Dušan Šiška 
Macron označil smlouvu za novou kapitolu spolupráce, rovněž Merklová smlouvu považuje za potvrzení nepřetržitého poválečného přátelství mezi Německem a Francií.
Elysejská smlouva byla klíčovou pro poválečný vývoj nejen mezi tehdejším západním Německem a Francií, ale měla vůbec vliv na vývoj evropské integrace. Merkelová se ke smlouvě vyjádřila jako o odpovědi na nové otázky a zmínila se o výzvách, kterým současné Německo, Francie, ale i celá Evropa dnes čelí, čímž myslela současný mezinárodní řád či vystoupení Spojeného království z evropské osmadvacítky.
„Francie a Německo musí příjmout zodpovědnost a ukázat cestu,“ vyjádřil své přesvědčení Macron. Hlavními cíli smlouvy, jehož podpisu se zúčastnili i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a předseda Evropské rady Donald Tusk, má posílit pozici Evropy v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Francie také podpořila nároky Německa na křeslo stálého člena Rady bezpečnosti OSN. Dohoda, která má 16 stran, obsahuje návrhy týkající se užší spolupráce v oblasti ekonomiky, energetiky, rozvoje nebo klimatické politiky a také těsnější integraci v příhraničních regionech mezi Francií a Německem.
Šéf Komise Juncker označil partnerství Francie a Německa za záruku míru v Evropě a Předseda Rady Tusk oznámil, že posílení spolupráce mezi Berlínem a Paříží prospěje celé Evropě.
V obou zemích však dohoda čelí kritice. V Německu je předmětem kritiky jak ze strany Zelených, tak ze strany Alternativy pro Německo (AfD). Zatímco šéf zelených Anton Hofreitet ji považuje za prázdnou smlouvu bez obsahu, AfD viní Merkelovou z podřizování se francouzskému prezidentovi. Ve Francií je smlouva kritizována šéfkou Národní fronty Marine Le Penovou, podle které je dohoda proti zájmům francouzského lidu.
