Válečný konflikt, který v devadesátých letech zasáhl státy bývalé Jugoslávie, přiblížila chorvatská režisérka Vedrana Pribačic. Jedná se o časosběrný snímek, zaměřený na traumata žen, které byly v průběhu války vojáky znásilněny. Znásilnění je pro každou ženu jedno z nejtěžších životních zážitků, které ovlivňuje její další život, především v oblasti vztahů k mužům. Do programu se přihlásily ženy obou znepřátelených zemí, a to jak chorvatské, tak srbské. Na začátku je patrné, že tehdejší nepřátelství zemí ovlivnilo vzájemný vztah těchto žen i v současné době.
V průběhu terapie a při sdělování společných zážitků však našly k sobě cestu. Ženy, které přistoupily na režisérčin požadavek zveřejnit svůj osud, ve filmu otevřeně vypovídají, vzpomínají na hrůznou zkušenost a z ní vyplývající následky. Některé z protagonistek se nikomu po celou dobu nesvěřily a šílené zážitky nesly samy v sobě. Teprve v rámci programu Víc než trauma, do kterého se přihlásily, podstoupily individuální i skupinovou terapii, zároveň souhlasily s tím, že bude přítomná režisérka s kameramany. Výpovědi žen, které odkrývají téměř dvacet let jejich života, jsou dokladem jejich statečnosti, ale zároveň utrpení.
Pro diváka je zhlédnutí dokumentu velmi emoční zážitek, zejména v současné době, kdy se stejná zvěrstva odehrávají na nedaleké Ukrajině.