tvorbě. Z autorů mohu jmenovat Víta Klusáka, či Víta Janečka. Také se nesnaží pouhopouze popisovat, ale začlenit do svého dokumentu i emocionální složku a nebrání se ani analýze. Jsem si samozřejmě vědom, že dostat do takto krátkého díla, jako je můj dokument, jednak popis a jednak i emoce, bude velice složité. Nicméně věřím tomu, že se zadaří. Nechci ovšem dávat zbytečně přednost emocím před informacemi. Ze svého předešlého působení vím, že ne každému je princip Improligy zřejmý a proto bude nutné ho ze začátku osvětlit. O Improlize nechávám mluvit někoho jiného než sebe. Myslím, že je to lepší, než nechat hrát obrázky a dokreslit je nicneříkajícími obrázky. V tomto stylu výpovědi se může střihnout
Dílo chci tvořit pro většinového diváka se zájmem o umění, ale také s jemnou zkušeností s improvizačním zápasem.

POSTUP PRÁCE
Důležitým úkonem před zahájením veškerých prací je promyšlení tématu. Když jsem se rozhodl pro téma improvizovaného divadla, bylo mi jasné, že nebudu schopen dát vše do podoby reportáže. Nutnost vysvětlit základní principy problematiky a důležitá lidská složka mě vedly k tomu, abych zvolil dokument. Dalším krokem bylo sepsání scénáře. Začal jsem nejdříve rozmyšlením časového postupu, co zařadím na začátek, co doprostřed a co může být ke konci. Poté jsem si scénář sepsal, aby dílo dávalo smysl a bylo uchopitelné i pro obyčejného diváka.
Na krátké rozhovory jsem si připravil otázky, které jsem pokládal improvizátorům:
ñ    Co pro tebe improvizace znamená?
ñ    Jaké cítíš emoce, když se řekne improvizace?
ñ    Co se ti vybaví, když se řekne divadelní improvizace?
Dílo jsem koncipoval postupným uváděním tématu. Vlastním stand-upem uvádím diváka do problematiky, rozvádím, co bude následovat a následně zařazuji odpovědi improvizátorů se zdůvodněním, proč se věnují tomuto divadelnímu odvětví. Jako hlavní metodu zjišťování informací jsem zvolil dialog.
Bohuže po zjištění, že kameře nefungoval mikrofon a moje osoba na to v hlučném prostředí nepřišla, jsem byl nucen mírně předělat původní myšlenku. To znamená, že v úvodních emočních vyznáních nejsou pouze členové improvizačního týmu O.Li.V.Y., ale i například začínající hráči týmu O.Lí.H.Ně., který vznikl na podzim roku 2011 jako tým pro začínající improvizátory.
Tím, že jsem točil dokument o improvizačním divadle, nebyl problém sehnat respondenty. Člověk, který vyleze na jeviště, se nebojí mluvit ani do kamery. Rozhovory jsem moc nevracel při točení, jenom když se něco opravdu nepovedlo.

POSTUP NATÁČENÍ
Pro natáčení jsem využil kameru Sony zapůjčenou v Audiovizuálních službách (dále AVS) UP, na stejném místě jsem si vypůjčil mikrofon, stativ i kazetku k nahrání materiálu. Točil jsem v DV kvalitě, šířku 16:9, 16 bitový proud zvuku. Mikrofon kamery jsem měl nastavený na automatickou hlasitost.
Vzhledem k tomu, že se improvizace většinou odehrává v divadelních prostorech, tak se valná část natáčení odehrávala uvnitř. Navštívil jsem trénink Oliv a získal záběry z tréninku. Bohužel jsem až posléze zjistil, že kamera měla zřejmě vadný mikrofon. V nastavení bylo nahrávaní zvuku zaplé, kamera však získala pouze velmi slabou nahrávku zvuku. Nicméně považuji získané záběry za použitelné jako asynchronní obrazy k rozhovoru. Udělal jsem velkou spoustu detailů. Tím že v divadelní improvizaci nejsou používané rekvizity, bylo obtížné hledat jiné detaily, než záběry na obličeje, na ruce, na pohyb herců. Natočil jsem mnoho detailů na obličej. Takový záběr mi přijde vhodný při klidném rozhovoru o daném tématu.
Abych dodržel základní poučku televizní žurnalistiky, snažil jsem se o všechny tři uvedené typy záběrů: celek, polocelek a detail. Nicméně získání celků bylo někdy obtížné.
Valná většina záběrů vznikla na Improtřesku 2012, což je největší improvizátorská akce v České republice a já měl jistotu, že tam najdu dostatek respondentů. V brněnských Lužánkách se mi podařilo získat venkovní záběry rozhovorů s improvizátory. Na vystoupeních – Jazzimpro a Longformy – jsem také pořizoval materiál, ovšem kvůli velkému hluku, jsem včas nezjistil nefunkčnost mikrofonu a záběry jsem tedy použil pouze jako asynchronní obrázky.
Rozhovor s Martinou Pavlunovou, trenérkou týmu O.Li.V.Y., jsem pořizoval v olomouckém parku, protože je v pokročilém těhotenství a pro její zdraví je bezpečnější se pohybovat poblíž domova. Předem jsem jí zaslal témata otázek, aby se mohla připravit. Byla využitá především proto, že je chápána jako autorita u týmu O.Li.V.Y. a to jednak kvůli tomu, že byla zakládající členkou a jednak také proto, že v improvizaci působila i dříve, než byla u hanáckého týmu. Natočil jsem s ní celkem asi 20 minut materiálu. Bohužel se mi nepodařilo získat na tento rozhovor kameru s funkčním jackem pro mikrofon, tudíž je točeno pouze s ruchovým mikrofonem kamery, takže kvalita zvuku, není taková, jaká mohla být. Alespoň užití ruchového mikrofonu dotváří celkový dojem jakési blízkosti dokumentu.
Pro záznam nově vzniklého týmu jsem navštívil trénink týmu O.Li.H.Ně. (Olomoucká improvizace hanácké něhy) a pořídil záběry jejich tréninku a rozhovory se členy, kteří jsou v týmu od začátku jeho působení. Tým působí v Olomouci dva roky a důvody jeho vzniku osvětluje trenérka Oliv Martina Pavlunová.

STŘIH
Podařilo se mi natočit kolem 100 minut hrubého materiálu, který jsem si následně zpracoval ve střižně v AVS, nebo na počítači na Katedře žurnalistiky. Materiál jsem stříhal v programu Avid, v AVS se jednalo o typ Avid Media composer a na katedře na typu Avid xpress pro. Střih materiálu zabral asi 20 hodin. Nejdříve se zkontrolovalo, jestli jsou všechny záběry použitelné podle předem připraveného scénáře. Jak bylo napsáno výše, u některých záběrů, se kterými se počítalo, nebyl k dispozici zvuk, tudíž se musel scénář jemně poupravit. Myslím, že to rozhodně nebylo na škodu věci.
Ve střihu jsem využil jednak postupného překrývaní obrazu, tak i prudkých střihů, tam kde mi přišlo jejich užití adekvátní. Užil jsem i různých efektů, které má program Avid k dispozici, například zmíněný „fade in“ a „fade out“. Zařadil jsem i dynamickou scénu s rychlými střihy a rychlou muzikou, kde jsou užité zrychlené záběry, abych dokumentu dodal na dynamičnosti. Při práci s programem Avid jsem byl občas nucen nahlédnout do příručky, či vyhledat pomoc na internetových fórech uživatelů tohoto programu. Také mi hodně ku pomoci byli pracovníci Audiovizuálních služeb Michal Paxa a můj vedoucí práce magistr Jiří Vrba.
Mnoho práce bylo se zvukem. Tím že sem chtěl zachovat svoje otázky, abych nemusel necitlivě vkládat dodatečně komentář, došlo k velkým výkyvům v rámci hlasitosti. Vloženou hudbu jsem musel ztlumit, aby nerušila komentář, ale nechal jsem jí kvůli zmíněné dynamice.
Dílo jsem nakonec sestříhal na šest minut a pět sekund včetně úvodních a závěrečných titulků. Měl jsem možnost video i natáhnout, ale obsahovalo by zbytečně moc informací na málo užitého obrazového materiálu. Při delším časovém rozpětí by bylo rozvleklé a nezajímavé.
Pro televizní dokument jsem se rozhodl kvůli svému zaujetí dokumentární tvorbou a také proto, že právě tento způsob mi přijde na zvolené téma nejvhodnější. Samo divadlo je jakousi audiovizuální prezentací a těžko ho prezentovat bez těchto složek pospolu. Chtěl jsem docílit i hodnocení a případným střihem i vlastního názoru. Užití názoru by bylo nepatřičné, kdybych zvolil zpravodajskou reportáž. Jedním z důvodů je nevhodné užití vlastního názoru a druhým je, že reportáží o improvizaci bylo natočeno už dost.

SEBEHODNOCENÍ
Sám za sebe si myslím, že se video vydařilo. Podařilo se mi docílit poměrně dynamického díla, v kombinaci s podkresovou hudbou a použitím kamery bez stativu v některých scénách. Člověk se stále učí získávat co nejlepší záběry a bohužel nedostatkem času při výuce se musí učit za pochodu. Určitě by se daly pořídit i lepší záběry, ale ještě nemám vycvičené oko kameramana. Jsem si vědom nedostatkem tzv. „švenků“, nicméně nebylo jaké zabrat a než si je vymýšlet, radši použiji atraktivní archivní záběr.
Video chci rozšířit mezi „odbornou“ veřejnost, a to mezi improvizátory. Jedná se teprve o druhý podobný videoprojekt. První byl, o obdobné délce, připraven na FAMU v roce 2008. Jinak vznikaly, jak je uvedeno výše, pouze televizní reportáže v rámce regionálních redakcí České Televize.
Myslím, že se mi podařilo se inspirovat českými dokumentaristy a vyplodit dílko, kterým se může člověk, mající minimální zkušenosti se střihem a s prací s kamerou, prezentovat.

ZDROJE
1.    www.improliga.cz
a)    http://improliga.cz/download.php?soubor=17
b)    http://improliga.cz/download.php?soubor=21
2.    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/37672-divadelni-improvizace-muze-trvat-i-pet-hodin-a-nenudit/
3.    http://www.youtube.com/watch?v=Ik0l_q7gWr8
4.    http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/174114-improvizace-jako-sportovni-zapas-to-je-improtresk/
5.    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/309281381930718-kultura-v-regionech
6.    http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1183619616-kultura-cz/409233100152001/obsah/102756-rozhovor-divadelni-improvizacni-maraton-ostravskych-ostruzin/
7.    http://www.rozhlas.cz/radiowave/klystyr/_zprava/justimpro-uskali-a-radosti-improvizace--879556
8.    Karel Neumann, Tomáš Kulík, Tomáš Zeman; Cesty videa, Praha 1989

Zobrazeno 2414 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:43
Pro psaní komentářů se přihlaste