Iveta Zdařilová 
Ještě v září ministr zahraničí Jan Hamáček pakt obhajoval. Podle stanoviska Ministerstva zahraničí nepředstavoval nové závazky, jen seznam opatření a praktik, které lze v migračních situacích uplatnit. „Kdo tvrdí opak, buď dokumenty nečetl, nebo záměrně význam těchto dokumentů zkresluje pro politické hádky ve Sněmovně či vedení kampaně před komunálními volbami. Ale já chci vést věcnou diskuzi a prezentovat před veřejností jasná fakta,“ řekl tehdy Hamáček. Také dodal, že v dokumentu je potvrzené svrchované právo států řídit vlastní migrační politiku.
Obrat k odmítání dokumentu nastal na konci října, kdy se Rakousko stalo čtvrtou zemí po USA, Austrálii a Maďarsku, která pakt nepodpoří. Stírá prý rozdíly mezi legální a nelegální migrací. Český premiér Andrej Babiš se později vyjádřil v podobném slova smyslu. Stejný problém zde vidí i nástupce Jana Hamáčka Tomáš Petříček (ČSSD), který v listopadu poslal do parlamentu vysvětlení, proč vláda pakt odmítne.
Mezi další země, které nakonec odmítly pakt podpořit, patří také Polsko, Chorvatsko, Bulharsko a Slovenko. Téma migrace je známým rájem populistů a blíží se volby do Evropského parlamentu. Postoj členských států OSN ke schvalování tohoto dokumentu tak upoutává pozornost.
