Vyvijalová Adéla Jak se publikum dozvědělo, billboard je velice specifický žánr někde na pomezí reklamy a umění. Je to poutač s velice krátkou trvanlivostí, musí zaujmout a působit. To málo, co se na něj vleze nám musí říkat vše. (Možná proto někdy ve výsledku neříká nic). Zároveň je důležité, aby nebyl intelektuálně náročný, je totiž třeba, aby hýbal masami.
V praxi se podle pana Slomka tedy setkáváme s billboardovými prostitutkami, které nám někde na kraji cesty nabízí své služby. Nebo se tak alespoň tváří. Na příkladech uvedl, jak snadno můžeme napadnout obsah textů, které se objevují vedle rozzářených a laskavých tváří lídrů. Totiž, pouze v případě, že nějaký obsah mají. Klíčová slova jako prosperita, práce, změna, důchod (ve spojení s řadovou číslovkou 13), snížení dluhů, úspěch, bezplatné zdravotnictví, život atd., se na předvolebních billboardech stávají obětí ve výsledku nesmyslných a vágních hesel. Školáckých chyb se dopouštějí politici (i draze placené agentury) napříč všemi stranami.
Co třeba myslel pan Vodrážka z ODS výrokem "řešení pro život"? Pro čí život? Jeho? A jaké řešení? Nebo když KDU-ČSL ještě na podzim 2009 před plánovanými a následně zrušenými volbami hlásala "to lepší v nás" a doplnila to větou: "Dobrý den je, když vnoučatům chutná." Jídlo jako hodnota? Prapodivný slogan pro stranu, která se prezentuje ve svém programu jako jedna z mála duchovním základem. Nezachránili to ani obrazovým doprovodem, takže jejich snaha navodit občanům pocit obyčejné, ale zato opravdové životní radosti se většinou nejspíše minula účinkem.
Jak nakonec vyplynulo i z dalších příkladů, touha vlísat se do přízně voličům někdy bohužel tvůrce zaslepí.
Dalším bodem přednášky byly hanobící billboardy. I v těch jsou politici schopni nadělat paseku. Pan Slomek zdůraznil, že s takovými útoky proti konkurenci by v hospodářské soutěži politici nikdy neuspěli. Názorně předvedl i na hypotetické situaci: Rodina si pořídila nový vůz značky Fiat, a místo toho, aby na billboardu stálo něco ve smyslu "Fiat je super", umístí tam nápis "Nechceme Škodovku!". Tak nějak by tedy vypadala obdoba hanobícího sloganu SPOZ: "Nechceme Paroubka!"
Shrnout to, co politická scéna produkuje, by se dalo různými slovy. Přednášející zvolil tyto: bezobsažnost, paušalizace, nejasné literární výpůjčky, vágnost... V jeho podání z toho tedy nikdo nevyšel moc dobře. Někdy v průběhu promluvy ale pozornější mohli zaznamenat tvrzení, že vymyslet takové smysluplné heslo je obtížné a že my to máme jednodušší, když se smějeme.
Nakonec proběhla ještě diskuze, která se kromě volební kampaně dotýkala třeba úrovně češtiny nebo budoucnosti tištěných médií. O té mluvil pan Slomek s nepříliš velkým optimismem, ale zato tak nějak smířeně a s nostalgií k časům, kdy ještě noviny byly nejrychlejším médiem.
