Eliška Boháčová Realizace
Kulturní centrum Cooltour / youtube.com/watch?time_continue=1&v=a3lZ6SxZQXY
1. Cíl práce
V této práci bych chtěla ukázat propojení mé profesní a tématické profilace. Jako profesní profilaci jsem si zvolila televizní žurnalistiku a jako tématickou profilaci kulturní žurnalistiku. Televizní žurnalistiku jsem si zvolila z toho důvodu, že mě baví práce s kamerou a natáčení a stříhání videa. Nad výběrem tématické profilace jsem nemusela dlouho uvažovat, jelikož se zajímám o kulturu po všech stránkách. Mám ráda hudbu, filmy, divadelní představení, hudební koncerty, výstavy a od malička jsem se věnovala tanci. Proto jsem tohle všechno chtěla propojit v jeden celek a vytvořit tak můj samostatný projekt.
Cílem mého projektu je natočení krátké reportáže o kulturním centru Cooltour, které se nachází v Ostravě na Černé louce. Výsledek by pak také mohl posloužit jako propagační materiál. Kulturní centrum Cooltour funguje v Ostravě již pátým rokem a snaží se lidem žijícím v Ostravě nabízet bohatý kulturní program a aktivity, které jinde v Ostravě zažít nemohou.
K naplnění mého cíle budou natočeny rozhovory se zaměstnanci z Cooltouru, aby se diváci dozvěděli, co vůbec kulturní centrum Cooltour je, jaké akce se tam pořádají a hlavně jak se podílejí na celkovém kulturním životě v celé Ostravě, jelikož kulturní život je pro Ostravu důležitý. Ostrava byla nominována na město kultury 2015, bohužel prohrála. To však neznamená, že polevila ve svém snažení a vznikají projekty jako např. zrovna Cooltour.
Rozhovory pak budou doplněny o záběry z několika akcí, které Cooltour nabízí v době, kdy jsem se rozhodla reportáž natáčet. Bude se jednat o taneční workshop Salsa tančírna, promítání francouzského filmu, Retro party, charitativní workshop - Dámská jízda a pohybový workshop - Závěsná akrobacie na šálách.
V úvodu se objeví záběry Ostravy a okolí Cooltouru, který bude představen první respondentkou, Soňou Adámkovou, rozhovor s ní budou doplňovat ilustrační záběry z již zmíněných akcí. Druhý respondent, Petr Kiška, představí kulturní centrum v širším kontextu a opět se objeví ilustrační záběry, posledním respondentem bude Filip Košťálek, který zhodnotí práci centra a prozradí, jak to vidí s centrem do budoucna.
2. Zdůvodnění volby tématu
Moje volba byla od začátku jasná, protože studuji dvouobor Žurnalistika a Česká filologie a tehdy jsem si volila pouze jednu profesní profilaci. Rozhodovala jsem se mezi televizní a rozhlasovou žurnalistikou. Nakonec vyhrála televizní, jelikož je komplexnější – spojuje jak obraz, tak zvuk. Výběr kulturní profilace byl u mě také jasný. Jak jsem již popsala výše, kultura mě provází celým životem a zajímám se o ni po všech možných stránkách – tanec, hudba, filmy, divadlo, výstavy, workshopy apod.
Mé téma bylo původně úplně jiné. Už čtyři roky totiž pracuji jako instruktorka lyžovaní a vedoucí na letních příměstských táborech v lyžařském areálu Skalka v Ostravě. Ještě před dvěma lety probíhaly v areálu celoročně různé akce pro dospělé a pro rodiny s dětmi. Mým původním plánem bylo natočit reportáž právě o těchto akcích a pojmout to ve smyslu, že je to sice lyžařský areál, ale také se tam koná velké množství kulturních akcí. Studium jsem však o rok prodloužila, během té doby akce ustaly a už bych tak neměla možnost získat potřebné množství záběrů. Z tohoto důvodu jsem musela najít nové téma.
Stalo se to tehdy úplně náhodou, kamarádky mě seznámily s jejich kamarádkou Barborou Kalouskovou, která začala studovat u nás na katedře navazující studium a zjistila jsem, že pracuje v Ostravě v Kulturním centru Cooltour, o kterém jsem už samozřejmě něco slyšela, jelikož se nachází kousek od mého bydliště. Tak mě tedy napadlo, že bych natočila reportáž právě o Cooltouru. Co taky může být příhodnější pro kulturní specializaci, než kulturní centrum, které se podílí na kulturním životě v celé Ostravě. Kontaktovala jsem tedy Barboru a ta mi řekla, že pan ředitel natáčení schválil a mám dále kontaktovat produkčního Petra Kišku. Od té doby jsem vše řešila s ním. S panem Kiškou jsem se sešla, vysvětlila jsem mu, jak si to celé představuji a následující týden probíhalo natáčení.
3. Zdroje/stav problematiky
Zdrojem této problematiky byl pro mě především internet, kde můžeme najít velké množstvím článků právě o této organizaci. Sám Cooltour si natáčí svá propagační videa z všech různých akcí. Další internetovým zdrojem byl určitě Facebook, kde má centrum vytvořené své vlastní stránky, na které průběžné přidává různé příspěvky a informace pro návštěvníky.
Dalším zdrojem byli také mí kamarádi, kteří Cooltour pravidelně navštěvují a mají přehled o všech konaných událostech, především spolužačka Barbora Kalousková, která má v Cooltouru na starosti Pr a Branding. Barbora byla ta, která mi v první řadě zjistila, jestli bude vůbec možné v centru natáčet. Dala vědět svým kolegům o mém nápadu a ti můj nápad naštěstí přijali s otevřenou náručí. Díky ní jsem také získala svolení pana ředitele Andreje Harmečka k natáčení mé reportáže a následně kontakty na některé zaměstnance Cooltouru.
Hlavním zdrojem informací byli však zaměstnanci kulturního centra, se kterýma jsem natáčela rozhovory, zejména pan Kiška.
4. Ideový plán
Hlavní myšlenkou tohoto projektu bylo představit kulturní organizaci Cooltour, která se v širokém měřítku podílí na celkovém kulturním životě v Ostravě. Spousta lidí, kteří nejsou z Ostravy, vnímá stále Ostravu pouze jako industriální město a spojuje si ho pořád s těžbou uhlí. To však není dávno pravda. Ostrava si na kulturním vyžití zakládá, což dokazuje např. již výše zmíněný fakt, že bojovala o titul Město kultury 2015. Kultura je jakýmsi hybatelem města. Kultura město přetváří jiným směrem, mění ho, jak můžeme vidět v praxi ve velkých městech po celém světě. Kultura se snaží město měnit takovým směrem, aby pro lidi, kteří v něm bydlí, bylo atraktivním místem k životu. Dle mého názoru je důležité, aby vznikala podobná centra s tak širokou škálou akcí, projektů a wokrshopů, do kterých se mohou občané města aktivně zapojit a být jejich součástí.
Myslím si, že reportáž tohoto typu by mohla zaujmout lidi všech možných věkových kategorií, už díky zmíněné široké nabídce akcí. Snažila jsem se vytvořit kvalitní a reprezentativní video, který by následně mohlo samo kulturní centrum využít, jako jeden z dalších propagačních materiálů.
Dbala jsem na to, aby byly záběry zajímavé, logicky doplňovaly rozhovory a abych použila ty části výpovědí, které by donutily diváka aspoň trochu se zamyslet nad kulturou obecně. Především jakým způsobem město utváří a proměňuje. Třeba toto video dokonce donutí někoho se přímo aktivně zapojit do kulturního dění v Ostravě.
Díky tomuto projektu bych si chtěla prohloubit své zkušenosti s natáčením a stříháním videa, abych v budoucnu dokázala vytvořit třeba ještě větší projekty tohoto typu. Je také možné, že všechny tyto znalosti využiji pak ve svém budoucím povolání.
5. Postup práce
Jelikož nevlastním kameru, všechny záběry jsou natáčeny na dva fotoaparáty – na digitální zrcadlovku Nikon D750 a kompaktní fotoaparát Nikon 1 J3. Více jsem používala digitální zrcadlovku, protože většina záběrů byla natáčena ve večerních hodinách uvnitř budovy a tento fotoaparát dokáže kvalitněji zachytit obraz při nízké hladině osvětlení. Kompaktní fotoaparát jsem použila spíše na venkovní záběry za denního světla, protože má objektiv se širším úhlem záběru, a proto je vhodnější.
Bohužel nevlastním ani mikrofon ani stativ. Obávala jsem se, že tom by mohl být první hlavní problém. Naštěstí mi vybavení zapůjčili přímo v Cooltouru.
První natáčení se uskutečnilo na workshopu s názvem Salsa tančírna. Mým cílem bylo získat pouze záběry z této akce, které následně použiji jako výplň. Salsa tančírna mě velice překvapila, sešlo se tam velké množství lidí - párů okolo třiceti let a výše.
Celý večer panovala skvělá atmosféra. Akce probíhala pod vedením zkušených tanečních lektorů Jakuba Mazůcha a Michaely Gatěkové, které shodou okolností znám právě z lyžařského areálu Skalka, kde v létě působili jako taneční lektoři na našem táboře. Pořídila jsem velké množství záběrů tančících lidí, ale také pár neutrálních záběrů – lidé sedící v kavárně, u baru atd. Některé byly kvalitní, některé méně kvalitní, ale vzhledem k velkém množství jsem měla pak z čeho vybírat.
Další akce měla název Hudební biják: Serge Gainsbourg – Heroický život. Jednalo se o promítání francouzského filmu. S natáčením jsem byla však rychle hotová. Akce se nezúčastnilo zrovna velké množství lidí a šlo pouze o promítání, takže nějaká rozmanitost záběrů nepřicházela v úvahu.
Třetí natáčecí den bylo na programu natočit večerní událost a rozhovory se zaměstnanci Cooltouru . S panem Kiškou jsem byla domluvená, že mi na kameru řekne také něco pan ředitel Andrej Harmečko. Rozhovor s panem ředitelem se nakonec bohužel nekonal, jelikož musel náhle odejít z pracovních důvodů. Rozhovor mi tedy poskytla šéfka produkce Romana Adámková. Během své výpovědi zmínila mimo jiné komunitní zahradu, kde si lidé zaplatí svůj záhon a můžou tam po celý rok pěstovat své bylinky, zeleninu nebo ovoce. Zahrada se nachází přímo za kulturním centrem, tak mi po rozhovoru paní Adámková nabídla, že mě tam zavede, abych si mohla natočit nějaké záběry také tam. Ve chvíli, kdy jsme se vrátily z komunitní zahrady, začala už probíhat příprava večerní události. Jednalo se o čtvrtý ročník charitativní akce s podtitulem Tak trochu jiná DÁMSKÁ JÍZDA, kam ženy přinesou oblečení, kterého se chtějí zbavit a přímo na místě tak vznikne secondhand. Výtěžek pak putuje na různé projekty. Více o Dámské jízdě hovoří Romana Adámková ve videu. Pro účastnice byl připravený bohatý program, což pro mě znamenalo šanci natočit rozmanité záběry.
Druhý rozhovor jsem natáčela s již zmíněným produkčním Petrem Kiškou. Ten den se mi už bohužel nepodařilo získat další rozhovor z důvodu přípravy Dámské jízdy. Takže jsem se tedy s panem Kiškou domluvila, že přijdu ještě po víkendu a natočím pana ředitele.
Čtvrtá událost, která mi poskytla větší množství zajímavých záběrů byla Retro party. Party se nesla v duchu devadesátých let. Pro návštěvníky byla připravena spousta zajímavých věcí – fotokoutek, cukrová vata zdarma, tématické drinky, v horním sále s názvem Nová scéna probíhalo vystoupení kapely Loud'n'roll band, později se vystřídalo i několik dýdžejů, kteří pouštěli hity devadesátých let. Díky tomu mohly vzniknout rozmanité záběry – z kavárny, kde si lidé povídali, popíjeli drinky a jedli cukrovou vatu, ze sálu Nová scéna, kde probíhala diskotéka – tančící lidé, kapela. V sále jsem dostala přístup do VIP zóny, která se nacházela na balkóně a mohla jsem tak pořídit záběry shora.
Poslední den natáčení jsem navštívila pohybový workshop Závěsná akrobacie na šálách. Workshop probíhal pod vedením instruktora, který účastníkům nejprve ukázal prvek a poté se jej společně učili. V sále panovala přátelská atmosféra a hrála příjemná hudba. Ten den jsem byla ještě domluvená na natočení posledního rozhovoru. Čekala jsem, že mi na kameru mé dotazy zodpoví pan ředitel, ale bohužel ani na druhý pokus se mi jej nepodařilo zastihnout. K dispozici mi však byl hudební dramaturg Filip Košťálek. Tímto jsem měla všechen materiál, který jsem měla v plánu natočit a na řadu mohl přijít střih.
Reportáž jsem se rozhodla sestříhat sama doma na svém počítači, jelikož celé natáčení probíhalo v Ostravě a bylo by nesmyslné jezdit do Olomouce a stříhat video tam.
Ke stříhání videa jsem využila program Adobe Premiere. Myslím si, že tento program je na stříhání videa velmi kvalitní. Patří k profesionálním programům, který využívají například v České televizi nebo ve filmovém a televizním studiu v Ostravě s názvem QQ Studio.
Nepatří sice k nejjednodušším, ale když si člověk neví rady, není problém dohledat na internetu velké množství návodů, jak tento program používat.
V některých místech bylo potřeba upravit a sestříhat zvuk. To jsem se naučila už během mé praxe v Českém rozhlasu Olomouc, kde jsem byla přidělena ke stážistce, shodou okolností to byla má o rok starší spolužačka. Naší prací bylo natáčet ankety s kolemjdoucími lidmi. Nasbíraný materiál jsme poté stříhaly a čistily v program Sound Forge. V programu Adobe Premiere, který jsem používala ke stříhání videa to bylo velice podobné.
První a zároveň nejdůležitější krok, bylo vytvořit složku, ve které bude shromážděn všechen natočený materiál. Už dříve se mi při stříhání videa stalo, že jsem měla soubory uložené pouze na flash disku nebo paměťové kartě, neuvědomila jsem si to a zařízení odpojila a všechna práce samozřejmě zmizela.
V programu jsem si vytvořila nový projekt, ten jsem si nastavila podle parametrů videa ve fotoaparátu, které u mě byly Full HD rozlišení 1920x1080 a snímkování 25/s. Poté jsem si nahrála podkladové soubory do programu a na hlavní časovou osu jsem přidala natočené rozhovory. K těmto rozhovorům jsem začala přidávat záběry z akcí tak, aby co nejvíce korespondovaly s výpovědmi jednotlivých dotazovaných. Většina záběru nebyla úplně stabilizovaných, jelikož jak bylo zmíněno výše, nevlastním stativ. Ten mi byl zapůjčen pouze na natáčení rozhovorů. Z tohoto důvodu jsem musela záběry stabilizovat pomocí efektu warp stabilizer. Titulky jsem do videa vytvořila pomocí programu Adobe Illustrator, ve kterém jsem si připravila průhledný rámeček s textem, ve kterém byl použit font Corbel. Ten jsem následně vložila do videa a upravila pozici titulků a načasovala tak, aby se titulky ukázaly a zmizely ve správnou chvíli.
Největší problémy nastaly se zapůjčeným mikrofonem. Když jsem si natočený rozhovor následně poslechla ve sluchátkách, abych zjistila, jestli je zvuk kvalitní, zjistila jsem, že zvuk vychází pouze z jednoho sluchátka. Jak jsem výše zmínila, není problém dohledat různé návody k programu Adobe Premiere na internetu. Návod jsem hned našla a podle něj jsem zvuk upravila. Tohle však nebyl poslední problém s mikrofonem. Když jsem v počítači zhlédla poslední rozhovor, který jsem točila s Filipem Košťálkem, zjistila jsem, že zvuk je velice nekvalitní, protože držel mikrofon příliš blízko úst. V Adobe Premiere jsem našla efekt, který se jmenuje declicker. Ten se postaral o to, aby zvuk tak moc „nechrčel“. Ani po úpravách to není úplně takové, jak bych si představovala, ale více jsem to už nedokázala zlepšit. Ještě musím podotknout, že před úpravou byl zvuk skoro nepoužitelný.
Jedna nemilá věc nastala v úplném závěru mé práce. Nastavila jsem v programu požadované parametry k videu. Když jsem si video pak přehrála už ve finální verzi, jeho kvalita se jasně zhoršila. Na DVD jsem tedy přiložila verzi s parametry, podle pokynů k samostatnému projektu, na YouTube jsem však vložila video v původní kvalitě, tedy v HD rozlišení.
6. Sebehodnocení
I když mě natáčení projektu stálo mnoho času a úsilí, musím říct, že se mi tato práce moc líbila a bavila mě. Vůbec jsem to nevnímala tak, že dělám nějakou povinnou práci do školy. Přesto že se vyskytly i nějaké problémy, např. již zmíněný nekvalitní zvuk s posledním respondentem, jsem s výsledkem mé práce spokojená. Dopadlo to přesně podle mých představ - natočit rozhovory s lidmi z Cooltouru, zjistit, co dělají, jakým způsobem přesně se podílejí na kulturním životě v Ostravě a tyto rozhovory doplnit záběry z rozmanitých akcí.
Díky tomuto projektu jsem si prohloubila své znalosti jak v natáčení, tak ve stříhání videa. Během natáčení mé reportáže jsem spojila práci se zábavou, protože díky natáčení jsem byla také účastníkem všech již zmíněných akcí a poznala jsem velké množství zajímavých lidí se zajímavými názory.
Jsem si však vědoma, že se mám v této oblasti ještě hodně co učit. Vždycky je co zdokonalovat a na čem pracovat. Důležité je, jestli to člověka baví, pak má chuť se zlepšovat a rozvíjet. A já ráda fotím, natáčím a zpracovávám video nebo zvuk. Vždy mě to táhlo spíš tímto směrem. Proto jsem si také zvolila jako místo své praxe Český rozhlas Olomouc a Český rozhlas Ostrava. Původně jsem chtěla splnit praxi v České televizi v Ostravě, ale tehdy mi bylo řečeno, že praktikanty nepřijímají. Proto když jsme šli v rámci předmětu Programová skladba (AV médií) na prohlídku právě do Českého rozhlasu v Olomouci, rozhodla jsem se, že se pana ředitele Podstaty zeptám, jestli bych mohla mít praxi právě u nich. Když jsem se tehdy rozhodovala, kterou specializaci si vybrat, vybírala jsem právě mezi televizí a rozhlasem. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro televizi, jelikož je komplexnější, spojuje jak video, tak zvuk. A díky praxi v rozhlase jsem si pak splnila obojí.
Se svým projektem jsem spokojená, s odstupem času možná najdu nějaké věci, které bych doladila, ale myslím, že ve finále to dopadlo až nad moje očekávání. Velice mi vše usnadnila vstřícnost lidí přímo z Cooltouru. Na všem se dalo domluvit, ve všem se mi přizpůsobili, byli ochotní mluvit na kameru, dokonce mi zapůjčili i mikrofon a stativ, což byla velká pomoc.
7. Zdroje a literatura
Při vytváření mého projektu jsem nepracovala s žádnou literaturou. Mohla bych však zmínit webové stránky kulturního centra Cooltour, kde jsem z programu čerpala informace o akcích, které se budou v dubnu konat. Dále jsem tyto stránky využila především k získání kontaktů zaměstnanců Cooltouru. Také jsem zde čerpala obecné informace o tomto centru. Ještě bych neměla zapomenout na stránky programu Adobe Premiere, kde jsem si dohledávala návody, jak vyřešit problémy, které během stříhání nastaly.
Seznam zdrojů, odkazů
https://helpx.adobe.com/premiere-pro.html?promoid=6WTV761Q&mv=other
